Článek
Zatímco ve většině koutů zeměkoule jsou dřevostavby vyústěním snahy o znovunastolení relativní rovnováhy mezi kulturním světem a přírodou, v rakouském Vorarlbersku jde o naprosto přirozený fenomén, který žije v symbióze s místní krajinou nepřetržitě po celá staletí.

Tradiční způsob práce se dřevem v architektuře dodnes reprezentují stará hospodářská stavení i horské salašnické domky zvané Maisass. Vedle nich organicky prorůstá současná architektura kombinující dřevo s velkými prosklenými plochami a ocelovými konstrukcemi.

Protiváhu k světlým plochám ze smrkového dřeva vytvářejí monochromatické prvky: bílá výmalba, litinová krbová kamna, antracitová lesklá mozaika a pracovní deska z nerezavějící oceli.
V dřevěném kabátě
Dvoupodlažní dům pro majitelku módního butiku Julii Behmannovou, šéfa grafického studia Björna Matta a jejich dvě malé dcerky vyrostl na svažitém pozemku sevřeném z jedné strany starou lípou a z druhé mohutným ořešákem.

Díky daným dispozicím získal půdorys domu obdélníkový tvar a suterén byl částečně zapuštěn do svahu. Dům poznáte už zdálky díky struktuře do kříže položených dřevěných latí, která je uplatněna na celé fasádě.

Suterénní obytný prostor se díky velkorysým proskleným plochám otevírá krajině. Ke kochání vybízí i zajímavě řešená okenní římsa, která je zčásti využita jako lavice.

„Neslouží jen jako praktická záležitost – jako přirozená ochrana před nepřízní počasí,“ vysvětlují architekti, „ale také jako pečlivě utkané šaty, které skrývají a odhalují zároveň.“
Dřevo vládne také v interiéru – na obložení stěn, vestavěném nábytku i podlahách. Převážně jde o smrk a jedli, které majitelé domu nechali vytěžit z nedalekého vlastního lesa.

Nika s posezením je zasazená do stejné zdi jako kamna, která relexujícím příjemně prohřívají záda.
Veřejné vs. soukromé
Vzhledem ke svažitému terénu pozemku umístili architekti hlavní vstup do prvního podlaží, které se nachází na úrovni ulice.

Čistá geometrie domů působí harmonickým dojmem. Dynamiku jí dodávají kontrasty mezi hladkými a strukturovanými plochami a uzavřenými a otevřenými prostory.
Prostorná chodba přivádí návštěvníky ke schodišti, které ohraničuje z obou stran pás z rytmicky se střídajících fošen a volného prostoru. Toto řešení opakuje geometrický řád fasády a zároveň díky pronikání přirozeného světla mezi fošnami vede další kroky návštěvníků do suterénu, do hlavní obytné části, nikoli do potemnělého prostoru, který je vyhrazený soukromému životu rodiny – jejich ložnicím, pracovnám a koupelnám.

Každý kout domu je beze zbytku využitý včetně půdy, v níž si majitelé zřídili pracovny.
Dům, který odhaluje i skrývá
Téměř celou přízemní část domu tvoří jedna velká obytná zóna, v níž Julia s Björnem a dětmi vaří, jí, hostí návštěvy, tráví společně volný čas a relaxují. Tento prostor je jen částečně rozdělen kamny na dřevo, která slouží k vytápění a ohřevu teplé vody.

Na rozdíl od otevřeného suterénu je první patro rozdrobeno do soukromých ložnic rodičů a dětí a pracoven. Také tato část domu má své servisní zázemí – technickou místnost a garáž.
Strategická jižní orientace této části domu čerpá z energie denního světla a zároveň z úžasného výhledu na pohoří Bregenzerwald a do údolí, který se otevírá za velkorysými prosklenými plochami.
Bezprostřední spojení s krajinou si majitelé domu mohou užívat na krytých terasách, které se nacházejí po obou stranách přízemí. Vzdušný čistý prostor vyvolává zdání absolutní otevřenosti.

Navzdory tomu má však i svá tajemství, která mají zůstat očím běžných návštěvníků skryta za dřevěnou stěnou táhnoucí se po celé délce obytné části.
Už samotná stěna s nikami a vestavěným nábytkem je využita jako úložný prostor pro věci, které rodina potřebuje ke každodennímu životu. Za ní je technická místnost, spíž a sklípek, jimž architekti vyhradili podzemní část suterénu.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Anna Martinková, www.modernibyt.cz