Dům stojí v rušném přístavu v Sydney. V okolí jsou domy, které se dle slov architekta vyznačují spíše kvantitou detailů než jejich kvalitou. Klient si ovšem přál, aby architekt postupoval přesně v opačném duchu. „Pouze to nejlepší,“ kladl mu při každé příležitosti na srdce, a architekt se nenechal dvakrát pobízet. Vytvořil tak neutrálně vyhlížející přístavní dům a zároveň důstojné prostředí pro rozsáhlou sbírku uměleckých děl jeho majitele.

Jestliže tato nádherná košatá plumérie dokázala přežít v náročném slaném prostředí už více než deset let, nepochybně přežije i skvěle navržený nekonečný bazén, u nějž stojí.

Jestliže tato nádherná košatá plumérie dokázala přežít v náročném slaném prostředí už více než deset let, nepochybně přežije i skvěle navržený nekonečný bazén, u nějž stojí.

FOTO: Justin Alexander a Richard Glover

Když vytvářel tuto přístupovou cestu k domu, inspiroval se zahradní arhcitekt William Dangar obrazy Paula Cezanneho. V australské verzi lemují cestu fíkusy lyrové, jež hezky zmohutněly, zatímco kámen na fasádě jemně zestárl.

Když vytvářel tuto přístupovou cestu k domu, inspiroval se zahradní architekt William Dangar obrazy Paula Cezanna. V australské verzi lemují cestu fíkusy lyrové, které hezky zmohutněly, zatímco kámen na fasádě jemně zestárl.

FOTO: Justin Alexander a Richard Glover

Původní stavba měla trojpodlažní garáž se šestnácti parkovacími místy. Megalomansky byl pojat i zbytek domu, jenž byl doslova prošpikovaný koupelnami, kterých bylo osm. Platbou za to byl vyloženě přeplněný interiér, v němž žádná z místností nemohla nabídnout příjemný pocit vzdušnosti a volnosti. Za to ostatně mohly i nízko položené stropy.

Třešničkou na pomyslném dortu tragických řešení domu byla externí schodiště, jež byla jedinou přístupovou cestou do pater na úrovni přízemí.

Architektům se podařilo dům proměnit v příjemné prostředí k odpočinku, které s léty získává neustále na větší a větší kráse.

Architektům se podařilo dům proměnit v příjemné prostředí k odpočinku, které s léty získává neustále na větší a větší kráse.

FOTO: Justin Alexander

Architekt se svým týmem proto jako první věc striktně omezil množství parkovací plochy v domě a dvě podlaží garáží proměnil v obytné prostory domu. Dalším, naprosto logickým krokem bylo vložení schodiště do interiéru domu, které propojuje všechna jeho podlaží.

Širokými dveřmi se vstupuje světlem zalité do haly se schodištěm, které v úplně původní verzi interiéru domu citelně scházelo.

Širokými dveřmi se vstupuje do světlem zalité haly se schodištěm, které v úplně původní verzi interiéru domu citelně scházelo.

FOTO: Justin Alexander a Richard Glover

Nakonec, nikoli však významem, se architekt pustil do úpravy a vylepšení veškerých povrchů v domě, otevření a dalších prvků včetně bazénu na zahradě. Proměnou prošla rovněž zahrada, jíž novou tvář vtiskl zahradní architekt William Dangar. Cílem bylo provázat interiér a exteriér sídla.

Vzhled zahrady za oknem se proměnil, pohovka na rozhraní kuchyně a obývacího pokoje zůstala naopak stejná.

Vzhled zahrady za oknem se proměnil, pohovka na rozhraní kuchyně a obývacího pokoje zůstala naopak stejná.

FOTO: Justin Alexander a Luigi Rosselli

Přání původního majitele mít všechno jen v té nejvyšší kvalitě se ukázalo jako šťastný tah. Svědčí o tom i skvěle zachovaný dřevěný nábytek, jenž odolával intenzívnímu používání několika rodin, jež se v domě vystřídaly.

Přání původního majitele mít všechno jen v té nejvyšší kvalitě se ukázalo jako šťastný tah. Svědčí o tom i skvěle zachovaný dřevěný nábytek, jenž odolával intenzívnímu používání několika rodin, jež se v domě vystřídaly.

FOTO: Justin Alexander a Richard Glover

Původní práce na rekonstrukci kromě architektova profesního umu vyžadovaly navíc nezměrnou dávku taktických a politických dovedností. Decentně řečeno, jeho klient nebyl ani s jedněmi sousedy zadobře, a ti se proto snažili Rosselliho projektu naklást tolik stébel na cestě k realizaci, kolik jen bylo možné.

Stěžovali si, na co jen mohli, a kdejaká úprava jim vadila. Přesto, jak s neskrývanou hrdostí architekt poznamenal v původním průvodním slově ke svému dílu, stavební povolení k pracem na domě se mu podařilo získat za méně než čtyři měsíce.

Chloubou majitelů domu je sbírka uměleckých děl zdobících jeho stěny. Jsou to díla Johna Firtha-Smithe, Roye Lichtensteina a dalších věhlasných malířů.

Chloubou majitelů domu je sbírka uměleckých děl zdobících jeho stěny. Jsou to díla Johna Firtha-Smithe, Roye Lichtensteina a dalších věhlasných malířů.

FOTO: Justin Alexander

Současné snímky stavby odhalují, jak čerstvě hotové stavby mnohdy ani zdaleka nenabízejí plný a konečný pohled, jenž byl součástí záměru architektů. Jak je mnohdy třeba několika let, než se rozbují zeleň v jejich okolí, než se jí pokryjí vyhrazené stěny a než se skutečně hezkým a nenápadným způsobem začlení do svého okolí.