„Zahrada nebyla vždy okrasná. Když děda koupil pozemek, pěstoval tu jahody, okurky a v místě, kde je dnes rokle, měl zapuštěný skleník. Tehdy to nebyla stavební parcela, takže tu vysázel i ovocné stromy, které jsem s ním prořezával, rouboval i kácel,“ vzpomíná na začátek šedesátých let Zdeněk, který se tenkrát seznámil s Alenou.

Unikátní přírodní rokle byla založena téměř před dvaceti lety a je sbírkou vzácných alpinek a jehličnanů.

Unikátní přírodní rokle byla založena téměř před dvaceti lety a je sbírkou vzácných alpinek a jehličnanů.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Pak děda stavěl dům a přenechal starost o zahradu dceři a zeťovi. Dal mladým volnou ruku a sám se věnoval houbaření a rybaření - koníčkům, pro něž měl v Husinci ideální podmínky. V roce 1983 začali naši hostitelé poznávat svět alpinkářů, zapojili se do klubů českých i zahraničních skalničkářů, ale chodili hlavně po horách, dívali se kolem sebe a hledali inspiraci v přírodě. A nejen tam. Využít místo po skleníku pro stavbu rokle napadlo Alenu při návštěvě brněnského arboreta, i když inspirací jí byly i milované Sněžné jámy v Krkonoších.

Základ rokle tvoří kámen z okolí, který se skládá kolmo a zároveň šikmo, aby se rostliny nepřemokřily.

Základ rokle tvoří kámen z okolí, který se skládá kolmo a zároveň šikmo, aby se rostliny nepřemokřily.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Rokle dokonale kopíruje hory

Kdo by si myslel, že stavba rokle je jednoduchá záležitost, mýlí se. Už jen mít tu trpělivost a svážet pět let kámen z okolních polí! Zdeněk s tehdy 16letým synem Davidem to dokázali. Alena zase dohlížela na to, aby rokli dobře založili.

U vrstevnaté skalky se kameny skládají kolmo a zároveň šikmo, aby do nich nezatekla voda a rostliny se nepřemokřily. Kdysi protékala roklí voda a byla tu i studánka.

Každá skalnička vyžaduje specifické prostředí, základem je ale správně položený kámen a dostatek kamenné drti.

Každá skalnička vyžaduje specifické prostředí, základem je ale správně položený kámen a dostatek kamenné drti.

FOTO: Milan Malíček, Právo

V čem má rokle oproti tradiční skalce velkou výhodu? „ Rostliny tu mají všechny pozice. Dají se sem umístit kytky podle toho, jakou stranu potřebují, a na rozdíl od roviny se jich sem vejde o hodně víc. Rokle vypadá přirozeně i díky jehličnanům, které ji v některých partiích zvedají. Tak se obvykle nastavují skalky. Vhodné je vysadit borovice a jalovce, protože snesou prudké slunce. Další výhodou rokle je méně plevelu, který tu nemá možnost zakořenit, díky štěrku,“ vysvětluje Alena.

Pro přirozený vzhled rokle bylo třeba některé hřebínky dostavět a vysadit jehličnany, které ji opticky zvedly.

Pro přirozený vzhled rokle bylo třeba některé hřebínky dostavět a vysadit jehličnany, které ji opticky zvedly.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Jakým rostlinám se v rokli daří?

Z Alenina a Zdeňkova vyprávění je jasné, že za napodobením kusu přírody se skrývá velká dřina, ale i ohromná radost. V rokli je nízký skalník, hořce, dračíky, žluté čilimníky, tařice a lýkovce, na severní i východní straně prosperují lewisie. K světu se tu mají kapradiny, bílé štěničníky, dryádky, koniklec, dymnivky a dračíky. V kolmých a vlhkých štěrbinách si libují haberlea i hvozdík. K cenným skalničkám patří třetihorní ramonda.

Výhodou rokle je, že se tu nacházejí všechny pozice a rostliny se vysazují na stranu, která jim vyhovuje.

Výhodou rokle je, že se tu nacházejí všechny pozice a rostliny se vysazují na stranu, která jim vyhovuje.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Rokle je přístupná ze všech stran, což je ohromná výhoda, zejména při sbírání semen. Potkáme tu rostliny z celého světa, nejvíce evropské a asijské, ale zvykly si tu i novozélandské rostliny hebe. Harmonické pozadí rokle tvoří borovice, jalovce a různé druhy tsug, které si naši hostitelé oblíbili. Rokle byla původně na světle, ale v sousedství vyrostl dům, tak se sem nyní vysazují rostliny, které mají rády stín. Kromě hebe se tu má k světu poklesna, krásná bílá thelmizie, která tu dělá radost už dvacet let, vedle ní kruhatka, borgela, amára, kapradinky a botanické karafiáty. V této části je hodně azalek různých velikostí. Čas od času, když přerostou, je potřeba je zmladit.

Azalkový a rododendronový háj

Naproti rokli pod domem vznikal azalkový a rododendronový háj. V době, kdy s touto zahradní partií začínali, neměli takové znalosti jako nyní, přesto háj působí jako celek vyváženě. Když byly rostliny malé, vysazovali mezi ně další, aby bylo místo kompaktnější.

K zajímavým detailům na zahradě patří osázená koryta, jejichž podobu vymýšlí sama hostitelka.

K zajímavým detailům na zahradě patří osázená koryta, jejichž podobu vymýšlí sama hostitelka.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Dnes se mezi azalkami a rododendrony vyjímá růžový lýkovec, arnébie, prorokovka, anemonka, jaterník podléška, dračík nebo skutilária. Po torze letité švestky se vine klematis a mezi vysokými rostlinami se tu daří jak poléhavé pivoňce koprovce, tak i botanické pivoňce. Své místo tu našly floxy, kapradiny, botanický šeřík i japonské azalky. Alena vřele doporučuje i své oblíbené kapradíčko netík, které se výborně hodí do aranžované kytice, u níž vytvoří nádherný okraj.

Schody do zahrady se budovaly při rekonstrukci domu a splynuly s rostlinami v těsné blízkosti. (vlevo); Jezírko s lekníny slouží jako vodní nádrž, přebytečná voda odtéká do řeky Ploučnice. (vpravo)

Schody do zahrady se budovaly při rekonstrukci domu a splynuly s rostlinami v těsné blízkosti. (vlevo); Jezírko s lekníny slouží jako vodní nádrž. (vpravo)

FOTO: Milan Malíček, Právo

I na zídce se zabydlely rostliny

„Zídka, kterou stavěl kdysi děda, je sice letitá a obrostlá mechem, ale daří se tu mnoha rostlinám. Zimnivka se tu například vysévá sama, lebedí si v koutech a kupodivu vypadá překrásně. A vůbec není sama. Přímo do spár nebo do mechu vysévám další semínka rostlin,“ ukazuje Alena. Na letité zídce je k vidění skalník, sivudka, turan erigeron, koulenka, zvonečky nebo kručinka, které místo rozzáří. V těsném sousedství zídky, kde byla kdysi skalka, rostou jehličnany, tis a pajehličník, které sázel před lety Zdeněk. Daří se tu také tsugám i převislým, rododendronům, pryskyřníkům a cypřišku.

Na velké zahradě vyniká vzrostlý lesík se skupinou jehličnanů i listnáčů.

Na velké zahradě vyniká vzrostlý lesík se skupinou jehličnanů i listnáčů.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Když jsme začínali, líbilo se nám všechno - jalovce, borovice, smrky, které rostou u nás, ale i cypřišky, které patří spíš do Středozemí,“ podotýká Alena.

Zajímavá místa na zahradě

Na zahradě se to hemží zajímavými místy. Kromě přírodní rokle a háje je ve spodní části malý lesík s jezírkem, kde zaujmou jehličnaté a listnaté stromy. Mezi nimi vyniká žlutý jilm ve společnosti borovic, jedlí a tisu. V tomto seskupení, hýřícím různými barvami zelené, zaujmou i srbské smrky. Vedle vzrostlých stromů tu má své místo válivá jedlička, akát i čilimník. Kdysi tu bývaly lísky a dnes na jejich místě rostou maliny, ostružiny a kanadské borůvky. Mezi lesíkem a roklí se nachází i dětský koutek.

Na svahu pod terasou domu dominují jehličnany, floxy, lýkovce a poléhavé javory.

Na svahu pod terasou domu dominují jehličnany, floxy, lýkovce a poléhavé javory.

FOTO: Milan Malíček, Právo