Plocha vůbec prvního halového podchodu nejen v Praze, ale i v tehdejším Československu, měřila na 3000 metrů čtverečních. Hala byla obložena mramorem a lesklým hliníkem, vydlážděna žulou. Strop s vlnitými podhledy podpíralo dvaatřicet štíhlých ocelových sloupů a moderní vzhled dotvářely zářivky, bodová světla a neony reklam.

Z podchodu se dostanete na všechny strany a ulice kolem Václavského náměstí.:. Z podchodu se dostanete na všechny strany a ulice kolem Václavského náměstí. Foto: pro Novinky Gabriela Zumrová.

Uprostřed podchodu nabízely dva prosklené kiosky časopisy, knihy a tabákové výrobky a také kosmetiku či dárky. Supermoderní a tak trochu "západní" tvář dodávaly podchodu i telefonní automaty s oválnými mušlemi z průhledného plexiskla.

Desatero směrů a výstupů

Celkem deset schodišť umožňovalo výstupy do všech směrů, na "Václavák" k Muzeu či k Můstku, do ulic Jindřišské a Vodičkovy, z toho dvoje schody vedly na tramvajový ostrůvek.

Lidé se rádi vozili po jezdících schodech. :. Lidé se rádi vozili po jezdících schodech. Foto: pro novinky Gabriela Zumrová.

Největší pozornost u veřejnosti ovšem vzbuzovala tehdejší novinka, pohyblivá schodiště - první toho druhu v Praze. Původně byla schodiště s přilehlými eskalátory (jugoslávskými a italskými) u všech osmi výstupů do ulic, později byly ovšem některé eskalátory zrušeny. Zájem povozit se, byl v prvních dnech provozu velký. Za hodinu tak tehdy vyvezly pojízdné schody až 5000 lidí, tedy mnohem víc, než se požadovalo.

Výstavba trvala čtyři roky

Pražané se svého podchodu dočkali po čtyřech letech výstavby, provázené řadou nepříjemných omezení v dopravě a rozkopaným srdcem Václavského náměstí. Se stavbou se začalo koncem roku 1964 kolektorem, do kterého se překládaly inženýrské sítě. S hloubením více než osmimetrové stavební jámy se začalo v květnu 1967, tedy 19 měsíců před dokončením.

Telefonní automaty byly největší technickou vymožeností.:. Telefonní automaty byly největší technickou vymožeností. Foto: pro Novinky Gabriela Zumrová.

Ve středu náměstí se ovšem křížily dvě významné tramvajové tratě. Proto bylo tramvajové kolejiště převedeno na mostní čtyřramenné provizorium, jehož součástí byla i křižovatka obou tratí. Stavbu tak obyvatelé města sledovali za jízdy tramvají takříkajíc v přímém přenosu. Neplánovanou "zatěžkávací" zkoušku složil pak strop haly pod koly sovětských tanků při srpnové okupaci. Vydržel, ale dokončení díla se tím o něco prodloužilo.

Lesk a bída

Za 40 let své existence zažil podchod lesk i bídu. V srpnu 1978 se stal součástí metra, respektive se propojil s vestibulem nové stanice trasy A. Jeho vybavení však postupně upadalo. Eskalátory byly na dlouho vyřazeny z provozu. Do podchodu se znovu vrátily až v 90. letech, ale už ve zmenšeném počtu - zůstaly jen čtyři ve výstupech na Václavské náměstí.

Podchodem stále proudí lidé.:. Podchodem stále proudí lidé. Foto: pro Novinky Gabriela Zumrová.

Obchůdků a stánků ve středu haly postupně přibylo, vedle prodeje novin, časopisů a tabáku se tu najde občerstvení, pekařství, zdravá výživa, květiny, ale třeba také sázková kancelář. Kiosky však dnes působí značně nepřehledně a omšele, stejně jako celý prostor podchodu.


Vstup do metra.:. Vstup do metra. Foto: pro Novinky Gabriela Zumrová.

"Václavské náměstí volné", psal dobový tisk o tom, jak podchod zabrání střetávání chodců s auty a tramvajemi na vytížené křižovatce. Neplatilo to tak docela tehdy ani dnes, kdy pěších na povrchu stále přibývá. Možná i proto, že v podchodu bývá občas některý z výstupů nadlouho uzavřen, ať již z důvodů rekonstrukce či stavebních prací na náměstí.