Svůj dopis začal Petr slovy, která vyloudí úsměv pochopení na tváři každého rodiče: „Dcera studovala v Praze vysokou školu a s kamarádkami měla pronajatý byt. Jednou přijela na víkend s tím, že by chtěla udělat postel z palet. Moje první reakce byla, že větší hloupost jsem ještě neslyšel. Ovšem druhý den jsem už samozřejmě vybíral palety, brousil je, řezal atd. Další víkend jsem už rozebranou postel vezl v octavii combi do Prahy.“

Součástí zadání, které Petr od své dcery obdržel, byla prosba, aby na paletách zůstaly co nejlépe zachované nápisy. Přítomnost pěkných a dobře čitelných nápisů tedy byla jedním z hledisek, podle nichž si palety vybíral. Tím hlavním byl ale přirozeně jejich stav.

Standardní rozměr palet je 120 x 80 cm. Petr si naplánoval vyrobit postel o rozměrech 160 x 200 cm. Podobu postele si tedy nejprve nakreslil na papír. Seskládal si palety na zem vedle sebe, tak aby získal potřebný rozměr, a přebývající části odřízl. Přebytky ovšem nevyhodil, část jich využil na noční stolek připojený k posteli po její straně.

Ve spodních paletách Petr některá prkna odřezal. Nikoli z funkčních důvodů, ale proto, aby konstrukci postele odlehčil. Mezi palety pak položil pár kousků měkké pryže (prodává se jako protiskluzový materiál na mobil na palubní desku do auta). Což zabraňuje pohybu jednotlivých palet po sobě.

K posteli je z přebytku vytvořený i noční stolek připevněný k jejímu boku.

K posteli je z přebytku vytvořen i noční stolek připevněný k jejímu boku.

„Horní palety jsem poskládal tak, aby to bylo provázané a aby přitom byly pěkně vidět boční nápisy. To mě zdrželo nejvíc. Pak už jsem jen všechno pořádně obrousil úhlovou bruskou s brusným kotoučem. Použil jsem více kusů zrnitosti, napřed 80, poté jemnější 120. A pak už přišlo na řadu natírání,” popisuje svůj postup Petr.

Boky s nápisy natřel – přesně dle zadání své dcery – lihovým mořidlem a poté bezbarvým lakem, zbytek postele je natřen bílou akrylovou barvou.

„Postel je bytelná, nevrže, a protože je na ní jedna velká matrace, tak ani nesjíždí. Toho jsem se obával a měl jsem připravená prkénka jako pelesti. Ale nakonec to nebylo ani potřeba,“ doplňuje Petr.

Od té doby, co nezvyklý kus nábytku a „hloupost“ vyrobil, uteklo již několik let. Petrova dcera se vdala, s manželem si v Praze zařídili byt a paletová postel, k nemalému překvapení jejího tvůrce, putovala do nového s nimi. V minulých dnech se jim narodila dcera Amálka.

„Já myslím, že postel funguje dobře,“ uzavírá s pýchou novopečený dědeček Petr.