Článek
Rod Iris zahrnuje přes 200 druhů a četné křížence a kultivary. Svět kosatců je plný nádherných barev těch nejjemnějších odstínů. To je důkazem, že latinské pojmenování kosatců jménem bohyně duhy Iris jim právem náleží. V paletě něžných tónů chybí pouze šarlatová a oranžově červená.
Mimo barvu se mnozí šlechtitelé zaměřili na tvar, pevnost a odolnost květů vůči nepříznivému počasí. Nejnovější odrůdy mají tak silné okvětní lístky, že ani sluneční žár nebo prudký déšť nepoškodí jejich obdivovanou krásu.
Kosatce se rozdělují podle výšky a doby květu do tří skupin:
- vysoké zahradní kosatce kvetoucí pozdě, koncem května
- střední zahradní kosatce, kvetoucí v době mezi nízkými a vysokými zahradními kosatci
- nízké zahradní kosatce, kvetoucí časně od poloviny dubna
Možnosti zahradních úprav
Kosatce vousaté není snadné umístit na zahradě,jsou tak výrazné, že se jen těžko doplňují ostatními květinami. Vždy si prosadí samostatné, mimořádné místo. Při neopatrné kombinaci s jinými výraznými trvalkami nastává soupeření, které potom jinak hezkou výsadbu roztříští.
V malých zahradách je vhodnější se rozhodnout pro jednu odrůdu v jedné barvě a k ní vybrat doplňující decentní skupinu květin. Nejlépe doprovázejí rostliny kosatců traviny, ostrožky, silenky či len. Nenuceně podtrhnou jejich důstojnou krásu.
Pestré barvy a tvary - to jsou kosatce. Foto: Robert Vít
Kosatec sibiřský už se kombinuje snadněji. Modř hybridů přechází od světle modré až po tmavě lila a modrou. Tyto přírodní tóny je ideální kombinovat se žlutě kvetoucími trvalkami. Vhodnými partnery jsou bíle kvetoucí řebříček bertrám (Achillea ptarmica), zelenožlutý medově vonící kontryhel (Alchemilla), blankytně modrá jirnice (Polemonium), růžově až bledě fialová žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum), žlutý až žlutooranžový upolín (Trollius chinensis), který však nevysazujeme do popředí, protože brzy po odkvětu zatáhne a zůstávají po něm holá místa.
Na kosatce vousaté navazuje dobou květu kosatec zvrhlý nebo také kosatec žlutofialový (Iris spuria). Jsou to robustní rostliny, které vytvářejí s turany, šalvějemi a různými druhy trav krásné přirozené kombinace.
Kosatce z Japonska
Japonské kosatce jsou menší skupinou, která působí obdivuhodně na vlhkých březích rybníků a jezírek. Bezpodmínečně vyžadují kyselou půdu bez vápníku. To vysvětluje jejich vzácný výskyt v zahradách a bohužel také časté zklamání po výsadbě.Z pobřežních lučin japonských řek, pravidelně na jaře zaplavovaných, v létě suchých, pochází kosatec Kaempferův (Iris Kaempferii). V průběhu vegetace většina odrůd vyžaduje dodržení rytmu záplav a sucha.
Do konce června se tyto rostliny musí pěstovat v bahnité půdě. Půda musí být po určitou dobu zalita vodou. V letních měsících již nemusí být zabahněna. V trvale suché půdě živoří a hynou. Podobný typ květu i stejné nároky má náš domácí kosatec žlutý (Iris pseudocorus).Velmi brzy rozkvétají cibulovité kosatečky: Iridodictium danfordiae a Iridodictun reticulatum.
Surovina pro parfém
Sušený oddenek určitých druhů kosatce, zvaný fialkový kořen, byl základní surovinou ve středověké parfumerii a farmacii. V Evropě má vonné oddenky kosatec německý (I. germanica), s bílými nebo fialovými květy a jeho klon, někdy uváděný jako samostatný druh - kosatec florentský (I. florentina) s namodralými květy - dále u nás velmi častý kosatec bledý (I. pallida) se světle modrými květy.
Tyto druhy jsou časté na našich zahradách, zejména na venkově. Nejvhodnějším obdobím pro odebírání vonných oddenků je srpen, při přesazování kosatců. Kořeny se pak vysuší při 40 °C. Nastrouhaný kořen se pak používá jako ustalovač do vonných směsí. Jeho úkolem je absorbovat a udržet vůni směsi co nejdéle.