Nevýhodou bytu byla široká chodba a malá koupelna, po rekonstrukci je vše jinak

„Investorka s námi konzultovala již vlastní koupi bytu a na nás bylo posouzení, jak moc vhodná původní dispozice bude. Podélný prostor, kde jádro bylo ve středu a vstupovalo se do bytu po delší slepé straně, byla dobrá volba,” poznamenává architektka Alžběta Vrabcová ze studia DMAE Architects, která se na rekonstrukci podílela.

Jedná se o totální rekonstrukci bytu v panelovém domě v ulici Antala Staška v Praze.

Hlavními problémy, které měla rekonstrukce vyřešit, byla malá koupelna, zbytečně široká chodba s nemožností jakýchkoli úložných prostor, průzvučnost mezi pokoji, studené podlahy (byt je v přízemí) a stará okna, která nevyhovovala - jak funkčně, tak tepelně.

„Při návrhu jsme spolu s architektem Róbertem Martinčekem redukovali chodbu, ve které jsme ale integrovali skříně. Koupelnu jsme zvětšili tak, aby zde bylo místo i na pračku se sušičkou.

Toaletu jsme přesunuli na konec chodby, kde je za dřevěným obkladem, který tvoří záda toalety, skrytý kotel. Maximálně jsme zvětšili pokoj dětí na úkor minimální ložnice a zmaximalizovali jsme prostor obývacího pokoje a kuchyně," vysvětluje architektka.

Ústředním motivem, který prochází celým bytem, je podlaha - ač se jedná o klasický „stromeček”, je to třívrstvá lamela vhodná na podlahové vytápění, která díky detailu obvodové bordury získává až zámecký charakter.

Druhým dílkem ve skládačce materiálů je šedá barva v mnoha tonalitách, od lakovaných dvířek na kuchyňské lince ve světlém tónu, přes stěnu za lavicí v jídelně v tmavém odstínu, přes všechny valéry šedé na různých polštářích a látkách včetně sedačky.

Posledním dílkem do materiálové mozaiky je černá v podobě jemné černé linky, která jakoby dokresluje interiér. Najdeme ji na všech kovových částech, tedy na klikách, kovových stolcích, černé podnoži pod jídelním stolem, ale i v koupelně na kohoutcích a sprše.

Kuchyň je poměrně malá co do délky, ale architekti se snažili maximalizovat možný úložný prostor, proto jsou skříňky až do stropu. Digestoř je integrovaná v horních skříňkách. Důležitý je právě materiálový kontrast mezi černou pracovní deskou (HPL vysokotlaké lamino) a šedou linkou (lakovaná MDF v polomatu). Atypicky byly řešeny úchopy, včetně na výrobu složitého zapuštěného úchopu u lednice v přední části.

Lavice u stěny v sobě skrývá šuplíky pro uložení velkého množství drobností. Sedací polštáře byly dělány na míru, jsou pratelné a k zajištění jejich pohybu, aby neklouzaly, jsou přichyceny suchými zipy k podkladu.

„Jídelní stůl jsme navrhli sami, deska stolu je zbytkem z podlahy, který je vsazený do černého kovového rámu, který byl, stejně jako nohy stolu, zhotoven kovářem,” doplňuje architektka.

Koupelna je opravdu malá, i když je větší než původní. Důraz je zde na materiálech, kde je výrazným grafickým prvkem černobílá podlaha. Všechny ostatní obklady jsou bílé, nenápadné.

Dřevěná skříňka pod umyvadlem díky tomu mnohem lépe vynikne, černé koncové prvky koupelny jen podtrhnou a dokreslí hravost koupelny.

V chodbě a vstupním prostoru hrají prim paradoxně dveře, ty jsou bílé, ale výrazné, černé kliky jednoduchý prostor obzvláštní. Kresba podlahy pak celý prostor zútulní.

Skříně jsou navrženy, aby byly integrovány do stěny a celý prostor byl jednoduchý. Malé sezení při vstupu do bytu postačí k rychlému a pohodlnému obutí dětí.

„Navrhli jsme veškerý nábytek, který v interiéru je, to znamená skříně, kuchyňské police, koupelnové skříňky až po již zmíněný stůl v kuchyni. Doufáme, že byt, který je nyní jemný a světlý, bude působit i po letech nadčasovým dojmem a poskytne svým třem obyvatelům zázemí domova,” poznamenává s úsměvem architektka.