Při stavbě domu šli majitelé proti proudu

Vašek bydlel v pronajatém bytě v Brně, kam se za ním přistěhovala i přítelkyně Jitka. Žili v menším bytě spokojeně i se třemi kočkami, dokud majitel nekoupil sousední objekt a nezačal dělat stavební úpravy, které jim zastínily kus výhledu do zahrady. Ve městě už zůstat nechtěli a rozhodli se pro radikální řešení, postavit si vlastní dům co nejblíže Brnu.

Vůbec ne. S pozemky poblíž Brna je potíž, protože jsou příšerně drahé. Takže jsme sice mohli koupit krásný pozemek, ale pak bychom na něm postavili tak akorát stan. Nějakou chvilku nám trvalo, než jsme našli nový inzerát na pozemek v Malešovicích. Hned jsme se objednali na prohlídku a společně s tatínkem se na něj jeli podívat. Ten nám poradil, že hezčí pozemek za takovou cenu jen tak neseženeme, tak jsme to vzali.

Chtěli jsme zůstat poblíž Brna, protože tu máme rodinu a práci, ale nebylo moc možností, z čeho vybírat. V Brně jsem do půl hodiny, a když se v odpolední špičce zaseknete u Zvonařky nebo na Kolišti, tak je úplně jedno, jestli bydlíte někde na okraji Brna nebo v Malešovicích.

V Malešovicích jsme v relativně nové zástavbě a lidé v sousedství jsou podobná generace, takže jsme přátelství navázali rychle. Navíc se tu pořádají různé akce a samotou tak rozhodně netrpíme.

To, že chceme dřevostavbu, jsme věděli ještě dřív, než jsme začali hledat pozemek. Ke dřevu máme velmi blízko. Je to přece krásný přírodní materiál, tak proč z něho nestavět. Už tady se objevily první odlišné názory od otce, který by byl raději, kdybychom šli tradiční cestou stavby z cihly.

V rámci mého kutilství jsme chvíli přemýšleli o stavebnici, kterou bychom si postavili sami. I když si doteď myslím, že by mě to hodně bavilo, tak bych si přece jen musel vzít na nějaký čas dovolenou a zároveň bych musel platit nájem v Brně a to by utáhnout nešlo. Začali jsme hledat na internetu dřevostavby na klíč a vyskočily na nás Moravské dřevostavby.

Měli jsme hned od začátku jasnou představu o tom, jak by měl náš dům vypadat, takže jsme firmu kontaktovali a sjednali si schůzku na veletrhu. Nejprve jsme kolem jejich stánku několikrát prošli a hodnotili zpovzdálí, ale jak jsme si s nimi sedli a projednali návrh, který jsme měli načrtnutý, tak jsme věděli, že s touto firmou budeme stavět.

Rodiče Vaška bydlí v patrovém domě, který má dokonce schodiště přes dvě patra, takže běhají nahoru a dolů. To jsme v žádném případě nechtěli, už kvůli nepraktičnosti s úklidem. Nechtěli jsme ani pochozí půdní prostor, protože dispozičně máme 4+kk a místa na uskladnění je dost. Na půdě tak máme jen foukanou izolaci, což je výborný izolant, protože když prší, tak to poznáme jen pohledem z okna.

Na veletrhu jsme jim dali jen náš nakreslený plánek na čtverečkovaném papíře a čekali na zpracování projektu. Ten sice přišel, ale zmenšili nám chodbu a zvětšili pokoje. Opět jsme si tedy na návrh sedli a upřesnili naši představu. Divili se, že chceme tak velkou chodbu, ale nebyl problém projekt upravit.

Chodbu se nám podařilo zachovat, a kdykoli k nám někdo přijde na návštěvu, tak se mu líbí, jak je to velký komunikační prostor. Aktivně plochu využíváme i třeba jen na dočasné odložení věcí, aby nám v pokoji nepřekážely. Celkovou plochu domu jsme ale zmenšili z plánovaných 171 m² na 149 m².

Jinak to bylo pořád něco, do čeho nám mluvili hlavně Vaškovi rodiče. Začalo to přípojkami, kdy jsme nechtěli přípojku na plyn. To nám otec říkal, že za elektriku se nedoplatíme, ale zatím nelitujeme. Dál to byla samozřejmě dispozice, do které zasahovala naopak maminka, a pak to pokračovalo barvou podlah, materiálem dveří nebo faktem, že nechceme komín.

Všechny tyto věci jsme si museli obhájit, nebo spíš, lépe řečeno, prosadit. V domě budeme bydlet my, a tak se v něm musíme cítit dobře.

Kupodivu vůbec. Stavební povolení jsme vyřizovali na stavebním úřadě v Pohořelicích a vše trvalo maximálně 14 dní.

Na veletrhu u firmy jsme byli někdy na jaře a přes léto se zpracovaly a doladily plány a stavební povolení. V září začala firma se základovou deskou a během podzimu sestavila i hrubou stavbu se sádrou. Kdyby byl dům firmou postaven na klíč, tak bychom bydleli dříve, ale v rámci financí jsme dům dodělávali za pomocí známých. Všechny dokončovací práce jsme tedy řešili individuálně, a kdyby obkladač nezdržoval harmonogram, tak bychom bydleli už v únoru.

Při návrhu topného systému jsme opět s firmou vedli diskusi, co bude nejvýhodnější. Nakonec jsme zvolili vodovodní podlahové vytápění s napojením na kotel. Ten je sice na elektřinu, ale v případě, že bychom se někdy rozhodli i pro přípojku plynu, tak je nachystán i na tuto variantu. Jinak ohřev vody máme v kombinaci se solárními panely na střeše.

Ve spotřebě se kvůli nějakému strachu z vyúčtování neomezujeme. Jen když pouštíme pračku a myčku, tak se podíváme, jestli je zrovna levný tarif. Náklady na kompletní provoz domu máme 31 000 Kč na rok, takže zálohy 2700 Kč/měsíc nám vycházejí naprosto přesně. V ceně je svícení, topení, vaření i zahrada s bazénem.

Problém je, že při koupi pozemku jsme neměli informaci o tvrdosti vody, která tu má vyšší hodnoty. To nám teď dělá problémy například v koupelně, kde se objevily mapy na tmavém obkladu nebo zanesené baterie. Teď uvažujeme o změkčovači vody, ale kdybychom to věděli hned, tak bychom třeba zvolili jiný, světlejší obklad a změkčovač nainstalovali rovnou.

Původně jsme měli vymyšlené zastřešení terasy protaženou plochou střechou, ale nakonec jsme si to rozmysleli. Teď máme nad terasou markýzu, ale není to úplně ideální řešení.

Vrásky na čele nám dělají velká okna, která byla navržena projektantem kvůli legislativě, jež upravuje prosvětlení místnosti podle m². Okenní panty tu tíhu špatně nesou, a i když zatím žádné poškození není, po otevření oken je znát sednutí křídla.

Rádi bychom dokončili terénní úpravy kolem domu. Nejspíš i nějakou pergolu s venkovním sezením a kuchyňskou linkou. I uvnitř domu nás ještě čeká několik úprav, protože přes velká okna nám sem jde opravdu hodně slunce, takže jsme si nechali nacenit předokenní rolety. Dále to jsou věci jako regály do šatny, jednou snad změníme využití dětského pokoje i jinak než jen jako skladiště.

Kristina Nešporová, www.drevostavitel.cz