Hlavní obsah
Norské lesní kočky je lepší pořizovat ve dvojici. Foto: CHS (chovatelská stanice) Prostřední mlýn (2x)

Mít doma kočkovitou šelmu? Kdo by po ní nezatoužil. Ale vlastnit pumu nebo tygra není až tak nejlepší nápad. A proto jsou ve stále větší oblibě velká plemena koček. Nejznámější a nejrozšířenější jsou ragdoll, mainská mývalí a norská lesní.

Norské lesní kočky je lepší pořizovat ve dvojici. Foto: CHS (chovatelská stanice) Prostřední mlýn (2x)
Velká plemena koček jako domestikované šelmy

Fascinace velkými kočkovitými šelmami je člověku dána odjakživa. A právě proto si vyšlechtil i velká plemena koček domácích, které jsou vzhledem atraktivní, přesto jsou to povahou stále domestikované kočky domácí. I tak by si měl každý rozmyslet, než si velké plemeno kočky pořídí.

Vzhledem ke své velikosti a hmotnosti s ní není snadná manipulace, například pro transport je třeba opravdu velký přepravní box. Navíc i taková kočka občas potřebuje veterinární péči. A někdy je těžké udržet i kočku běžné velikosti při vyšetření v klidu, natož výrazně fyzicky silnější velké plemeno. Proto by si velké kočky měl pořizovat spíše zkušenější chovatel, který zná všechna úskalí a dokáže se s nimi snadněji vyrovnat.

Ragdoll

Asi nejznámější a nejrozšířenější plemeno velkých domácích koček, i když jejich velikost se dnes postupně zmenšuje a je mnoho chovatelů, kteří je mezi velká plemena už nepočítají.

Někteří jedinci přesto mohou stále ještě dosahovat hmotnosti až 10 kg. Je to poměrně nové plemeno, bylo vyšlechtěno v USA v 60. letech 20. století.

Ragdoll je ideální kočkou do bytu.

Foto: Marta Vrábelová

Název plemene je odvozen od typické vlastnosti těchto koček, i když ji nemají všechny. Když je totiž člověk zvedne do náruče, zcela uvolní své svalstvo a připomínají tak hadrové panenky, což se anglicky řekne rag-hadr, doll-panenka.

„Ragdoll je ideální kočkou do bytu,“ říká Marta Vrábelová, registrovaná chovatelka ragdollů. „Má ráda společnost. Ten, kdo se zdržuje doma jen velmi omezeně, by si takovou kočku pořizovat neměl, a pokud ano, tak rovnou kočky dvě, aby si navzájem mohly dělat společnost.“

Ragdoll je klidné, mírné povahy, miluje člověka a děti a hravost si zachovává až do vyššího věku. Je tedy vhodná pro rodiny s dětmi. Ovšem ani v tomto případě se nesmí zapomenout, že také tolerance a mírnost ragdollů má své meze a děti by si s kočkou měly hrát jen pod dozorem rodičů.

Ragdoll získala název podle anglického názvu hadrových panenek. Když ji člověk vezme do náruče, svaly v končetinách jí ochabnou natolik, že opravdu působí jako velká hadrová panenka.

Foto: Marta Vrábelová

„U plemene ragdoll býval problém s dědičným onemocněním hypertrofickou kardiomyopatií, ale dnes již existují DNA testy a zodpovědní chovatelé své kočky na toto onemocnění běžně testují a při zjištění přítomnosti genu HCM tyto kočky dál v chovu neužívají,“ upozorňuje Marta Vrábelová.

I proto je žádoucí pořizovat si kočku pouze od registrovaných seriózních chovatelů. U koček bez průkazu původu z pochybných chovů se majitel později může dočkat nepříjemných konců. Ragdoll s průkazem původu lze pořídit za částku 8-15 tisíc Kč.

Mainská mývalí kočka

Původ tohoto plemene je obestřen mnoha legendami, ale faktem je, že se poprvé objevilo na výstavách koncem 19. století jako plemeno pracovní. Šlo tedy o kočky vyšlechtěné speciálně pro co nejefektivnější lov myší s extrémně rozvinutým loveckým pudem.

Své jméno mají od amerického státu Maine, kde byly poprvé identifikovány. Mývala ve jméně mají díky svému opravdu huňatému ocasu, který připomíná ocas medvídka mývala. Mainské mývalí kočky dosahují hmotnosti až 12 kg a včetně ocasu mohou měřit až 1 metr.

Mainská mývalí kočka je vhodná i na felinoterapii, nechává se ráda drbat a hladit.

Foto: CHS (chovatelská stanice) Prostřední mlýn Daniela Hypšová

„Jsou hravé do vysokého věku, některé rády aportují,“ upozorňuje chovatelka Daniela Hypšová z Nezávislého chovatelského klubu, který se věnuje chovu ušlechtilých plemen koček. „Velmi zajímavé je využívání předních tlapek, které kočky používají podobně jako lidé ruce. Dokážou si jimi podávat předměty a někdy loví například drobný hmyz nebo hračku takzvaným tlesknutím,“ vysvětluje Hypšová.

Jsou to inteligentní kočky, k lidem přátelské, rády se nechávají hladit a drbat. Co ale většinou nemají rády, je chytání člověkem do náručí. Velice často jsou silně teritoriální a nesnášejí dobře přesun na jiné místo, než na kterém žijí.

Jejich výhodou naopak je, že se nijak výrazně neprojevují, jejich komunikační hlasové projevy nejsou hlasité a sousedi si kvůli tomu na ně určitě nebudou stěžovat.

Zajímavostí je, že často vyhledávají přátelský kontakt se psy. Mainská mývalí kočka je považována za největší kočičí plemeno. Koťata se dají od chovatelů pořídit za cenu 10-20 tisíc Kč.

Norská lesní kočka

Také původ tohoto kočičího plemene je nejasný. Podle severských ság a legend už Vikingové zmiňovali existenci koček s podobným vzezřením. Jedna z teorií předpokládá, že toto plemeno pochází z divokých skotských koček, které Vikingové na svých lodích přivezli domů. Oficiálně bylo plemeno mezinárodně uznáno až v roce 1976 jako norské národní plemeno.

Typické pro něj je mohutné tělo, dlouhé nohy a huňatý ocas. Dospělí jedinci dosahují hmotnosti až 8 kg. Zadní nohy mají delší než přední. „Velmi zajímavý je jejich způsob při šplhání směrem dolů. Lezou vždy hlavou dopředu s předními končetinami nataženými vpřed. Někdy tak i spí,“ vysvětluje Daniela Hypšová.

Původ norské lesní kočky je opředen legendami.

Foto: CHS (chovatelská stanice) Prostřední mlýn Daniela Hypšová

Norská lesní kočka je velice společenské plemeno a nesnáší samotu. Proto, pokud její majitel chodí přes den do zaměstnání, měl by si pořídit raději hned kočky dvě. Sama v bytě, i třeba plném prolézaček a hraček, kočka strádá.

Pokud jde o její zdraví, bohužel se u norských lesních koček objevují onemocnění srdce a ledvin nebo nedostatečná funkce slinivky břišní. Zatím na tyto choroby neexistuje genetický test, a tak je těžké se jim při chovu zcela vyhnout, i když se o to chovatelé snaží.

Protože toto plemeno pochází z přímořského regionu, součástí přirozené stravy jsou i ryby. Doporučuje se je kočkám alespoň dvakrát týdně dopřát. Norskou lesní kočku lze pořídit u seriózních chovatelů za cenu okolo 8-15 tisíc Kč.

Savanová kočka (savannah cat)

O co méně známé je toto plemeno u nás, o to je atraktivnější. Vzniklo v 80. lelech 20. století v USA křížením domácích koček a servala - severoafrické kočkovité šelmy.

Po servalovi tato kočka zdědila typickou krásnou kresbu srsti, pro kterou je tak vyhledávaná. Jedná se o štíhlé plemeno kočky, které ovšem dosahuje délky těla s ocasem až 1 metr a hmotnosti až 10 kg.

Savanová kočka si snadno zvykne na procházky na vodítku.

Foto: Martin Gottlieb

Savanová kočka je velice učenlivá a má přátelskou povahu. Současně si brání své teritorium a má silný vztah k lidem, u nichž žije. Není nijak výjimečné, že například kočka doprovází dítě při cestě do školy a pak se vrací domů.

Pro ty, kdo nechtějí kočku pouštět volně venku, je příjemnou vlastností tohoto plemene, že si snadno zvykne na procházky v postroji a na vodítku.

Savanová kočka si snadno zvykne na procházky na vodítku.

Foto: Martin Gottlieb

Vzhledem k tomu, že má ještě silné geny svých divokých předků, je savanová kočka odolná a zatím nebyl zaznamenán žádný výrazný výskyt dědičných chorob.

Protože se jedná o plemeno velice mladé, je opatrnost při pořizování kotěte více než vhodná. Savanovou kočku bychom si tak měli kupovat pouze od seriózních registrovaných chovatelů. Nevýhodou je jejich vzácnost a tedy pochopitelně i vyšší cena. Savanová kočka se běžně prodává za sumu okolo 30 000 Kč.

Kde kočky pořídit

V poslední době se v médiích objevují otřesné případy množíren psů. Tato praxe se však nevyhýbá ani kočkám. Lidé nejčastěji nabízejí kočky přes inzeráty nebo na burzách. Pořízení takové kočky je skutečnou koupí „zajíce v pytli“. Obzvlášť u šlechtěných plemen. Častá je nabídka „čistokrevných koťat bez PP“, což je téměř vždy podvod.

Kočky velkých plemen si pořizujte výhradně od registrovaných chovatelů, kteří vám dají nahlédnout do svého chovatelského zázemí, mají kočky z prověřených chovů, případně i testovaných na dědičné choroby.

Výchova kočky

Základní hygienické návyky a socializaci získává kočka již od své matky a sourozenců.

Je velmi důležité, aby koťátko odcházelo do nového domova alespoň ve věku 13 týdnů, nejlépe 4 měsíců.

V rodině je pak třeba kočce nenásilně určit hranice chování.

Pravidla musíme stále opakovat a být při výchově důslední.

Kočku nesmíme nikdy hrubě uhodit.

Pokud provede něco nevhodného, můžeme ji lehce plesknout např. složenými novinami.

Účinnou metodou bývá i pouhé fouknutí nebo stříknutí po kočce dětskou stříkací pistolkou na vodu.

„Vždy chtějte vědět, zda jsou rodiče testovaní na typické genetické choroby, které se v plemeni vyskytují, pokud je test dostupný a chtějte vidět potvrzení o provedených testech,“ uzavírá Hypšová.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků