Článek
Architekt Ladislav Skřivánek si získal sympatie českého magistrátu, který ho pověřil vypracováním regulačního plánu Velkého Olomouce. Skřivánek, jako jeden z mála Čechů důvěrně obeznámený s novějšími evropskými trendy v oboru, se pokusil uplatnit novátorské architektonické zásady na plánovanou stopadesátitisícovou metropoli.
Skřivánkův návrh, dokončený roku 1925, nicméně narazil na modernistickou kritiku z Prahy a nakonec byl využit jen částečně.
Uprostřed období, kdy se architekt intenzivně zaobíral Olomoucí, dostal od místního advokáta Eduarda Šrota a jeho ženy zakázku na projekt vily v exkluzivní lokalitě na vnitřním okraji parku.
Stavbu zkrášlila vysoká sedlová střecha.
Skřivánek navrhl rozměrnou stavbu s vysokou sedlovou střechu. V pravidelném rytmu ji dekorují okna a vikýře i kamenné prvky a kvádrování. Zbývající povrch architekt pokryl sgrafitovými psaníčky a proložil textovými poli s mravoučnými citáty z Nerudových Zpěvů pátečních a veršů Svatopluka Čecha.
Vnitřek stavby propojil s ulicí vstupem s krytou chodbou. Čtyřpodlažní interiér byl klasicky funkčně strukturován. Suterén a podkroví sloužily hlavně obsluze, v přízemí byly dekorované společné prostory (kazetové stropy, dřevěné obložení stěn) a zimní zahrada s východem na terasu, v patře pak pokoje rodičů a dětí a původně otevřená veranda.
Fasádu dekoruje proškrabávaná omítka.
Komfortní dům vznikl na protáhlém obdélníkovém pozemku. V levé části vznikla za spolupráce specializovaného architekta Josefa Kumpána geometricky řešená zahrada s bazénem, sochařskou výzdobou, altánem a krajinářskou parkovou pasáží uzavírající výhledy z terasy a verandy a zároveň důvtipně zabraňující pohledům od sousedů.
Působivé detaily zaujmou už při vchodu do vily.
Stavebník vily, litovelský rodák Eduard Šrot, pracoval v Olomouci jako obhájce ve věcech trestních a působil v řadě uměleckých, hospodářských a zájmových spolků, hrál například v českém ochotnickém divadle a dočkal se mnoha ocenění za chov holubů.
Místnosti byly geometricky uspořádány.
Ve snaze zabezpečit se na stáří se koncem třicátých let majitelé rozhodli zrušit část zahrady a postavit na místě obytný dům se šesti nájemními byty.
Později se to ukázalo jako nešťastné řešení. Příslušníci Šrotovy rodiny museli za komunistického režimu postoupit přízemí nájemníkům, kteří ho užívali jako samostatný byt. Dům je dnes opravovanou chráněnou kulturní památkou.
