Pravděpodobná doba vzniku plemene je datována do poloviny 17. století, ze kdy pocházejí první vyobrazení loveckých psů s typickou šedou barvou srsti. Další vývoj plemene byl komplikovaný, až v roce 1896 byl stanoven první standard a plemeno bylo oficiálně uznáno.

Výmarský ohař je poměrně velký, v kohoutku má až sedmdesát centimetrů. Má štíhlé, svalnaté tělo. Plemeno je v krátkosrsté i dlouhosrsté variantě, ve druhém případě je délka srsti mezi třemi až pěti centimetry.

Pro výmarského ohaře je typická stříbřitě šedá barva srsti a k ní v kontrastu jantarově žlutě oči. Právě pro tyto typické znaky po něm mnozí lidé zatouží. Jeho pořízení by si ale měli vždy dobře rozmyslet.

Budoucí chovatel by si měl být vědom, že svému novému kamarádovi bude muset věnovat několik hodin denně. Tito psi potřebují spoustu aktivity.

Budoucí chovatel by si měl být vědom, že svému novému kamarádovi bude muset věnovat několik hodin denně. Tito psi potřebují spoustu aktivity.

FOTO: Tereza Krettková

„Výmarský ohař je plemeno vyšlechtěné pro myslivost, proto v první řadě patří do rukou myslivců. Je ale také skvělým parťákem pro aktivní, sportovně založené majitele a jejich rodiny,“ vysvětluje Jana Píchová, chovatelka a majitelka chovatelské stanice Greynie a pokračuje: „Měla by ho vlastnit silná osobnost s laskavým, ale důsledným a pevným přístupem, která je schopna psovi jasně vymezit jeho práva a povinnosti, jeho místo v hierarchii rodiny. Zkušenost s jiným velkým plemenem je zpravidla velkou výhodou.“

Na gauč nepatří

V žádném případě by neměl být výmarský ohař pořizován jako hračka pro děti, to ostatně platí o všech psích plemenech. Protože se jedná o psy temperamentní, je třeba se jim věnovat i několik hodin denně, nejde o psa, který by měl trávit většinu času třeba v kotci nebo zavřený doma.

Jako většina psů, výmarák potřebuje ke svému životu svou smečku (a může to být i jen rodina majitele) a potřebuje od začátku znát svou pozici v ní.

Jako většina psů, i výmarák potřebuje ke svému životu svou smečku (a může to být i jen rodina majitele) a potřebuje od začátku znát svou pozici v ní.

FOTO: Jana Píchová

Výmarský ohař neboli výmarák, jak se mu mezi kynology říká, prostě na gauč nepatří.

Je to dané jeho původním určením a vlastnostmi, které v něm svým šlechtěním člověk prohloubil. Všichni výmaráci musí splňovat jednotné požadavky, kde nechybí pracovní vlohy. Budoucí majitel by si tak měl dobře rozmyslet, jestli má pro toto vizuálně atraktivní plemeno vytvořené podmínky k jeho držení.

„Výmarský ohař vyžaduje stejné podmínky pro život jako každé velké plemeno psů,“ vysvětluje předseda Klubu chovatelů výmarských ohařů Jaroslav Daněk. „To znamená dostatek prostoru pro odpočinek i činnost, stravu odpovídající jeho velikosti a přístup majitele, který si uvědomuje, že má silného, chytrého a vytrvalého psa. Vždy však u výmarského ohaře vystupuje potřeba být ve smečce, ve společenských vztazích. Nemůže zůstat sám,“ dodává.

Není ale nutné pořídit si více psů, smečkou je pro každého psa především rodina majitele, se kterou žije.

Stejně, jako každé jiné plemeno, také výmarské ohaře je nutné správně socializovat od raného věku.

Stejně jako každé jiné plemeno, také výmarské ohaře je nutné správně socializovat od raného věku.

FOTO: Tereza Krettková

I když je výmarský ohař původně loveckým plemenem, neznamená to, že by si ho nemohl pořídit nikdo jiný než myslivec. V dnešní době už existuje celá škála kynologických sportů, které lze se psem dělat. V současné době už prakticky žádné psí plemeno není využíváno výhradně k účelu, k jakému bylo vyšlechtěno.

„Striktně lovecké využití výmaráka se začalo postupně měnit v devadesátých letech, kdy si tento chytrý a všestranný pes začal stále více získávat širokou veřejnost,“ vysvětluje Jana Píchová.

„Dnes slaví úspěchy ve sportovní kynologii, ve všech kynologických sportech, canisterapii, při záchranářské práci, v zahraničí je úspěšně využíván také jako služební pes,“ vypočítává. Výmarské ohaře je možné potkat třeba i na populárních závodech v dogtrekingu.

Výchova a základní výcvik

Řádná výchova a alespoň základní výcvik je pro zdárný vývoj psa nutností a výmarský ohař není výjimkou. Vše začíná už od jeho nejútlejšího věku. Štěně by se mělo nejprve dobře socializovat, tedy seznamovat se s nejrůznějšími prostředími, hlavně však musí mít jasně vymezenou pozici ve své smečce, tedy rodině. Jde o klíčový moment pro jeho další soužití s člověkem.

Pouze zkušený kynolog vychovává svého psa sám. Ostatní majitelé by měli zamířit na cvičiště nejbližší kynologické organizace, kde jim poradí zkušený trenér.

Výmarští ohaři byli vyšlechtěni především jako pomocníci k lovu, kromě myslivosti se ale dnes uplatňují i při mnoha dalších kynologických aktivitách a sportech.

Výmarští ohaři byli vyšlechtěni především jako pomocníci k lovu, kromě myslivosti se ale dnes uplatňují i při mnoha dalších kynologických aktivitách a sportech.

FOTO: Petra Königová

„Majitelé by měli mít na paměti, že pes zpočátku nerozumí slovům, ale jejich intonaci a při pravidelném opakování je schopen pokyn spojit s určitým úkonem. Ovšem jen za předpokladu, že pokyn zní pořád stejně,“ vysvětluje chovatelka Lenka Trčková, která ve své chovatelské stanici Sanelle Sirrah cvičí především lovecké disciplíny.

„Vše by mělo probíhat nenásilnou formou objevování a odměňování zvířete za pokroky, které udělalo. Teprve s přibývajícími dovednostmi je možné zvíře více úkolovat a striktně vyžadovat provedení pokynu,“ nabádá.

Také u výmarského ohaře je dobré dát si pozor na to, od koho si nový majitel štěně pořizuje. Nejhorší jsou „výhodné“ nabídky štěňat bez průkazu původu. I tady totiž platí, že se psem bez průkazu původu kupujete prakticky zajíce v pytli s velkým rizikem závažných dědičných chorob a defektů. Ani u psa s průkazem původu sice není jistota, že nebude těmito chorobami trpět, je to ale mnohem méně pravděpodobné.

Výmarští ohaři jsou poměrně vysocí psi, v kohoutku mají až 70 cm.

Výmarští ohaři jsou poměrně vysocí psi, v kohoutku mají až 70 cm.

FOTO: Jana Píchová

„I k jednání s řádnými chovateli bych ale dal pár doporučení. Zajímejte se o to, jak se chovatel stará o svůj chov a své ostatní psy. Nevěřte těm, kteří vám neukážou vaše budoucí vysněné štěně v jeho vlastní rodině u feny-matky s ostatními sourozenci,“ radí Jaroslav Daněk.

„Zajeďte se podívat na štěňata i několikrát za dobu, kdy budou u matky. Získáte tak představu, co vaše štěně bude u vás očekávat,“ doporučuje.

Štěňata s průkazem původu se prodávají za cenu okolo 15 tisíc korun.

Jak o něj pečovat

Péče o výmarského ohaře není náročná, má ale svá specifika. Protože má pes povislé uši, je třeba jim věnovat zvýšenou péči, hlavně při pobytu ve vlhkém nebo prašném prostředí. Bez jejich čištění hrozí našemu čtyřnohému miláčkovi nepříjemné záněty.

Krátkosrstého výmaráka stačí jednou za týden vykartáčovat a je hotovo. Na druhou stranu, stejně jako u jiných krátkosrstých plemen, línající srst se hůř dostává z potahů, nábytku a koberců.

„Mám dlouhosrsté výmaráky, o kterých si mnoho lidí mylně myslí, že vyžadují větší péči. Je pravda, že je dobré srst pravidelně pročesávat zejména kolem uší, na ocasu a kolem nohou, aby se předešlo tvorbě takzvaných dredů. Srst mezi prsty na tlapkách je u některých jedinců dobré vystříhat. Ale pokud jde o množství vypadané srsti, není potřeba se obávat, není jí moc, navíc se nezabodává jako chlupy krátké,“ říká Lenka Trčková.

Výmarští ohaři mohou být krátkosrstí i dlouhosrstí (na obrázku).

Výmarští ohaři mohou být krátkosrstí i dlouhosrstí (na obrázku).

FOTO: Tereza Krettková

Výmaráci se vyznačují dobrým zdravím. Objevuje se u nich sice srdeční onemocnění - dilatační kardiomyopatie, ale chovatelský klub toto onemocnění sleduje a zdravotními testy a řízenou plemenitbou se snaží její výskyt omezit na minimum. Také z tohoto důvodu je dobré si vybírat štěně s průkazem původu po testovaných rodičích.

„Výmarského ohaře bych nedoporučil kynologovi začátečníkovi, ani tomu, kdo při jeho výchově nebude dostatečně důrazný a nebude mít čas na aktivní činnosti v řádu hodin denně. Výmarský ohař je schopen přizpůsobit se i pomalejšímu životnímu tempu, ale vždy v něm bude doutnat lovec s potřebou aktivního pohybu. Pokud bude tato jeho potřeba potlačena, nebude šťastný. Ve starším věku je samozřejmě vhodným společníkem i pro děti nebo starší osoby, ale v mládí je to nevyčerpatelná studna energie a chuti něco dělat,“ uzavírá Jaroslav Daněk.