Najdete tu skalničky ze všech končin světa, mezi nimiž nechybí ani vzác­né rostliny ze Skalnatých hor. Některé partie jsou budovány s ohledem na kompozici zahrady, jiné jsou zmenšenými napodobeninami lokalit, z nichž pocházejí – najdete tu třeba malé Turecko i Balkán. Očím kolemjdoucích je zahrada Karla Zvo­lánka v Dobřichovicích u Prahy dokonale ukrytá: zepředu ji zakrývá fasáda úzkého a poměrně vysokého domu s miniaturní předzahrádkou. Samozřejmě i ta je koncipovaná jako malá skalková „jednohubka“ – zdobí ji balvany a výsadba skalniček. Zezadu zahradu cloní strmý skalní ostroh a z obou stran svažitý terén, který je něco mezi divočinou a strží.

Dřeviny by zahradu stínily, ale starý ovocný strom tu zůstal jako opora pro pnoucí růži a sloupovité jalovce dodávají skalnaté plošině hloubku.

Dřeviny by zahradu stínily, ale starý ovocný strom tu zůstal jako opora pro pnoucí růži a sloupovité jalovce dodávají skalnaté plošině hloubku.

FOTO: Zdeněk Roller

Spatřit ji je dovoleno jen vyvoleným – přátelům a zejména obdivovatelům z řad početného bratrstva našich i zahraničních skalničkářů. Dlužno dodat, že sám majitel hodně cestuje a v období mezi svými výjezdy nechává zahradu, aby si žila svým vlastním životem. Je totiž vysázená tak, aby odolala povětrnostním vlivům, výkyvům teplot a ne­potřebovala ani zálivku. Ta by jí podle pana Zvolánka spíše uškodila.

Vyhřátá plošina s kvetoucími polštáři skalniček je lákadlem pro spoustu motýlů, čmeláků a včel.

Vyhřátá plošina s kvetoucími polštáři skalniček je lákadlem pro spoustu motýlů, čmeláků a včel.

FOTO: Zdeněk Roller

Lýkovce pod skalní hradbou

My jsme měli to štěstí spatřit zahradu v čase jara, v době, kdy ji zkrášlují kvetoucí hořce a zejména lýkovce, jimiž je vyšperkovaná a které jsou chloubou majitele. Vonící keře a keříky fialových, růžových, nafialovělých, a dokonce i žlutých lýkovců jsou zážitek, na který se nezapomíná. Soutěžit s touhle nádherou může jen scenérie zahrady, jíž dávají charakter obnažené skály někdejšího lomu.

A nejsou to skály ledajaké, každá z nich má svoji tvář: tu připomínající torzo postavy či zvířete, tu pokřivenou tvář jednoho z dáv­ných mnichů, kteří právě zde, v Karlických skalách, těžili kvalitní kámen, jenž je podle kronik patrně i v základech Juditina mostu.

Kručinky kvetou drobně a hustě, proto jejich keříky doslova září. Lze si vybírat z řady druhů od poléhavých až po keře metr vysoké.

Kručinky kvetou drobně a hustě, proto jejich keříky doslova září. Lze si vybírat z řady druhů od poléhavých až po keře metr vysoké.

FOTO: Zdeněk Roller

Pod skalami je rovinatá platforma, kde lze odpočívat a obhlížet jednotlivé terénní vlny i drobná údolíčka mezi nimi. Pod skalami se totiž v jedné z posledních vývojových fází zahrady kutalo – to proto, aby tu vznikly svahy vhodné také pro rostliny toužící po chladnější severní straně skalky a naopak. Sama skála je zajímavá nejen svojí strukturou, ale i ornamentální výzdobou z tuhých růžic netřesků, jimiž je porostlá. Majitel prozrazuje, že tato zajímavost je nápad, který pochází z jeho vlastní skalničkářské praxe. Malé zavinuté kuličky netřesků s miniaturním kořínkem vysazuje sám do skalních miništěrbin, aby skálu takto oživil a ozvláštnil.

Vybudovat impozantní schody nebylo jednoduché, některé použité balvany už jsou v názvosloví pana Zvolánka dvoumužní.

Vybudovat impozantní schody nebylo jednoduché, některé použité balvany už jsou v názvosloví pana Zvolánka dvoumužní.

FOTO: Zdeněk Roller

Stěhování kamení

Kdysi byla zahrada jen značně zanedbaná kamenitá stráň, zarostlá převáženě náletovými stromy. Vydobýt ji ze země znamenalo spoustu let práce a hodně kamenů. „Dům s kusem stráně koupila před čtyřiceti lety moje matka, to abychom žili na čistém vzduchu, a pomalu ji začínala proměňovat. Ne­byla sice skalničkářka, ale k drobným zele­ným obyvatelkám hor měla vztah – ko­nečně co jiného by se tu mělo sázet,“ říká pan Zvolánek.

„Já jsem pak její dílo převzal a pokračoval v něm. A čím jsme začali? Většinou jsme budovali spořádaně zdola nahoru, ale také zprostředka i shora,“ usmívá se. Při tvoření terénu tohoto druhu se nutně přesazuje, dostavuje, tedy doplňuje kamením, občas se také něco vyhodí a vykácí.

Strmé stěny lomu se přes den prohřejí a navečer dlouho vyzařují teplo, takže výrazně ovlivňují zdejší mikroklima.

Strmé stěny lomu se přes den prohřejí a navečer dlouho vyzařují teplo, takže výrazně ovlivňují zdejší mikroklima.

FOTO: Zdeněk Roller

Kameny a balvany

Barevné polštáře rozkvetlých skalniček visí jako fotografické vábničky i nad strohým kamenným schodištěm, které v úhlu čtyřiceti pěti stupňů stoupá od dvorečku u hor­ního patra domu po hraně kopce. Natahujete krk a jen tušíte jádro zahrady nad hlavou, které je zdola neviditelné. Jdete vzhůru a zahradu objevujete doslova krok za krokem – znamená to jeden dva kroky, rozhlédnout se, zastavit, pokochat se barvami a zase postoupit o kus výše…

Schody přecházejí v úzkou kamenitou pě­šinu, klikatící se ve spirálách výš a výš: všude kolem odpočívají v kamenných lůžkách velké a ještě větší balvany rámované drobným štěrkem a obrostlé či pokryté skalničkami a podrostem. Celkový dojem je nesmírně přirozený, takže si kladete otázku, zdali ty spousty kamene k zahradě patřily odjakživa stejně jako skála.

Borový les nad lomem poskytuje zahradě přirozenou kulisu zakrývající horizont.

Borový les nad lomem poskytuje zahradě přirozenou kulisu zakrývající horizont.

FOTO: Zdeněk Roller

Odpověď je zamítavá. „Kameny jsme si vyhlíželi v blízkém okolí a každoročně jsme sem pár kusů dopravili. Při jejich zvedání a dopravě sem se uplatnila pouze mužská síla. A tak tu máme kameny ,jednomužní´, které jsem instaloval s pomocí pák a pod­kládání já sám, ty větší jsou ,dvoumužní´ a ,třímužní´,“ vysvětluje majitel.

Když nakonec vystoupáte cestičkami až téměř na vrchol, objevujete ještě jednu přednost zahrady – její vyhlídku. Obhlížíte s nad­šením panorama Dobřichovic se zvlněným okolím a spolu s majitelem litujete, že výhled kazí jen nevzhledně hranatá budova místního hotelu.

Skalničky se brání přehřívání kořenů vytvářením hustých přízemních koberců drobných lístků, které skálu kolem kořínků stíní.

Skalničky se brání přehřívání kořenů vytvářením hustých přízemních koberců drobných lístků, které skálu kolem kořínků stíní.

FOTO: Zdeněk Roller

Chystáte se budovat skalku?

Doporučujeme přečíst si knihu Skalky a je­jich stavba od ing. Vojtěcha Holubce a Oty Vlasáka. Dozvíte se tu, jak se skalka správně začleňuje do prostoru, jak se po­stupuje při základní úpravě terénu, jaké kameny pro různé typy skalek vybírat a jak je na zahradu také dopravit. I to, jak se staví skalka z oblých nebo nepravidelných kamenů, z hornin s balvanitou odlučností, z valounů, z vrstevnatých hornin, kvádrů, deskových kamenů, jak se zavádí voda, jak se vedou cestičky apod.

A výsadba? “ I na skalkách zkušených pěstitelů najdete základní skupinu květin, které doplňují různé ,šperky´ podle zaměření skalničkáře,“ říká pan Zvolánek. Do té širší, opakující se skupiny, kterou objevíte na většině skalek, patří hlaváčky, česneky, tařice, pochybky, sasanky, úročníky, huseníky, trávničky, tařičky, zvonky, hvozdíky, dryádky, pryšce, hořce, šatery, čemeřice, jaterníky, štěničníky, netřesky, lewisie, mod­řence, dračíky, plaménky, prvosenky, koniklece, úrazníky, mydlice, lomikameny, ladoňky, rozchodníky, rozrazily a mnoho dalších. Tuto skupinu pak doplňuje paleta vzácnějších náročnějších rostlin.

Na trubkovitých fialových květech s oblibou hodují čmeláci.

Na trubkovitých fialových květech s oblibou hodují čmeláci.

FOTO: Zdeněk Roller

Vrstevnatá skalka

Popsat výsadbu na zahradě Karla Zvolánka by znamenalo sestavit dlouhý výčet desítek druhů a poddruhů rostlin – k jeho zahradě samozřejmě patří i dřeviny, zejména konifery, ale i listnáče.

„Svoji cestu si každý skalničkář hledá sám,“ míní majitel. „Dnes už se skalka dávno neskládá z kopečku hlíny zdobeného tu a tam nakladenými kameny a balvany. Existuje mnoho typů skalek, z nichž nejznámější je klasická stupňovitá skalka, poměrně nedávnou novinkou je skalka vrstevnatá. My skalničkáři jsme totiž v horách pozorovali vrstevnaté skalní výchozy, v nichž jsou kameny členěny na výšku, tedy hranami nahoru. Na tomto principu jsem i já postavil značnou část své skalky.“

Na teplých lokalitách okolí Berounky žijí i ještěrky zelené. Tahle se u pana Zvolánka usadila natrvalo.

Na teplých lokalitách okolí Berounky žijí i ještěrky zelené. Tahle se u pana Zvolánka usadila natrvalo.

FOTO: Zdeněk Roller

A co radí sázet pan majitel začátečníkům? Pro dobrou zahradní půdu s pískem a se stanovištěm na slunci zvolte klasiku: po­chybky, sasanky, huseníky, zvonky, ladoňky, ště­ničník skalní, modřenec, dobromysl. Pro suchá slunná místa zpravidla s vápe­nitým podkladem zase tařici horskou či skalní, trávničky, tařičky, drobné hvozdíky, netřesky, plaménky, koniklec.

Koniklece jsou díky chomáčům bělostně ochmýřených nažek ozdobné i dlouho po odkvětu.

Koniklece jsou díky chomáčům bělostně ochmýřených nažek ozdobné i dlouho po odkvětu.

FOTO: Zdeněk Roller

„Časem dá někdo přednost rozchodníkům, jiný cibulovinám, další si zamiluje hořce a pro­těže nebo pochybky, ti, kteří rádi cestují, což je i můj případ, se zamilují do rostlin, s nimiž se setkali v horách: třeba na Balkáně, Kav­kaze, ale i v asijských, amerických a tře­ba v i novozélandských horách. I tam naši skalničkáři, kteří mají světové renomé, vy­jíždějí za poznáním. Skalničkaření je nejen hobby a čarování s krásou, ale také se díky němu naučíte cizím jazykům, abyste si mohli svoje výpěstky vyměňovat a poznávat svět.“

Karel Zvolánek, majitel zahrady

Karel Zvolánek, majitel zahrady

FOTO: Zdeněk Roller

„Skalničky si musí svoje místo v přírodě tvrdě vydobýt. Proto je ani já nerozmazluji přihnojováním nebo zaléváním. Také jsem se smířil s tím, že nemůžu chtít všechno, vápnomilné rostliny tu prostě neporostou, ale i tak si každý v souladu s místními podmínkami může osázet zahradu téměř nekonečným počtem druhů rostlin.“