Nové prostory vznikly v bývalém skladu kulis. Vybudovala se dvě patra, vnitřní část se kompletně přestavěla.

Opravovala se také elektroinstalace v celém objektu, střecha a spotřebu energií částečně sníží zateplení. „Dělalo se za provozu. Výjimkou byl jen festival Oty Hoffmana, kdy se stavební práce musely přizpůsobit festivalu,“ uvedl starosta Pavel Čekan (ČSSD).

Rekonstrukci podle Čekana komplikuje památková ochrana. Památkáři dovolili vyměnit jen poškozené části oken, která jsou ale energeticky nevyhovující. „Jak je těžké vytopit hlavní sál, se přesvědčujeme na každém jednání zastupitelstva,“ upozornil Čekan.

Město změnilo Dům kultury na centrum kultury, vzdělávání a volného času, zaměřeného zejména na mladé lidi. Peníze na opravu budovy sháněla radnice už dříve, pojala však projekt příliš velkoryse. Později částku seškrtala z původních pětašedesáti miliónů na čtyřiadvacet a uspěla.

Opravila budovu Domu kultury i obnovila část vybavení, například sedačky. Rekonstrukcí prošla střecha i balkón kinosálu, vybudoval se výtah u šaten, pod jevištěm divadelního sálu vznikl nový společenský prostor – divadélko Točna. Měnila se také vzduchotechnika či vytápění kinokavárny a předsálí společenského sálu.

Chráněná budova 

Budova ve stylu takzvaného socialistického realismu je památkově chráněná. Obyvatelům města sloužila od 1. května 1955.

Architektonickému stylu socialistického realismu ve světě odpovídá tradicionalismus, v Německu poválečná moderna. Komplexně pojaté zástavby respektovaly antická pravidla, zejména symetrii. Budovy tohoto stylu stojí například v Horním Slavkově, ale také v Rakousku či Polsku.

Autorem projektu ostrovského Domu kultury byl architekt Jaroslav Krauz a kolektiv vedený architektem Josefem Sedláčkem. Provoz kulturního domu stojí město kolem šesti miliónů korun ročně. Část nákladů dokážou pokrýt pronájmy místností v bočních křídlech budovy.