Jejich konstrukce jsou, pravda, z dnešního hlediska nevyhovující, nicméně pravdou zůstává, že panelák, protože je velký, je z energetického hlediska daleko úspornější než řekněme rodinný dům. Navíc jejich uživatelé je mají rádi, protože na ně kladou minimální nároky, poskytují jim značné pohodlí, jsou obvykle posazené v zeleni a mají dobrou dopravní obslužnost. Co je na nich špatného, je velikost bytů a monotónní šeď, ale to jsou řešitelné problémy.

„V některých zemích vnímají paneláky jako sociální, podstandardní bydlení. České paneláky jsou ale ve srovnání s jinými zeměmi velmi kvalitní,“ říká František Macholda z Centra pro úspory energie EkoWATT.

Každý třetí obyvatel České republiky bydlí v paneláku, další třetina v rodinných domcích a zbytek v bytových domech. Podle Macholdy máme zhruba jeden a čtvrt miliónu panelových bytů, z toho polovina je před rekonstrukcí a druhá polovina během posledních dvaceti let nějakou rekonstrukcí prošla.

První rekonstrukce byly nedostatečné

Problém je v tom, že když se podíváme na paneláky objektivem průkazu energetické náročnosti, tak nezrekonstruované paneláky jsou špatné, ale ty zrekonstruované nejsou z dnešního pohledu zase o tolik lepší.

Nevyužívá se totiž jejich existující úsporný potenciál. „Je to dáno historickými souvislostmi. Když se v devadesátých letech zateplovaly první domy, zateplovaly se čtyřmi centimetry polystyrenu, což je zoufale málo. Jakmile se to ale jednou nějak udělá, tak se dalších třicet let žádná další rekonstrukce neprosadí,“ upozorňuje Macholda.

Trvale rostoucí ceny energií a s nimi i náklady na bydlení však po nějakém řešení, a to pokud možno zásadním, volají.

Pasivní či nízkoenergetický standard zní ve spojení s panelovým domem téměř utopicky. Nicméně výsledky výzkumu, který EkoWATT provedl z pověření ministerstva životního prostředí, napovídají, že to zase až taková utopie být nemusí.

Energetická spotřeba budov (má se na mysli pouze vytápění a ohřev teplé vody) se počítá v kilowatthodinách na metr čtvereční za rok. Současné domy mají něco mezi 80 až 150 kWh/m2/rok v závislosti na tvaru budovy, starší domy (a k nim patří i paneláky) až 250kWh/m2/rok.

Pod spotřebu 50 kWh/m2/rok hovoříme o nízkoenergetických a pod 15 kWh (u bytových domů) o pasívních domech. Pasívní proto, že potřebují minimální přísun energie na vytápění; jsou zahřívány převážně energií vyzařující z osob, které v nich bydlí, a ze spotřebičů.

Jak se rekonstruují paneláky

Nejčastější způsob zateplení spočívá podle Macholdy v obalení domu polystyrenem nebo minerální vatou, vymění se okna (zpravidla za ta nejlevnější) a na radiátory topení se instalují termostatické ventily. V lepších případech se zateplí ještě střecha a spodek domu – strop technického podlaží.

Pokud je investor hodně osvícený, udělá ještě opravu a vyvážení otopné soustavy, protože bez toho se nemůže účinek zateplení dostavit. Problémy se zmenší, nicméně jsme využili jen část úsporného potenciálu a na další desítky let je „vymalováno“.

Co následuje? „Jelikož vyměníme okna za absolutně těsná, dům se uzavře a nedochází k výměně vzduchu. V domě se zvyšuje vlhkost, která začne kondenzovat na nejchladnějších částech, proto dochází k plísním. Výskyt těchto plísní není důsledkem zateplení, ale naprostým nedostatkem větrání,“ zdůrazňuje František Macholda. Hygienická norma stanoví, že ke zdravému životu potřebujeme 50 kubických metrů vzduchu na osobu za hodinu.

„Představte si panelákovou ložnici o rozloze 12 m2, jejíž objem činí nějakých třicet kubíků, ve které spí dva lidé. Abyste těm dvěma lidem zajistili dostatek čerstvého vzduchu, museli byste vysadit okno. Měřili jsme několik týdnů po sobě od pondělka do neděle koncentraci oxidu uhličitého v ložnici panelákového bytu. Lze to srovnat s prostředím na atomové ponorce, která se vynoří nad hladinu jednou za rok. Takové je prostředí panelového domu, v němž se nevětrá,“ vypočítává Macholda.

Takže vedle vysoké energetické náročnosti mají naše paneláky ještě další velký problém a tím je alarmující stav vnitřního prostředí po zateplení.

Panelový dům můžeme nadstandardně zateplit, nebojme se dvaceticentimetrové izolace. Dnes už se běžně používá 12 či 14centimetrový polystyren a 20 cm je podle Macholdy rozumná hranice. Můžeme rovněž sanovat střechu, stropy sklepů, vyměnit okna v bytech i na schodišti a dokonce ještě zasklít lodžie jednoduchým sklem. To stále není nic mimořádného.

Jen izolace nestačí

„Zásadní je přidat centrální větrání s rekuperací tepla, abychom nemuseli pro dostatečný přívod vzduchu vysazovat okno. To je technologie, jež se běžně používá v pasivních domech či v kancelářských budovách, která však znamená určitý zásah do bytů,“ připomíná Macholda.

Při té příležitosti můžeme podle něj zrekonstruovat dům i po ostatních stránkách. Můžeme například předsadit stěnu lodžií, ta totiž není nosná, čímž získáme několik metrů čtverečních obýváku navíc.

Zrekonstruovaný panelák se tak svým vzhledem i komfortem hravě přiblíží novému domu a může ho i předčit. Provozní náklady pro průměrnou domácnost se sníží pod polovinu původního stavu.

„85 % našich paneláků má potenciál být zrekonstruováno až do pasívního standardu. Náš původní záměr se jmenoval rekonstrukce do nízkoenergetického standardu, nicméně v praxi jsme zjistili, že lze dosáhnout až na pasivní standard,“ vysvětluje František Macholda a dodává:

„Náklady na takovouto rekonstrukci jsou zhruba o polovinu vyšší než u běžné rekonstrukce, ale díky vysokým úsporám je finanční návratnost časově stejná jako u původní rekonstrukce. A na rozdíl od klasické rekonstrukce vyřeší tento způsob mnoho problémů – zdravotních i technických, a navíc zvýší hodnotu bytů do budoucna.“