Článek
Když se lidé rozhodují, jakou pilu si mají koupit, zda přímočarou, nebo okružní, správná odpověď je, že obě. Spoustu úkolů zastane jedna i druhá, ale v některých situacích jsou nezastupitelné.
Základní rozdíl spočívá v tom, že pilový list je přeborník v řezání křivek, zatímco kotouč je nepřekonatelný při zhotovování přesných rovných řezů. A kutil dříve či později bude potřebovat obojí.
Přímočarý všeuměl
Většina kutilů se bude dušovat, že „přímočarka“ bohatě stačí a dá se s ní udělat všechno. Pravdu mají jen v tom případě, že rezignují na efektivitu práce a kvalitu řezu.
Stroj s pilovým listem pracuje na stejném principu jako klasická ruční pila, která po staletí byla jediným nástrojem, kterým lidé řezali dřevo. A vystačili si, tak proč bychom si s elektrickou variantou této pily nevystačili my? Odpověď je jednoduchá – protože máme k dispozici také pily okružní. Zkrátka přímočará pila je určena především k řezání křivek.
Přímočará pila je určena ke křivkovým řezům. Čím užší je pilový list, tím menší poloměr může zakřivení řezu mít.
Rovné dlouhé řezy můžeme dělat také, ale bude to zoufale zdlouhavé a řez nikdy nebude dosahovat kvality řezu provedeného kotoučem. Rychlost zubů je u listu totiž mnohem nižší než u kotouče a list má tendenci vybočovat a ohýbat se, a v důsledku toho tzv. podřezávat.
To znamená, že i když pilu vedeme podle pravítka nebo řežeme přesně po čáře nakreslené na vrchní straně materiálu, na spodní straně list nebude přesně kopírovat tuto dráhu, nýbrž bude více či méně uhýbat.
Největší nectností většiny přímočarých pil je tzv. podřezávání, kdy se list při řezání začne ohýbat a řez pak není kolmý.
Z vlastní zkušenosti si troufnu říci, že čím víc pilu nutím řezat podle vodicí lišty nebo třeba kružítka, tím více podřezává. Lepších výsledků v kolmosti řezu paradoxně dosáhneme při práci od ruky, kdy pouze kopírujeme linku nakreslenou na obrobku.
Výrobci se tuto nectnost přímočarých pil snaží odstranit různými konstrukčními prvky, jako jsou promyšlené vodicí kladky umístěné co nejblíž řezu, ale snad jediný, komu se tento problém povedlo úplně odstranit, je firma Mafell, která vsadila na list o větší tloušťce, který se neohýbá a ani nepotřebuje podpůrnou kladku.
Tato pila sice stojí více než dvanáct tisíc korun, ale svou přesností a výkonem strčí do kapsy i některé dražší přímočaré pily, které se pouze snaží minimalizovat důsledky běžné konstrukce. Ale ani kdybychom si dokonalou přímočarou pilu nemohli dovolit, nemusíme být z podřezávání své přímočaré pily zoufalí. Existuje totiž celá řada možností, jak to vyřešit.
Podřezávání přímočaré pily Mafell vyřešil použitím speciálních tlustých pilových listů.
Jak na podřezávání
V první řadě nevyžadujte od přímočaré pily zázraky a využívejte především jejích dobrých vlastností tam, kde ostatní prostředky selhávají. Další možností jsou různé pomůcky, které zajistí, aby se ani běžný list při řezání neohýbal (např. od firmy Neutechnik). Jejich použití je však omezené.
Za třetí je dobré se zamyslet, zda by konkrétní operaci nešlo udělat lépe jiným typem pily nebo dokonce zcela jiným strojem, resp. nástrojem. Pro řezání křivek s přesným sklonem řezu (pod pravým či jiným úhlem) jsou určeny pásové pily. Vzhledem k tomu, že jde o stacionární stroje, musíme pohybovat obrobkem, a tudíž tímto způsobem nemůžeme řezat příliš velké kusy.
Křivkové řezy, třeba ve velkých deskách, je lepší udělat horní frézkou se spirálovou frézou. Existuje také řada dalších pil, které využívají ozubeného listu či pásu, ale to už by bylo na další článek.
Rovné řezy můžeme v nouzi dělat i přímočarou pilou, vhodnější je ale k těmto účelům pila okružní. Na obrázku přímočará pila poháněná elektřinou z akumulátoru.
Přímočaré pily ale mají i spoustu výhod. Především jsou to její kompaktní rozměry a nízká hmotnost, můžeme ji lehce přenášet či převážet a dostaneme se s ní skoro všude.
Předností je možnost rychlé výměny pilových listů, které se vyrábějí v mnoha provedeních pro řezání prakticky všech materiálů, kromě dřeva také kovů, keramiky, měkkých izolačních materiálů atd.
Přímočará pila je k nezaplacení při zhotovování uzavřených výřezů a také v případě, že se musejí dva řezy protnout v přímce. To okružní pila nesvede.
Správná volba pilového listu je osmdesát procent úspěchu, a z praxe víme, že pila stačí i levnější, ale na listech rozhodně nešetříme. Lepší je kombinace horší pily a dokonalých listů, než mít drahou pilu se špatnými listy.
Zuby kolem dokola
Nástrojem okružních pil jsou pilové kotouče, které se podobně jako listy vyrábějí v nejrůznějších provedeních. Většinou s nimi řežeme dřevo, ale existují také kotouče na kovy.
U dřeva je dobré rozlišovat, zda provádíme příčné, nebo podélné řezy. Kvalitní dražší kotouče mají vyšší životnost a dovolují zhotovit čistší řez. Také zde platí, že kvalita příslušenství je pro výsledek naší práce rozhodující.
Zatímco přímočarou pilu můžeme vést jednou rukou, velkou ruční okružní pilu držíme oběma rukama a obrobek pevně fixujeme.
Okružní, laicky řečeno kotoučové pily řežou rychle, čistě a přesně. Zakřivený řez s nimi ale neuděláme. Dokonce pokud budeme okružní pilu nutit řezat do zatáčky, ať už schválně nebo neúmyslně, koledujeme si o malér.
Prudce se zvýší tření, řezaný materiál se pálí, kotouč se opotřebovává, pila je nadměrně zatěžována. V nejhorším případě může dojít ke zpětnému vrhu, kdy je pila, případně obrobek setrvačnou silou vymrštěn proti obsluze.
Praktickou variantou okružní ruční pily je pila ponorná, která se většinou dodává spolu s vodicí lištou.
Ruční verze okružní pily se vede po obrobku, u stolní varianty okružní pily naopak pohybujeme obrobkem (výjimkou jsou stolní pily se spodním potahem, kdy obrobek leží a pohybuje se kotouč).
Ruční okružní pile se lidově říká mafl, protože s tímto typem stroje údajně jako první přišla již zmiňovaná německá firma Mafell. Přesnější je ale informace, že ruční okružní pilu si jako první nechala patentovat tehdy americká značka Skil, šlo ale o provedení s motorem uloženým podélně a se šnekovým převodem, zatímco Mafell přišel s řešením, kdy je osa motoru a kotouče rovnoběžná a použita je jednodušší převodovka s čelními ozubenými koly.
Dnes je tento typ rozšířenější, ale v kolébce tzv. skilsaw je stále hojně rozšířená varianta s motorem uloženým podélně (výhodou je menší konstrukční šířka).
Především do menších okružních pil s průměrem kotouče 85–110 mm jsou k dostání kotouče na nejrůznější materiály od dřeva a plasty přes lehké kovy a ocel až do dlažbu a kámen.
Ruční okružní pily existují v mnoha provedeních, kromě uložení motoru se liší především výkonem a v závislosti na tom průměrem řezného kotouče a tím pádem také řeznou hloubkou.
Zajímavou variantou jsou pily ponorné, které se většinou dodávají už s vodicí lištou. Ve srovnání s běžným maflem mají spoustu výhod. Z názvu je patrné, že s nimi můžeme bezpečně provést zanoření kotouče do materiálu, tzn. řezat můžeme začít třeba uprostřed desky. Využijete toho třeba při zhotovování výřezu pro dřez v kuchyňské pracovní desce. Aby se v rozích řezy protnuly v celé tloušťce materiálu, musíme buď z rubové strany řez trochu přetáhnout, nebo nedořez dodělat pomocí přímočaré nebo ruční pily.
Ponorné pily mívají většinou zcela uzavřený kryt kotouče, což přispívá k vyšší bezpečnosti a také lepšímu odsávání třísek.
Při použití rozbrušovacího kotouče nebo speciálního zubového kotouče můžeme dokonale rovně dělit i ocelové plechy.
Přestože většina kutilů pošilhává po ruční okružní pile, případně už ji má, jako důležitější vybavení domácí dílny bych doporučil okružní pilu stolní. Dlouhá léta jsem měl jenom mafl a s některými operacemi jsem se dost trápil a jiné mi byly rovnou zapovězeny.
Okružní pilu můžeme vést podle namalované linky s pomocí rysky či laserového paprsku. Lepší je ale použít vodicí lištu.
Zkuste třeba prkno nařezat na úzké latě. S ruční okružní pilou to je celkem náročné a výsledek nemusí být perfektní. Pro stolní pilu s podélným vodítkem to je hračka. Stejně jako pokosové a kapovací řezy, tedy řezy s kotoučem nakloněným pod určitým úhlem a řezy šikmé.
To všechno jde samozřejmě dělat i ruční okružní pilou, ale kdo jednou okusí pilu stolní, bude mafl vytahovat už jen pro řezání velkých desek.
Přenosná stolní pila, která má vše potřebné – rozšířitelný stůl, podélný doraz, úhlové vodítko a v této kategorii unikátní posuvnou část stolu.
Pro kutily jsou nejlepší přenosné stolní pily, které mají skládací „podvozek“. U stolní pily je důležitá přesnost, proto doporučuji kvalitnější stroje s cenovkou okolo deseti tisíc korun.
V domácí dílně by neměla chybět stolní pila, stačí přenosné provedení. Na obrázku je varianta s dolním potahem, kdy můžeme do řezu tlačit materiál nebo kotouč.
Existují také různé pracovní stoly s adaptéry, které promění ruční okružní pilu ve stolní. I v tomto případě se za kvalitu platí, takže žádná zvláštní úspora se nekoná a výsledkem stejně bude kompromis.
