Hlavní obsah
Dům po rekonstrukci hezky zapadá do koloritu vsi. Foto: Archiv majitelů (6x)

Manželé ze středočeské vesničky situované mezi Prahou a Karlovými Vary, kteří si už dříve v obci pořídili a zrenovovali rodinný dům, koupili před čtyřmi lety ještě nedaleký zchátralý statek. Ten v minulosti sloužil i jako sociální bydlení, a tak se na jeho stavu podepsal nejenom zub času, ale také neodborné zásahy předchozích majitelů. Renovace trvala majitelům dva roky. Výsledkem je hezká stylová usedlost ladící s koloritem vesnice a nabízející příjemné klidné prostředí k aktivnímu i pasivnímu odpočinku, nebo jen k setkávání s přáteli.

Dům po rekonstrukci hezky zapadá do koloritu vsi. Foto: Archiv majitelů (6x)
Ze zchátralého statku vznikla příjemná a stylová vila

„Statek jsme původně koupili pro kamaráda, který neměl kde bydlet. Dohodli jsme se, že místo toho, aby nám jej splácel, se bude o dům starat. Kamarád se sem nejprve nastěhoval i s maminkou, ale jednoho dne zmizel a nám to tu zbylo,“ vzpomíná dnes už s úsměvem majitelka Eva, z jejíhož manžela se postupem času stal nadšenec do renovací starých objektů.

Ze zchátralého statku se díky dvouletému úsilí majitelů stala příjemná, moderní vila zapadající do koloritu vesnice.

Foto: Archiv majitelů

Ze statku, jehož některé budovy už, bohužel, nešlo zachránit, se rozhodli udělat příjemnou moderní vilu určenou ke krátkodobým pronájmům. Její interiér i uspořádání proto zařídili prakticky, ovšem záměrně bez náznaků osobní útulnosti, která by někomu mohla sednout, ale jinému být naopak třeba nemilá.

„Interiér je přímo ideální pro fotografy a filmaře. Tomu jsme přizpůsobili volbu svítidel a především pak světelných zdrojů do nich. Zároveň je vše zařízeno tak, aby bylo možné s čímkoli v případě potřeby pohnout,“ vysvětluje Eva.

Veškeré úložné prostory v kuchyni jsou shromážděny pod pracovní deskou centrálního ostrůvku.

Foto: Archiv majitelů

Hezkým nápadem, který si majitelé ověřili už ve svém rodinném domě je přiznání původního kamenního zdiva v interiéru.

Foto: Milan Malíček, Právo

Bývalý statek stojí na parcele, jejímž prokletím je vysoká hladina podzemní vody. Aby toho nebylo málo, jen několik desítek metrů od domu se zdvihá kopec, který je ve skutečnosti pískovcovým masivem. Při odkrývání sutin a nepořádku tak majitelé objevili na zahradě několik studní. Pod povrchem země byla také ukryta jímka.

Jedním z mnoha zajímavých prvků v interiéru domu je rozměrný mosazný lustr nad jídelním stolem.

Foto: Milan Malíček, Právo

Přízemí domu tvoří jeden společný prostor s jasně vyhrazenými zónami pro vaření, stolování i společnou zábavu.

Foto: Milan Malíček, Právo

„Našli jsme tu původní systém pro odvod vody z pozemku a zjistili, že někdejší stavitelé měli vše dokonale vymyšleno. Všechno bylo udělané naprosto správně a skvěle to fungovalo. Naším záměrem, a to ostatně při celé rekonstrukci, bylo tedy dohledat tato původní řešení a pokud možno je obnovit,“ vysvětluje majitelka.

Vodu proto pomocí soustavy kopírující někdejší systém drenáží, studně, jímky, přepadu a odtoku do nedalekého potoka, odvádějí z pozemku podobně, jako kdysi.

V přízemí zmizely všechny zbytečné stěny. Zůstaly jen nosné a obvodové zdi.

Foto: Milan Malíček, Právo

Jedním z posledních prvků, které manželé doplňovali, jsou všudypřítomné rostliny. Některé z nich se v teplých měsících přemístí ven.

Foto: Milan Malíček, Právo

K navození atmosféry a přitopení lze využít krb umístěný v přízemí.

Foto: Archiv majitelů

Obzvláště markantně se nešetrné zásahy předchozích uživatelů budovy projevily na zdech a podlahách. Na původní kamenné zdi byly naneseny cementové omítky, které „vytáhly“ vlhkost od země až do výše prvního patra.

Také podlaha získala více než dvaceticentimetrový betonový „koberec“, při jehož odstraňování majitelé narazili na krásnou historickou dlažbu. Všechny dlaždičky tedy nechali očistit a věnovali je přátelům.

Nábytek je z drásaného teakového dřeva.

Foto: Milan Malíček, Právo

Ve všech místnostech jsou použita stejná stropní svítidla se speciálními světelnými zdroji ideálními pro práci fotografů. Jejich rámy jsou ze smrkového dřeva.

Foto: Milan Malíček, Právo

Vysušené a přiznané zdivo

Statek byl vybudován stejným stylem, jakým je postavena spousta domů ve vsi - z pískovce, který tu a tam doplňují cihly.

„Výhodou pískovce je, že sice rychle nasákne vlhkost, ale stejně rychle zase dokáže vyschnout,“ pochvaluje si Eva a dodává: „Veškeré zdi jsme museli oklepat a oškrábat až na kámen, vyspárovat je zhruba do hloubky pěti centimetrů a díky tomu, že jsme měli v létě štěstí na počasí, téměř všechno stihlo krásně vyschnout“.

Majitelé všude sjednotili provedení dveří a dalších prvků, jako například lišt a rámů zrcadel na toaletách.

Foto: Milan Malíček, Právo

Podlahy v domě jsou v současnosti již odvětrávané, aby se nikde neudržovala vlhkost. Stěny jsou nově omítnuty, ovšem v interiéru majitelé ponechali kamenné zdivo v elegantně přiznané podobě.

Veškeré příčky v přízemí zmizely, zůstalo jen nosné a obvodové zdivo. Celý prostor je tak moderním způsobem propojen do tradičního multifunkčního prostředí s kuchyňskou, jídelní a obývací zónou.

Spousta kovových prvků, včetně zábradlí, je dílem místního kováře.

Foto: Milan Malíček, Právo

Čedičová dlažba je v celém domě. Působí nevšedním, ale příjemným dojmem.

Foto: Milan Malíček, Právo

Bolestný byl rovněž pohled na okna běžně používaná v panelácích, jimiž dům v minulosti kdosi osadil.

„Naštěstí se zachovaly originální klenby nad nimi, takže jsme se měli podle čeho orientovat, když jsme nechávali vyrobit nová,“ poznamenává majitelka. Všude jsou na míru vyrobená dřevěná okna, s třívrstvým zasklením, jež ještě zpevňuje speciální bezpečnostní fólie.

Jako obrazy majitelé použili fotografie tištěné přímo na sklo. Působí zajímavým, jakoby podsvíceným dojmem.

Foto: Milan Malíček, Právo

Při rekonstrukci statku, který byl postaven na konci 19. století, se manželé snažili najít taková řešení, která by byla moderní, ale zároveň co nejbližší těm původním. Ne náhodou prakticky veškeré použité stavební materiály pocházejí z místních zdrojů anebo jsou recyklované z budov, které bylo nutné strhnout.

Veškeré trámy v prvním patře jsou nové.

Foto: Milan Malíček, Právo

Podlahy v novém hávu

Když se majitelé rozhodovali, jaké budou v domě podlahy, přistoupili k praktickému řešení vytápěných podlah s čedičovou dlažbou. Hlavním důvodem tohoto kroku byla dlouhodobá akumulace tepla v čediči, nevšední design a v neposlední řadě nesmrtelnost materiálu. Čedič je použitý i na hluboké parapety u oken.

V prvním patře je stejný jídelní stůl jako v přízemí.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pás velkoformátových oken v prvním patře nabízí nádherný výhled do zahrady.

Foto: Archiv majitelů

„U nás doma máme stejné široké parapety a nechali jsme je obložit dřevem. Jak ale na ně všichni sedají, dřevo se rychle poškodilo. Proto jsme zvolili dlaždice,“ vysvětluje Eva.

Dlaždice navíc hezky propojily různé výškové úrovně interiéru, jemuž vládne kromě přírodního kamene bílá výmalba a dřevěný nábytek, převážně teakový.

Dva soukromé pokoje jsou v horním patře.

Foto: Milan Malíček, Právo

Velké množství nábytku je vyrobeno na zakázku.

Foto: Milan Malíček, Právo

Zmiňované podlahové topení je připojeno ke kotli na pelety. K vytápění, nebo alespoň pro navození atmosféry, je pak možné využít i krb na pevná paliva, který je v přízemí domu. Vodu majitelé používají z obecního řadu, elektřinu ze sítě.

Také obklady v koupelnách jsou z kamene.

Foto: Milan Malíček, Právo

Největší změny se týkaly prvního patra

K vytvoření plnohodnotného prvního patra bylo potřeba učinit nejvíce změn na domě. V původní podobě byly obytné prostory pouze na straně do ulice. Statek měl sedlovou, nesymetrickou střechu, jejíž příkřejší část směřovala do dvora.

Majitelé tedy nechali dům na této straně zvýšit, k čemuž hezkým a nápaditým způsobem využili set několika velkoformátových oken. Ta nejenže významně prosvětlují interiér, ale zároveň i nabízejí překrásný výhled na zahradu a prozatím pouze travnatý, ovšem již plně kultivovaný kopec za domem.

Dřevěné lišty nejenom nápaditě lemují místnost, ale také zakrývají odtokový žlábek sprchy.

Foto: Milan Malíček, Právo

Dům je pak uzavřen novou, symetrickou střechou, která je na něm pouze posazena, aby veškeré trámy měly možnost volně pracovat. Její konstrukce je izolovaná třiceticentimetrovou vrstvou minerální vaty. Svrchní plášť pak tvoří pálená střešní krytina v černé barvě s lesklou glazurou.

Průběh rekonstrukce

Foto: Archiv majitelů

Projektantem sami sobě

Nespornou výhodou majitelů byla zkušenost s rekonstrukcí vlastního rodinného domu, který byl postaven podobným způsobem jako někdejší statek. Spoustu věcí si na něm už stihli zkusit a ověřit. Přesto se obrátili při rekonstrukci druhého objektu na projektanta s nadějí, že jim pomůže vymyslet něco praktického.

„Nabídl nám, že dům promění v nízkoenergetický. Tady, kde jsou všechny zdi přinejmenším šedesáticentimetrové, mnohde osmdesáticentimetrové, chtěl všude lepit polystyren, aby stavbu zateplil. Vymýšlel rekuperaci a k tomu uzavření celého domu... My jsme ale z předchozí zkušenosti věděli, že dům skutečně vyschne až po 6-7 letech, a kdybychom jej uzavřeli polystyrenem nebo čímkoli jiným, nemohl by dýchat. A to se nám vůbec nelíbilo. Když jsme se ho ptali, zda by to vůbec fungovalo, řekl, že vlastně neví. Tak jsme si nakonec udělali vše podle svého,“ popisuje neblahou zkušenost Eva.

Ani pro návrh interiéru manželé nakonec neoslovili designéry. „Nemáme na to žádné programy, nedělali jsme si žádné vizualizace. Všechno jsme si nejprve vyzkoušeli nanečisto. To je nejjistější a zároveň nejjednodušší metoda,“ vysvětluje majitelka.

 

 

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Související články

Výběr článků