Jakou tvář vtisknout terase

Při stavbě nebo rekonstrukci terasy je třeba se včas rozhodnout, jaký ma­teriál použijete na její podlahu. V našich krajích je asi nejrozšířenější keramická dlažba. Dá se to docela dobře pochopit, existuje široký výběr různých druhů, velikostí a vzo­rů, jde o materiál klasický, odolný a oblíbený. Nicméně i pokládání dlažby na terasu má své záludnosti.

Když se pro terasu rozhodnete, je důležité si uvědomit, jak ji budete využí­vat, kdo ji bude stavět a na kolik vás přijde. Podle toho pak volíte vhodný materiál. Dob­rým stavebním materiálem je i dřevo, snadněji opracovatelné než třeba betonové dlaždice a příjemnější na dotek. Vyžaduje však mnohem více péče, musí se mýt, napouštět a ošetřovat a také průběžně opravovat.

Důležitým faktorem je samozřejmě skutečnost, zda terasa je či není zastřešená, jak dalece je vystavena větru a dešti. Dlažba by v každém případě však měla být položena tak, aby se pod ni nedostávala voda, jinak dojde třeba vlivem mrazu k jejímu odpadávání. Proto určitě zvolte dlažbu mrazuvzdornou a kvůli bezpečnosti vůbec pokud možno protiskluznou, zvláště když ji hodláte využívat po celý rok.

Na první pohled neviditelná vrstva námrazy nebo i tenká vrstvička vody na hladké dlažbě se totiž snadno může postarat o nepředpokládané taneční variace.

Důležité je vybrat pro terasu správné místo, protože její poloha souvisí se způsobem správného využití. Pro příjemné posezení a stolování by měla být umístěna tak, aby poskytovala dostatek soukromí a nebyla na místě vystaveném silnému větru. Podle vašich potřeb může být buď více ve stínu nebo naopak hodně světlá a prosluněná. Posezení pod vzrostlými stromy má své kouzlo, ale mohou vám vadit kapky padající po dešti z listí nebo spadané lepkavé ovoce.

Dlažba terasy však nemusí být jen keramická. Často používané jsou zámkové betonové dlaždice, zajímavě vypadá také přírodní ká­men, jeho správná pokládka je ovšem náročnější. Ve všech případech je nutné dobře vyřešit odvodnění (správný sklon, svody, hydroizolace atd.). Především u betonové dlažby musíte myslet i na nosnost konstrukce terasy a vše nechat patřičně propočítat.

Skupina lidí na těžkých dlaždicích, to už je slušná zátěž, v zimě se k tomu navíc přidává ještě sněhová pokrývka. Podlaha z venkovní keramiky umožňuje velký výběr barev i vzo­rů. Je mrazuvzdorná, má protiskluzně ošetřený povrch a dobře se čistí. Vhodná je ze­jména v sousedství venkovního bazénu.

Přibližně stejně dlouho vydrží podlaha z přírodního kamene a nemusí se přitom příliš ošetřovat nebo natírat. Je to však dražší materiál. Hlavní výhody přírodního kamene spočívají v jeho odolnosti proti povětrnostním vlivům, v trvanlivosti, v barevné stálosti a v jeho korespondenci se samotnou přírodou. Tvrdší kameny (např. andezit, žu­la) se vyznačují i nenasákavostí a vysokou otěruvzdorností. Kámen je při vhodném výběru typu na dané použití vlastně věčný, nedrolí se, nepřijímá mastnotu. Má jen občas své nevýhody – například jinak velmi pěkný, odolný, ale již ochozený čedič za vlhka klouže, neleštěný pískovec je dostatečně „protiskluzný“, ale s oblibou v jeho nerovnostech roste mech.

Na našem trhu se nejčastěji setkáte s andezitem, žulou, pískovcem, vápencem a břidlicí. Andezit a žula jsou v podstatě bezúdržbové typy kamene, které není třeba nijak speciálně ošetřovat. Pískovec a vápenec je však při uložení v namáhaných plochách třeba naimpregnovat speciálními prostředky. Velmi oblíbenou se stala v poslední době břidlice, z níž se staví a obkládají i ploty či zídky. Je pevná, snadno opracovatelná, nepřijímá vodu (ne­má totiž vnitřní kapilaritu), a tudíž je vysoce mrazuvzdorná. Představuje horkého favorita pro použití u biotopů – do vody pak nepřijde žádná nečistota.

Podstatně levnější je umělý kámen. Má jednotné rozměry a stejnou tloušťku. Časem však může blednout a nevytváří patinu jako přírodní kámen. Standardní rozměry mají také cihly, výhodou je i jejich malá váha, takže se s nimi dobře pracuje. Pokud chcete podlahu s geometrickými vzory, jsou cihly velmi vhodné a vypadají pěkně i v kombinaci s ostatními materiály. V žádném případě však není nutné zůstávat jenom u dlažby, cihel či kamene.

Dalším častým a oblíbeným materiálem je dřevo. S rozvojem trhu se nabízí řada možností v jeho výběru, od běžných tuzemských dřev přes sibiřskou borovici až po různé exotické dřeviny. Jejich ceny, mechanické vlastnosti a výdrž se pochopitelně liší. Velice důležité je správné ošetření – velmi dlouho vydrží i kvalitně nakonzervované a udržované „obyčejné“ dřevo.

V nabídce je široká škála laků, lazur, napouštěcích olejů a dalších přípravků, takže je vhodné se o konkrétním ošetření toho kterého druhu dřeva poradit s odborníkem. Na životnost a funkčnost dřevěné podlahy má, podobně jako u dlažby, velký vliv i samotné provedení konstrukce. Dřevo by rozhodně nemělo přímo ležet ve vlhku, musí mít zajištěné odvodnění, prosychání atd. V současnosti se hodně používá i exotické dřevo z tropů, které je velmi odolné vůči povětrnostním vlivům. Je však dražší. Dřevěnou podlahu můžete pokládat z prken, která si sami nařežete.

Máte však také možnost koupit si již hotové stavebnice terasové podlahy. Ty mohou být z jednotlivých prken i z dílců ve tvaru čtverce či obdélníku. K těmto stavebnicím se dodávají i všechny další potřebné stavební prvky jako spojovací materiál, lišty apod.

Alternativou ke dřevu jsou nejnověji různé kompozity dřeva a plastu, které vypadají jako dřevo, ale nevyžadují žádné nátěry, ošetřování a především nepouštějí žádné třísky. Woodplastic je složením materiál z 60 % dřeva a 40 % plastových komponentů, který svým přirozeným vzhledem a po­citem připomíná dřevo. Díky použité kompozici materiálů PVC a dřeva je přirozeně odolný proti škůdcům, chlorové vodě a mra­zu.

Tento nadčasový výrobek, který eliminuje všechny neduhy dřeva, se nemusí olejovat, netvoří třísky, nemění barvu a dodavatel poskytuje záruku až 25 let. Je to investice do budoucna a náklady se brzy vrátí (do tří let) díky nulovým výdajům na údržbu. Tento nový materiál je protiskluzový, takže lze uvažovat o jeho použití i při výstavbě bazénu. Montáž celé terasy z Wood­plasticu je velmi jednoduchá. Při­pomíná stavebnici a je dokonce celkem zábavná.

Poněkud méně tradiční je podlaha štěrková, položená na kvalitní a dobře odvodněné hydroizolační vrstvě. Z hlediska výdrže má mnoho příznivých vlastností – chrání izolaci před výkyvy teplot a přímými účinky povětrnostních vlivů, sama o sobě nepracuje a nepraská a zajímavě vypadá.

Ne každému nicméně pohyb po štěrku vyhovuje, náročnější je také čištění (ačkoliv kromě estetického hlediska není jinak údržba v podstatě nutná) a složitější je případné umístění zahradního nábytku, který se do štěrku propadává. Dá se to řešit vhodným rozmístěním dlaždic volně položených na povrchu nebo zpola zapuštěných.

Relativně levná, i když ne zrovna esteticky dokonalá je podlaha asfaltová. Sama o so­bě izoluje proti vodě, ale špiní a může dělat problémy měknutím za horkého po­časí. Totéž se týká různých lepenek, kte­ré zpravidla nejsou určeny pro přímou me­chanickou zátěž.