Článek
Váš byt je plný rozmanitých barev, vzorů a tvarů. Měla jste před jeho zařízením jasný koncept, nebo se váš interiér vybarvoval postupně?
Od začátku jsem se řídila především citem. Už v dětství jsem hodně malovala a vlastně celý život se snažím nějakým způsobem rozvíjet své výtvarné cítění. Kromě toho, že mnoho let navrhuji interiéry a vlastním tetovací studio, nedávno jsem se pustila také do navrhování nábytku – mimo jiné proto, že tak chci podpořit českou výrobu a rozšiřovat české produkty.
Tapetu zdobící vstupní prostor bytu Pavla vyrobila ze zbytků několika tapet, které nastříhala na obdélníky stejné velikosti. Jde v podstatě o papírový patchwork aplikovaný na zeď.
Estetika je pro mě spíše záležitostí intuice než přesného konceptu a s tím jsem také přistupovala k zařizování svého bytu. Každou chvíli zde něco měním. Například když nakupuji nábytek pro klienta a něco mě zaujme, klidně tím bez většího sentimentu nahradím nějaký stávající kus.
Kuchyňská linka je vyrobená z knihovny, kterou Pavla měla ve svém předchozím bytě. Protože žije v nájemním bytě, nechtěla investovat do drahé kuchyně. Knihovnu stačilo přetřít a rozdělit na dvě části.
Baví mě přinášet sem stále něco nového. Samozřejmě ale kupuji jen to, o čem jsem si dopředu jistá, že sem dobře zapadne – i když se mi toho líbí mnohem víc.
Kombinujete zde několik stylů, což pro české byty stále není příliš obvyklé. V zahraničí je tato fúze mnohem častější.
Je to pravda. Ráda si kvůli tomu kupuji i zahraniční časopisy o bydlení, protože tam nacházím mnoho inspirace. Nejvíce se mi líbí pařížské byty, kde je stále cítit ta příslovečná bohéma.
Za jídelním stolem bylo původně okno. Drobnou stavební úpravou na jeho místě vznikl výklenek s policemi pro ukládání nádobí a dalších drobností. V případě potřeby lze desku snadno odstranit.
Většina lidí u nás se bojí odvážnějších řešení, architekti se zasekli na pravých úhlech a všichni nakonec mají byty zařízené téměř identicky, protože nakupují ve stejných řetězcích. Pozadu jsme asi ve více oblastech života, a proč to tak je, netroufám si hodnotit, ale myslím, že se to pořád zlepšuje.
Se skleněnou deskou pracovního stolu skvěle ladí transparentní židle z polykarbonátu Louis Ghost, kterou pro Kartell navrhl Philippe Starck v roce 2002.
Máte tady mnoho výjimečných kousků nábytku, kde je nakupujete?
Nábytek ráda nakupuji v bazarech a na aukcích a pak ho upravuji buď sama, nebo se obrátím na truhláře. Křesla nechám očalounit, nábytek přetřu, vyměním podnoží nebo úchyty…
Nakonec je většina toho, co zde mám, skutečný originál. Nebaví mě hotové věci. Ale samozřejmě pár designových ikon jsem si také pořídila. Kromě stylů zde vlastně mísím i designové kousky od světově proslulých designérů s téměř rukodělnými výrobky.
Čelo postele tvoří prkno připevněné ke zdi a potažené pruhem textilu s dlouhým chlupem.
Někteří by možná rádi vytvořili stejný interiér, ale bojí se, že by kombinace tak výrazných prvků nezvládli. Existují nějaká obecná pravidla, která by jim to usnadnila?
Nemyslím si, že lze tímto způsobem někomu radit. Kdo nemá cit pro to, aby zvládl odvážné kombinace sám, bude lépe, když osloví odborníka. Řekne mu své představy, ukáže realizace, které se mu líbí, a společně se pak domluví na řešení.
Jedním z nejvýstřednějších kousků nábytku je malý odkládací stolek v ložnici ve tvaru pštrosích nohou, který je v kontrastu s romantickými rámy a dalšími doplňky.
Obracejí se na vás jen podobní odvážlivci, jako jste vy sama?
Vůbec ne. Dokážu navrhnout interiér přesně v takovém stylu, jaký je klientovi blízký. Jsem si vědoma toho, že na některé lidi může můj byt působit překombinovaně.
Na druhou stranu se mi stává, že přijdu do hotového interiéru, který chce klient pouze dotvořit, trochu zabydlet, a když tam vnesu nějaký neobvyklý doplněk nebo třeba výraznou tapetu, jsou překvapeni, jak velkou službu tyto prvky prokážou, i když by je nikdy ani nenapadlo si něco podobného pořizovat.
Z takových překvapení mám pak největší radost a věřím, že právě tyto experimenty jsou první krůčky, které lidi posouvají dál.