Atypicky řešený dům elegantně doplňuje všudypřítomné africké umění

Tvůrci kamenných děl jsou vesměs umělci ze sochařské komunity zimbabwské vesnice Tengenenge.

Vyrábějí sochy z hadce, horniny, která může mít tmavě zelenou, granátovou až černou barvu.

Díla sochařů z Tengenenge nejsou v Česku neznámá. Zdobí mj. zelené plochy Zoologické zahrady ve Dvoře Králové, botanické zahrady v pražské Troji nebo interiér Kavárny & Galerie Art-n-Coffee Na Příkopě v Praze.

Dům je sochami vkusně a střídmě obklopen ze všech stran. Okolí stavby a zahrada jsou tak zároveň výstavním prostorem. Umělecké objekty nacházíme nejčastěji v květinových zákoutích podél hranice pozemku, která na jeho jižní straně přechází do volného prostoru.

Sochy světle šedého odstínu opticky vynikají na mulčovací kůře. Dominantní je Náčelník, který bdí na svahu mezi hlavním vchodem do domu a vjezdem do garáže.

Světle šedá díla jsou z opracovaného či jemně broušeného hadce. Velmi tmavé, až černé sochy – nejčastěji tváře, torza – se lesknou díky povrchové úpravě voskem. Obklopují je světlé oblázky a oživující prvky jako tráva, keře s barevnými lístky a květiny.

Zahradní sochy vyžadují péči. Povrch většiny z nich je porézní, trpí vnějšími podmínkami, v zimě především mrazovou erozí. Sochaři proto v závěrečné fázi tvorby nahřívají povrch soch u otevřeného ohně a nanášejí vosk tak, aby se do horkého kamene vpil co nejhlouběji.

Po zchladnutí ho rozleští jemnou látkou. Voskování je součástí jejich výtvarného záměru. V našich podmínkách vosk ochrání sochy před nepřízní počasí. Sochy stačí voskem ošetřit jednou za dva roky.

Před obdobím mrazů majitel balí sochy do smršťovací fólie. Odměnou jsou mu sytě tmavé, barevné či lesklé sochy, které si v zahradě, měnící svou podobu v běhu ročních období, zachovávají neměnný klid.

Za zmínku stojí optické propojení zahrady a zadní části domu třemi přesahy stavby a třemi odlišnými zónami zahrady.

Obývací prostor domu s velkou prosklenou plochou a posunovacími dveřmi zasahuje do zahrady nejhlouběji, pokračuje loukou, která se v mírném sklonu svažuje k zatravněné ploše s ostrůvky se sochami.

Slunná stráňka je orientovaná na jih, barevně ji zpestřuje luční kvítí a traviny – květy kopretin, zvonky, vlčí mák, různé druhy jetelů, koukol, modrá šalvěj, řebříček, kostřava.

Výhodu květnaté louky spatřuje majitel domu a zahrady nejen v její barevné proměňující se živosti a přirozenosti, ale také v údržbě. Louku nezalévá a seče ji jen dvakrát do roka.

Na prostřední, úzkou část domu s dveřmi navazuje dlážděný chodník, který vytváří hraniční vlnu mezi loukou a kamennou skalkou v nejstrmější části svahu.

Skalka zpevněná na dvou úrovních nízkými gabiony obklopuje třetí část stavby, jež do zelené zahrady už téměř nezasahuje.