Článek
Už zajištění dostatečně velké stavební parcely nebylo nijak snadné. Nakonec se však v hustě zastavěné zóně našla úzká skulina mezi dvěma domy, která měla ne právě velkorysých 51,31 metrů čtverečních.
Domek se musel vměstnat do skutečně úzkého prostoru.
Vlastní zastavěná plocha je ještě menší - pouhopouhých 39,19 čtverečních metrů. Celkovou obytnou plochu 122,3 m² nakonec architekti vydupali ze země návrhem domku o velikosti třípodlažní budovy. Do větší výšky nemohli jít kvůli výškovému limitu platnému v dané části města.
Pro dům je charakteristická výrazně otevřená čelní fasáda umožňující obyvatelům neustálý kontakt s životem v ulici. V momentě, kdy zatouží po soukromí a svých koníčcích, mezi něž patří četba a poslech hudby, stáhnou se do zadní části bytu.
Architekti maximálně využili prostor, který měli k dispozici.
Je zřejmé, že architekti v takto malém domě museli velmi pečlivě přemýšlet doslova o každém metru. Interiér proto zařídili v maximální možné skromnosti, možná až strohosti. Základním nábytkem v obývacím pokoji je soustava volně pohyblivých panelů, které fungují jako sedačka či cokoli dalšího, a je zároveň přímým odkazem k tradičním rohožím, které se v japonských domácnostech kladou na zem.
V obývákové stěně je nejen televize s nejrůznějšími přehrávači, ale také rodinná audiotéka a knihovna.
Druhou dominantou hlavní místnosti domu je obýváková stěna, v níž kromě televize a přehrávačů sídlí rodinná audiotéka i knihovna. Většina úložných prostor je umístěna v zadní části domu, ložnice je v loftu nad obývákem.
Hlavní místnost domu vznikla propojením kuchyně, jídelny a obývacího pokoje.
Tak, jak je tomu u mnoha japonských staveb běžné, i v tomto případě architekti ponechali interiérové zdi i stropy z přiznaného betonu. Podlahy jsou dřevěné i s dlažbou a čistě bílá fasáda je tvořena nátěrem z texturované barvy.