Při malování interiéru nezapomínejte na základní pravidla

Než se rozhodneme proměnit interiér novou výmalbou, prohlédneme si dobře plochy stěn. Někdy je stačí pouze zbavit prachu. Starší stěny zpravidla vyžadují důkladnější přípravu.

Pohodlnější je samozřejmě překrýt starý nátěr, ovšem nemusí se to vždy vyplatit. Nová barva se od nekvalitního povrchu totiž brzy odlupuje. Jestli nás čeká škrábání stěn, zjistíme, když navlhčeným válečkem několikrát přetřeme stěnu. Ulpí-li na něm kousky starého nátěru, musí předchozí malba dolů.

Nerovnosti a díry po skobách zarovnáme práškovým či akrylátovým tmelem, vnitřní jemnozrnnou stěrkou. Akrylátový tmel se hodí i k opravám prasklin v omítkách u oken a dveří, nebo spár mezi sádrokartonovými deskami a minerální omítkou.

Savost podkladu sjednotí tzv. penetrační nátěr, minimalizuje vznik šmouh. Univerzální penetrace vyhovuje novým povrchům, u ostatních raději použijeme penetraci hloubkovou.

Penetrace zpevní různorodé povrchy na ploše, zvyšuje přilnavost dalších nátěrů a barva pak lépe kryje. Pozor! Penetrace po zaschnutí drží jako klíště a na skle či dlažbě může zanechat skvrny. Místa, kam nepatří, setřeme co nejrychleji!

Při malování dbáme na dodržení vlhkosti vzduchu a rozmezí teplot v místnosti podle údajů uvedených na obalu barev. Nižší teplota a vyšší vlhkost vzduchu zpomalují zasychání nátěrů a tím prodlužují dobu malování.

Barvu ředíme podle návodu tak, aby se dobře nanášela a nátěr měl pěkný vzhled. Pro první nátěr barvu ředíme poněkud více, druhý nátěr často neředíme vůbec. Další vrstvu nanášíme v časových intervalech podle údajů na etiketě, obvykle po mírném zaschnutí předchozí vrstvy.

Malujeme vždy za denního světla, malované plochy by neměly být stíněny. První přichází na řadu strop, pak postupujeme od okna ke dveřím.

Údaj o pravděpodobné spotřebě barvy nalezneme na obalu nebo v technickém listu výrobku. Vypočítává se z výměry natíraných ploch a z údajů o průměrné vydatnosti, tj. kolik m2 stanovených od–do vymalujeme jedním litrem konkrétní barvy.

Hrubší povrchy vyžadují větší množství barvy – v takovém případě se řídíme spodní doporučenou hranicí vydatnosti. Např. stejným množstvím barvy pokryjeme ve srovnání se zrnitým povrchem vnitřní omítky daleko větší plochu hladkého sádrokartonu.

Pro překrytí světlých barev obvykle postačí menší tloušťka nátěru.

Malířská štětka bývá plochá nebo kulatá, používá se pro první nátěr. Při nákupu zkontrolujeme, zda má stejně silné štětiny u rukojeti i ve vrchní části. Stejně dlouhé štětiny totiž dobře nasávají nátěr.

Do barvy namočíme štětku přibližně z jedné třetiny, přetékající barvu otřeme o okraj nádoby, o mřížku. Tahy štětky se částečně překrývají, podobně provádíme nátěry štětcem v rozích, okolo oken, dveří atd.

Váleček na teleskopické tyči usnadní výmalbu velkých ploch. Jemný typ vytvoří na stěně hladký povrch, hrubší povlak a delší vlákna se hodí k vytvoření plastických efektů.

Strop natíráme rovnoběžnými tahy kolmo na stěnu s okny podobně jako při malování štětkou. Na stěnách po svislém tahu uprostřed plochy rozprostíráme barvu šikmými tahy do písmene V. Konečné tahy jsou opět svislé, překrývají místa nasazení válečku.

Stříkací pistole s tlakovým kompresorem se hodí pro větší plochy a hustší barvy. Pro nástřik řidších barev a menších ploch zvolíme ruční stříkačku.

Pracovní tlak, velikost a tvar trysky a zředění barvy vybereme podle údajů výrobce barvy, případně podle návodu ke stříkacímu zařízení. Při práci dodržujeme správnou vzdálenost i rychlost pohybu pistole.

Tupovací technika vytváří na stěně plastický oblačný efekt. Barvu nanášíme již na natřenou hladkou či hrubší stěnu tupovací houbou, kterou seženeme i v drogerii. Plochu stěny nejprve natřeme jedním odstínem.

Po zaschnutí nátěru odlijeme trochu tmavšího odstínu do ploché vaničky a navlhčenou přírodní houbu ponoříme do barvy. Její přebytek odstříkneme a přikládáme houbu na povrch stěny. Stále ji otáčíme, aby se otisky moc neopakovaly. Čím více tupujeme přes sebe, tím hustější struktura vznikne. Použít můžeme i tupovací štětec.

Navíjecí technika využívá váleček s navinutou kůží. Na nesavý podklad nejprve malířským válečkem naneseme barvu. Pak válečkem s navinutou kůží strukturujeme ještě vlhký barevný nátěr. Barva se díky ovinuté kůži částečně stlačí do strany a na podkladu vzniknou světlejší místa.

Stírací technikou vznikne na stěně několikamilimetrový hrubší vláknitý vzor. Na stěnu můžeme nerezovým hladítkem nanést neředěnou stěrkovou omítku, kterou pak rovnoměrně rozetřeme zdola nahoru. Jako alternativu lze zvolit i natíranou omítku. Naneseme ji rovnoměrně na plochu stěny malířským válečkem nebo malířskou štětkou. Do 20 minut ji strukturujeme plochým štětcem.

Než se pustíte do výmalby, zakryjte nábytek fólií. Podlahové lišty, zárubně, okenní rámy, vypínače a zásuvky chraňte maskovací páskou, podlahy vlnitou lepenkou či textilní savou zakrývací fólií.