Základní pravidlo zní: cibuloviny vykvétající na jaře musí přijít do země na podzim – od září do začátku listopadu. Zatímco některým druhům vyhovuje výsadba v průběhu celého období, u jiných se osvědčila konkrétnější doba.

Řebčík královský (Fritillaria imperialis) pokládáme při výsadbě na bok, aby se do prohlubeniny růstového vrcholu nedostala voda a cibule tak nehnila.

Řebčík královský (Fritillaria imperialis) pokládáme při výsadbě na bok, aby se do prohlubeniny růstového vrcholu nedostala voda a cibule tak nehnila.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Například řebčíky by měly být v zemi již před koncem září, protože jejich cibule rychle vysychají. Co nejdříve se také sázejí sněženky, talovíny. Rovněž je čas vysadit rané narcisy a tulipány, zatímco výsadbu těch pozdních necháme až na přelom října a listopadu, aby předčasně nevyrašily a nepoškodil je mráz.

Optimální hloubka a rozestupy

V zásadě platí: většina cibulovin vykvete jen při správné hloubce výsadby, která je dvoj až trojnásobkem jejich velikosti (výšky). Existují i výjimky, např. tulipány vyžadují až čtyřnásobek, oproti tomu bramboříkům se daří jen při mělké výsadbě.

Do prokypřené zeminy na dně jámy přidáme kompost, případně drenážní vrstvu z jemného štěrku.

Do prokypřené zeminy na dně jámy přidáme kompost, případně drenážní vrstvu z jemného štěrku.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Vyplatí se dodržovat i rozestupy mezi cibulemi odpovídající dvoj až trojnásobku jejich šířky, zejména pak v případě, zůstávají-li v zemi déle než jednu nebo dvě sezony. Jinak je tomu při výsadbě do nádob, kam je z estetických důvodů klademe co nejtěsněji, ale ani tam se nesmějí vzájemně dotýkat.

Správným směrem

V naprosté většině případů lze s jistotou určit, co je vrchol cibule a co její báze. Právě růstový vrchol (špička), který má zjizvení po loňských stoncích, by měl při výsadbě směřovat obvykle vzhůru, zatímco širší báze se stopami po koříncích (nebo s nimi) míří dolů.

Při výsadbě dodržujeme správnou hloubku, rozestupy i směr. Pozor! Pro každou cibulovinu platí trochu jiná hloubka uložení.

Při výsadbě dodržujeme správnou hloubku, rozestupy i směr. Pozor! Pro každou cibulovinu platí trochu jiná hloubka uložení.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

Jsme-li na pochybách, který konec je který, položíme cibulky na bok. Zešikma vysazujeme řebčík královský (Fritilla ria imperialis), aby se v prohlubenině, odkud vyrůstá stonek, neshromažďovala voda a cibule neuhnila.

Vhodné místo

Nejlépe budou cibule prospívat na místech, která co nejvíce odpovídají jejich přirozenému stanovišti.

S výsadbou pozdních tulipánů nespěcháme, aby předčasně vyrašené výhonky nepoškodil mráz.

S výsadbou pozdních tulipánů nespěcháme, aby předčasně vyrašené výhonky nepoškodil mráz.

FOTO: Adéla Taitlová, Právo

  • Hyacinty, tulipány, narcisy, modřence, krokusy a okrasné česneky milují slunce, kyprou, živinami bohatou půdu.
  • Na chladnější podmínky ve stinných částech zahrady jsou dobře uzpůsobeny cibuloviny lesního charakteru, jako jsou talovíny, sněženky, sasanky, ladoňky, hyacintovec španělský (Hyacinthoides hispanica), kandíky (Erythronium).
  • Slunce či polostín a vlhčí břehy jezírek a potůčků vyhovují bledulím, řebčíku kostkovanému (Fritillaria meleagris) nebo česneku zlatožlutému (Allium moly).
  • Vždy platí zásada: zemina musí být velmi dobře propustná, protože všechny cibuloviny v těžkých, přemokřených půdách rychle uhnívají.

Čím více, tím lépe

Pompézního efektu rozhodně nedocílíme jen s několika kousky. Vždy počítáme přinejmenším v desítkách, větší plocha potřebuje i přes sto kusů. S méně kusy si vystačíme, když použijeme odrůdy, které na jednom stonku tvoří více květů. Cibuloviny vysazujeme skupinově (metoda „sem tam“ se hodí snad jen pro obrovské česneky) do různých tvarů (troj či osmiúhelník, ledvina, čtverec, obdélník, kolo), nikdy ne do řad – nevypadá to přirozeně.

  • Pečlivým výběrem druhů a odrůd (rané, středně rané, pozdní) prodloužíme dobu květu z řádu týdnů až na několik měsíců.
Postup při výsadbě
1. Na vhodném stanovišti připravíme odpovídající prostor pro všechny cibule.
2. Vyryjeme jámu dostatečně hlubokou pro daný druh (ještě o něco hlubší bude jamka v případě, že do ní budeme kvůli lepšímu odvodnění přidávat vrstvu jemného štěrku).
3. Dno jámy rozrušíme rycími vidlemi a k zemině přimícháme trochu zahradního kompostu nebo kostní moučky (nikdy ne čerstvý hnůj! Způsobil by hnilobu cibulí).
4. Rozmístíme zdravé cibulky v patřičné vzdálenosti a správným směrem vzhůru (můžeme je rozhodit a vysadit tam, kam dopadnou).
5. Nakonec cibulky zakryjeme odebranou zeminou, která musí být lehká, dobře propustná, opatrně přimáčkneme a zavlažíme.