Všichni obyvatelé, tedy matka Eva, osmnáctiletá dcera Eliška, třináctiletý kocour Damián a dvanáctiletý minipes Emilka, se stěhovali již třikrát.

Současný byt hledala Eva přes známé i přes realitní kanceláře. Čtvrtá volba byla ta pravá.

Kritéria bydlení

Základním požadavkem Evy bylo zdánlivě nekonkrétní: Aby to bylo fajn. „Kladu velký důraz na pocit,“ vysvětluje, „samozřejmě jsem posuzovala prostředí a požadovala jsem dobrou dostupnost MHD, ale podstatné je, aby na mne byt něčím dýchnul. A tady se to stalo, když jsem ten prostor viděla, okamžitě jsem byla pro něj rozhodnutá.“

Rodina jejich „stěhování národů“ docela dobře snáší, jen kocour nemá rád změny a vyžaduje v době po nastěhování zvýšenou pozornost. „Není žádný venkovní typ, takže bytem nijak zvlášť netrpí,“ usmívá se majitelka, „ale dokáže dát svou nevoli a rozmrzelost najevo vyloženými schválnostmi. Musím si dokonce s ním hrát jako s koťátkem, aby byl spokojený, bídák jeden!“

Velkoryse v malém prostoru

Eva donedávna žila v domě, který měl kromě kuchyně sedm místností. Teď se musela srovnat v mnohem menším prostoru. Celý byt je velký 70 m², obývací pokoj spolu s kuchyní má 40 m², zbytek obsadila ložnice, předsíň s koupelnou a WC. Při převzetí byl byt vybaven kuchyňskou linkou, Eva dodala pračku a nábytek.

Stěžejní důraz při vybavování kladla na pracovní prostředí. Počítače, střižna a další technická zařízení paní bytu živí, zabývá se výrobou audiovizuální tvorby. Střižna občas běží až do noci. Také dcera je – jako většina jejích vrstevníků, u počítače pečená vařená. Využívání internetu je na denním pořádku, slouží k vyhledávání informací, i ke komunikaci.

Stolek s počítačem

Pracovní část tvoří minikancelář, kam Eva umístila původní knihovnu, profesionální střižna a skříně s šanony, kazetami a různým video materiálem. Uprostřed delší stěny je malá kožená sedačka se stolky, naproti televize. V čele místnosti v kratší části je kuchyně s minibarem, který slouží jako jídelní stůl, na protější stěně pod okny je skleněný stolek s počítačem pro dceru. Počítačové pracoviště sousedí těsně s kuchyní, chladnička je integrovaná do obývacího prostoru.

„Vzhledem k omezenému prostoru mi ani nic jiného nezbývalo,“ komentuje Eva, a dodává: „Nijak mi ale to smíšené uskupení nevadí.“

Drobnosti velkého významu

V bytě nelze přehlédnout půvabné čínské doplňky, ale podle paní Evy je jich v tomto bytečku velice málo.

„V našem novém domě plánuji více čínského vlivu,“ říká a hned také vysvětluje proč: „Důvod je prostý. Matka je Číňanka, v České republice žije přes padesát let. Je tedy samozřejmé, že mám k čínskému umění od dětství velmi pozitivní vztah. Mám sice ráda moderní interiér, jednoduchý a promyšlený, avšak potřebuji přidat čínský akcent. Doplňky tvoří obrazy, keramika, a podobně, a většinu z nich vytvořila moje maminka – malířka a filozofka.“

Všichni členové domácnosti, čili lidé i zvířata, velice oceňují balkón. Pro matku s dcerou znamená relaxaci a pro všechny představuje určité spojení s přírodou. Jak navíc přiznává paní Eva, jde i o cenný odkladní prostor. „Nestydím se přiznat, že pár plných krabic se u nás na balkóně obvykle najde,“ říká s úsměvem.

Řídím se vlastním vkusem

V původním domě, v tomto bytě, i v novém chystaném domě si Eva všechno zařizuje sama. „Necítila bych se doma tam, kde by vše zařizoval někdo jiný,“ vysvětluje, „domovu chci vtisknout svou osobitou pečeť, která vypovídá o mé povaze. Domov dělám já, můj duch, který je vložen do prostoru, můj vliv, volba barev, doplňků, květin, mísa s jablky na stole, i ta trocha nepořádku, protože byt není na dívání a chlubení, ale na jeho užívání či práci.“

Většinou má Eva všechno promyšlené dopředu, výsledný obraz vidí už dopředu v hlavě. Inspiruje se časopisy o bydlení, měsíčně nakupuje všechny tituly, navštěvuje také veletrhy bydlení. Na chvíli se zamyslí a pak si povzdechne, že úroveň našich výstav v oblasti moderních interiérů ji poslední dobou příliš nenadchla. Občas chodí na zajímavé nápady do obchodního domu IKEA, tam také pořídila většinu nábytku.

Má ráda dřevo, sklo a kov

Tento byt je vlastně trochu atypický, podřízený pracovním potřebám, ale i tak jasně naznačuje, že jeho tvůrkyně má ráda dřevo, sklo a kov, jednoduché a lehké tvary. Méně nábytku, otevřené prostory, světlo, slunce. Ještě se na chvíli vracíme k tomu, co přijde, a k definici domova. Eva to říká moc pěkně: „Domov je můj vytlačený pelíšek, kde bydlí děti, zvířátka, rostliny a všechny naše věci. Ten další, a já doufám, že poslední, nás za pár měsíců čeká. I když se těším na nový dům, tady je mi dobře a vím, že se mi bude stýskat.“

FOTO: Jaroslav Hejzlar, časopis PANEL PLUS