Zlínská rodačka žijící v Londýně, která zároveň navrhla sousední dosud nedostavěné Kongresové centrum, tvrdí, že měla pocit obrovské odpovědnosti vůči svému městu.

„Měla jsem pocit velké odpovědnosti, protože vrátit se do Zlína po tolika letech, a ještě tu případně něco zkazit, to by bylo hrozné. A člověk pohybující se v architektuře nikdy dopředu neví, nakolik se mu dílo povede,“ pousmála se architektka. Zároveň přiznala, že ne vždy se daří dokončit práci včas.

„Bylo by krásné, pokud bychom otevřeli obě budovy najednou, jak to bylo původně plánované. Ale jak říkal Woody Allen: Když chceš povědět pánu bohu své plány do budoucnosti, tak ho jen můžeš rozesmát. Tak to v životě je. Někdy věci nejdou podle plánu. Doufám ale, že se městu podaří prostředky najít a že zanedlouho bude i druhé centrum dostavěné,“ poznamenala o dvojčeti Univerzitního centra architektka.

Městu chybí podobné prostory

Před vzdušnou prosklenou budovou se samotné architektce poklonil i rektor Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně Ignác Hoza. „Je to nádhera,“ poznamenal. V objektu bude sídlit rektorát a univerzitní knihovna. Sám rektor bude mít v nejbližších letech pohled z okna poněkud pochmurný. Ze čtvrtého patra se bude dívat na základy rozestavěného Kongresového centra, jehož dostavbu má investovat město.

Hoza pro Právo naznačil, že UTB uvažovala o převzetí stavby centra od zlínského magistrátu a přebudování objektu na fakultu humanitních studií. „To byly jen úvahy. Nepředpokládám však, že město centrum nedostaví. Všichni soudní lidé budou dělat všechno pro to, aby byl i severní objekt dostavěn, protože město je obrovské a podobné kulturní prostory mu chybějí,“ přiznal rektor.

Zároveň doufá, že do dvou let se v sousedních prostorech otevře nový objekt.
Stavba Univerzitního centra stála 379 miliónů korun, výraznou část peněz poskytlo ministerstvo školství. Jiřičná se při řešení komplexu dvou center nechala inspirovat školami, které na místě stály již v éře T. G. Masaryka.