Inspirativní nápady podtrhly půvab činžovního bytu

V knize najdeme báječné bezlepkové recepty, které si začala sama vymýšlet, když se objevil stravovací problém u manžela.

„Byla jsem na mateřské se starší dcerkou a měla jsem čas zkoušet vařit něco jiného. Kniha vznikala asi rok, fotilo se u nás doma a všichni jsme si to užívali,“ vzpomíná s úsměvem autorka knihy.

V nejbližší době má ale v plánu vrátit se ke své profesi a podílet se na projektech krajinářské architektury.

Činžovní byt v pražské Bubenči je chytl za srdce. Měl svoji atmosféru, klidné ulice a zeleň. Jan je odborník a zjistil, že byt není z hlediska prostorové kvality výrazně poškozený novějšími adaptacemi.

Byl velmi zanedbaný, takřka v původním stavu, včetně několika na míru navržených detailů, a stále si zachovával rukopis prvorepublikového architekta Jaroslava Vondráka.

„Dispozici jsme upravili jen velmi málo. Kuchyň je nyní ve vstupní hale a jedinou větší změnou bylo otevření průhledu ve stěně směrem do obývacího pokoje. Je to dobré řešení, Martina je při vaření součástí rodiny, vidíme dobře na děti,“ říká Jan.

Při rekonstrukci využívali tradiční materiály, snažili se vyvarovat použití novodobých lehčených bloků a sádrokartonu. Velká investice šla do podlah, ty jsou zcela nové. A zvolili klasiku v podobě stromečkových dubových parket.

Jan s Martinou studovali i v zahraničí, hodně cestovali. Martina pobývala v Dánsku, Jan v Nizozemí a Japonsku, společně pak byli ve Švýcarsku. Jsou tedy multikulturní a otevření rozmanitým stylům. Při koncepci svého bydlení se to v nich (jak říkají) „pralo“.

Přemýšleli, jak ho pojmout, jak nejlépe v bytě rekonstruovat příznačnou malebnost, pohodlí i logiku materiálové skladby. Vlivů bylo více: švýcarský styl alpských chalet s dřevěným obložením a kožešinami, japonské wabi-sabi se svou krásnou nedokonalostí až syrovostí.

Nejbližší jim je ale asi styl hygge (pohoda, klid, útulnost) užívaný ve Skandinávii. Martina ho znala dávno předtím, než se stal knižním hitem. Jejich interiér nese prvky jednoduchosti, nadhledu, minimalistického designu, který je okořeněný artefakty první republiky a 50. let.

V interiéru jsou nadčasové solitéry. Nepřehlédnutelný je konferenční stolek s názvem Pavouk od designéra Jindřicha Halabaly, který ho navrhl v roce 1955. A má zajímavý příběh: rodiče Martiny si pronajali zahrádku a snaží se o samozásobitelství ovoce a zeleniny. Na pozemku byla i stará kůlna, v níž byl zapomenutý právě Halabalův stolek. Manželé ho nechali zrestaurovat a teď se z něj těší v obývacím pokoji.

Poctivý nábytek zastupují i židle tonetky rozmístěné kolem jídelního stolu. Jsou to stálice, na kterých se velmi pohodlně sedí. „Některé židle jsem koupil, jiné tonetky ležely u kontejneru, tak jsem je zrestauroval,“ říká Jan. „Máme je moc rádi, vnímáme je jako kultovní nábytek.“

Styl první republiky připomínají bílé obklady v kuchyni v podobě tzv. psaníčka. Byla to první věc, kterou si pořídili do nového bytu. Dvacátá a třicátá léta minulého století připomíná i bílá skříňka pod oknem zhotovená od truhláře na míru. Má ornamenty, které manželé objevili na původní kovové schránce na dopisy na vstupních dveřích bytu, a tak se rozhodli motiv zopakovat. Cítili, že sem patří.

Zajímavý příběh se váže také k okenním kličkám. „Činžovní dům měl původně specifické okenní kličky navržené architektem Jaroslavem Vondrákem, žákem slavného architekta Jana Kotěry. Nikde jinde je pravděpodobně nenajdete a my chtěli přesně takové. V bytě před rekonstrukcí už byla bohužel okna vyměněná za plast, tak jsme se je rozhodli nahradit zpět dřevěnými špaletovými okny s původními proporcemi. Sousedka naštěstí při výměně zachránila pár původních kliček. Nechali jsme je odlít a vybrousit kopie, aby duch oken opět ožil,“ říká architekt Jan.

Mladí manželé mají dvě malé dcerky a je jim jasné, že investovat do drahého nábytku nemá smysl. Využívají nabídku Ikea a tu dotvoří podle svého. Například kuchyňská linka má zajímavý prvek na horních skříňkách – „záhon“ zelených rostlin vykukujících za dubovými deskami.

Knihovna Billy zase stojí na nožkách a je tak mnohem elegantnější. Podobně mnohem víc chutnají Martininy recepty na jídelním stole s dubovou masivní deskou, která je usazena na korpusu skandinávského nábytku.

Jan jako správný architekt ctil i technologii práce se dřevem z dob první republiky. Měkké, levnější dřevo (smrk, borovice) se tehdy lakovalo a tvrdé (dub, buk) se ponechávalo své kráse, jen se olejovalo, voskovalo. A tak to je i zde.

„Okna a dveře máme lakované v bílé barvě, dub je všude jen olejovaný a vypadá to v kombinaci hezky. Určitě není dobré nechat vedle sebe v ryzí podobě tvrdé a měkké dřevo. Každé má jinou skladbu, suky a trochu se to vizuálně tluče,“ vysvětluje majitel.

Johanka si třeba z úložné skříně na oblečení „udělala“ karavan a teď „cestuje“ po světě. A protože moc ráda kreslí a maluje, je nezbytný pohodlný stůl. Vše k tvorbě má na dosah díky praktické kovové tabuli, na niž lze umístit háčky a zavěsit kelímky, krabičky a dózy.

Pro dcerku byla důležitá i velká postel, a to pořádně skákací! A tak rodiče pořídili dřevěnou z Ikea o šíři 160 cm, natřeli ji na veselou žlutou.

Naši hostitelé příliš neplánují, žijí raději přítomností a těší se na to, co přijde. „Je nám tady moc hezky. Ať se vracíme z míst, kde se nám moc líbilo, stejně se nejvíc těšíme sem, do našeho bytu,“ říká Martina.

Byt vzniká postupně a organicky. Nic nechtějí uspěchat, protože tzv. rychlokvašky jsou vidět. „Věcmi se nechceme přehltit, ale nad každou se zamyslet, cítit, že sem patří. Líbila by se nám stěna s obrazy, vybíráme pozvolna. Chceme mít interiér přirozený,“ vysvětluje Martina.

Ačkoliv oba manželé vyrůstali v rodinných domech, zásadní změna v nejbližší době nebude. I když, kdo ví?