Z někdejší farmy vznikl stylový rodinný dům uprostřed dubového háje

Není divu, podle místních pravidel pro výstavbu totiž nově budované domy v této části země musí nejenom kopírovat půdorys původních historických obydlí, ale musí mít také pokud možno jejich vzhled. Architekti ovšem toužili po domově, který bude vzdušný a který bude po všech stránkách spektakulární.

Ve svém návrhu se proto rozhodli pro variantu, která jediná umožňovala rozumně propojit jejich představy s platnou legislativou. Do skořepiny z kamenného zdiva uschovali moderní interiér.

Kamennou obálku na všech stranách přitom otevřeli tak, aby dovnitř procházelo maximum světla a v chladných měsících i tepla.

Zajímavou výzvou byl velký sklon pozemku. Architekti toho využili a propojili interiér domu se zahradou na obou podlažích stavby. Ostatně původní farma byla také patrová.

V přízemí, kde v létě nebylo takové horko, chovali někdejší obyvatelé brav (drobný domácí dobytek), horní podlaží pak obývali sami.

Architekti spodní podlaží nově pojednali jako klidovou zónu a vsadili do něj ložnice. Za parných letních dnů v nich panuje příjemný stín a chládek. Naopak horní patro funguje coby denní a společenská zóna domácnosti.

Pěkným prvkem je venkovní bazén, který je navržen jako nekonečný. Stěna domu k němu směřující je pak otevřena posuvnými prosklenými dveřmi. Ty lze úplně roztáhnout, takže se interiér místnosti spojující v sobě jídelnu s kuchyní přirozeně propojí s exteriérem.

Stín zajišťují gigantické vertikálně sklápěné okenice z korodované oceli poháněné hydraulicky. Ze stejného materiálu jsou vyrobeny i masivní boxy rámující okna a dveře.

Korodovanou ocel návštěvník zahlédne také hned při vstupu do domu. Je z ní vytvořeno skulpturální schodiště.

V interiéru host objeví hned dva prostory s dvojitou výškou stropu, které domu dodávají pocit vzdušnosti a nadbytku volného místa.

Architekti dům navrhli jako pasivní. Aby dosáhli hodnot potřebných pro tento standard, použili izolaci na bázi korku, což je lokálně produkovaný materiál. Korkové desky jsou z interiérové strany překryté panely Claytec, jež se vyrábějí ze směsi jílu a slámy.

Zmíněné materiály architekti volili proto, aby zachovali prodyšnost skořepiny domu. Poslední vrstvu v interiéru na stěnách obstarala tradiční jílová omítka, s přirozeným jemně šmouhovatým vzhledem, díky němuž nebylo nutné dům vymalovat.

Architekti si při volbě materiálů dali velmi záležet. Rámy oken jsou z olejovaného dubového dřeva. Podlahy v celém domě jsou z leštěného betonu, jehož povrch byl na závěr ještě navoskován.

Majitelé tak mají dům, do nějž mohou děti vesele vbíhat a zase vybíhat, bez starosti o to, zda zrovna mají zablácené nebo zaprášené boty. Údržba podlah je velice jednoduchá.

Objekt je vytápěn podlahovým topením připojeným ke geotermálnímu systému. V letních měsících pak stejný systém interiér domu ochlazuje.

Snižování teploty v horku napomáhá i přirozené proudění vzduchu napříč domem, které umožňuje jeho chytře navržená dispozice.

Architekti počítají do budoucna s využíváním solárních panelů coby zdroje elektrické energie, jež chtějí doplnit vlastní větrnou elektrárnou. Jejich domov se tak stane zcela nezávislým na dodávkách energie z veřejné sítě.

Veškerá voda je recyklována a využívána pro zavlažování zahrady.