Historie pudlů je poměrně dlouhá. První jejich vyobrazení je na plátnech Albrechta Dürera z přelomu 15. a 16. století. Pudl často „stál“ malířům modelem, oblíbil si ho třeba i Francisco Goya, pudlové byli společníky krále Ludvíka XVI. To vše svědčí o dávné popularitě tohoto plemene. Pudl ale nebyl v první řadě vyšlechtěn jako model pro umělce nebo společník aristokratů.

Jeho francouzské jméno „caniche“ je odvozeno od francouzského slova „cane“, což znamená kachna. Pudl byl lovecký pes, aportoval ulovené ptáky z vody. Postupně se ale pudlové stali spíše společenským plemenem, i když jejich pracovní vlohy zcela nevymizely. Občas se objevují na kynologických závodech, v nejrůznějších disciplínách.

Čtyři velikosti, jedna barva

Pudlové mají čtyři různé „velikosti“. Největší je velký pudl, někdy také lidově zvaný královský, který může mít v kohoutku až 62 cm. Trochu menší, s maximální výškou 45 cm, je pudl střední.

Menší variantou je pudl trpasličí (max. 35 cm) a nejmenší je takzvaný toy pudl, který dorůstá v kohoutku nejvýše 28 centimetrů. Všechny velikosti musí ale být jen zvětšenou nebo zmenšenou kopií pudla středního.

Pudly je možné objevit ve čtyřech velikostech a třech barvách. Majitelé jim pak jsou schopní vymyslet desítky různých střihů.

Pudly je možné objevit ve čtyřech velikostech a třech barvách. Majitelé jim pak jsou schopní vymyslet desítky různých střihů.

FOTO: Katarina Prochotská

Pudlové jsou vždy jednobarevní. Asi nejznámější jsou ti bílí a černí, ale chovají se i v barvě hnědé, stříbrné nebo plavé-červené.

„Pudl je velice univerzální plemeno. Už to, že se vyskytuje v několika barvách a ve výškovém rozmezí od 23 do 62 centimetrů je naprosto unikátní, vybrat si tedy mohou milovníci malých i velkých plemen. Pudla bych doporučila každému, kdo chce se svým psem komunikovat. Je to plemeno velice inteligentní a většinou silně fixované na majitele,“ říká předsedkyně Klubu chovatelů pudlů Naďa Klírová.

Samozřejmě i psi tohoto plemene mají různé povahy, liší se často právě podle velikosti pudla a třeba i podle toho, jakou mají barvu srsti. Největšími osobnostmi jsou prý pudlové bílé barvy, parťáci, kteří nezkazí žádnou legraci, jsou zase většinou pudlové černí.

Vychovávat a nerozmazlovat

Přestože je pudl dnes společenským plemenem, neznamená to, že je to pes, který chce jen ležet doma na gauči. Typickou vlastností pudlů je nejen přátelské chování k člověku a jiným psům, ale také živý temperament a potřeba pohybu. Proto je třeba se pudlovi věnovat a kromě domácího pelíšku je vhodné s ním chodit na vycházky, případně mu najít i jinou aktivitu, například některý z kynologických sportů.

I pudli se mohou dobře zabavit při nějakém psím sportu.

I pudlové se mohou dobře zabavit při nějakém psím sportu.

FOTO: Archiv Renaty Smyčkové

„Pudlové bývají nekonfliktní. Ale povahu určuje, troufám si říct rovným dílem, dědičnost i majitel,“ vysvětluje Renata Smyčková, která je poradkyní Klubu chovatelů pudlů.

„Zvláště menší rázy pudlů občas svádí k rozmazlování. Takové jedince pak lidé kritizují, protože bývají uštěkaní a neposlušní a obtěžují svoje okolí. Myslím ale, že takových je jen nepatrná menšina. Z devětadevadesáti procent je vina na straně majitele. Když takový pudl změní páníčka – a to se často stává –, stane se z něj příjemný společník,“ varuje.

Pro práci i zábavu

Pudla stejně jako každého jiného psa je třeba začít vychovávat a cvičit už odmalička. Jen tak lze dosáhnout nejlepších výsledků. Zkušenější majitelé jsou schopni psa vychovat a vycvičit sami, ti méně zkušení mohou využít služeb nějaké kynologické organizace nebo zajít do psí školy.

Začít s výchovou v dospělém věku psa je samozřejmě možné, ale pak tím majitel stráví podstatně více času, je třeba mnohem víc trpělivosti než u štěněte a výsledek je nejistý.

Pudlové se nespokojí pouze s pelíškem doma, potřebují pravidelný pohyb. Vycházky s majitelem mohou být jedním z druhů takového pohybu.

Pudlové se nespokojí pouze s pelíškem doma, potřebují pravidelný pohyb. Vycházky s majitelem mohou být jedním z druhů takového pohybu.

FOTO: Archiv Renaty Smyčkové

„Pudl patří mezi velmi inteligentní plemena a snadno si osvojí mnoho návyků nutných pro běžný život. Výchova a socializace by měly probíhat v přirozeném prostředí; doma, na procházce, v dopravních prostředcích a podobně. Má-li majitel vyšší požadavky, může se přihlásit do některého kynologického spolku a začít s opravdovým výcvikem například obedience, agility a další. Tam pak rozhoduje také chuť majitele a jeho možnosti,“ upozorňuje Renata Smyčková.

Díky své povaze se pudli dobře hodí pro soutěže krásy. Jsou totiž rádi středem pozornosti.

Díky své povaze se dobře hodí pro soutěže krásy. Jsou totiž rádi středem pozornosti.

FOTO: Katarina Prochotská

Pudlové tak nemusejí tedy být jen domácími mazlíčky. Mají stále větší zastoupení v kynologických sportech, sport totiž považuje pudl za úžasnou zábavu. Protože jsou to nesmírně vnímaví a společenští psi, kteří mají výborný čich a rychle se učí, využívají se i pro praktickou práci.

A tak se s nimi lze setkat třeba při canisterapii, jsou skvělými vodicími psy, slouží jako záchranáři a také se využívají třeba při vyhledávání drog.

Péče o srst

S pudly se často setkáme i na výstavách psů. Jsou rádi středem pozornosti, a tak je výstavní kruh pro ně skvělým místem. Vystavování ale předchází u pudlů náročná příprava. Péče o srst je vůbec asi tím největším úskalím chovu pudlů. Jejich srst je opravdu specifická, krásná, ale vyžaduje pravidelnou péči.

Srst pudlů soutěžících na výstavách se ponechává narůst delší a vyžaduje mnohem důkladnější péči.

Srst pudlů soutěžících na výstavách se ponechává delší a vyžaduje mnohem důkladnější péči.

FOTO: Archiv Renaty Smyčkové

„Mluvíme-li o péči o pudla, vše záleží na tom, k čemu si ho majitel pořídil. Pokud si kupuje společníka pro toulky přírodou, upraví pudla do příslušného střihu a péče o něj spočívá ve vyčesání alespoň jednou týdně, jednou za měsíc ho pak musí vykoupat a ostříhat,“ objasňuje vše Naďa Klírová.

„Jestli se chce majitel pochlubit svým pudlem i na výstavách, pak je péče o srst, která je jedním z typických znaků plemene, poněkud náročnější. Srst upravovaná pro výstavy je samozřejmě delší, je nutné ji pěstit a ošetřovat,“ dodává.

Na výstavy chce mít každý majitel svého psa v co nejlepší formě.

Na výstavy chce mít každý majitel svého psa v co nejlepší formě.

FOTO: Katarina Prochotská

Velká výhoda je, že pudl nelíná a jeho srsti neškodí časté koupání. To mu zůstalo z jeho původního využití jako loveckého psa. Naopak je nutné srst stříhat, ne každý majitel tento úkon sám zvládne. A tak je většinou nutné počítat s pravidelnými návštěvami psího salonu.

Ceny za jejich služby se mohou lišit, obecně je třeba počítat s částkami od 400 korun za stříhání a koupání u malých psů až po sumu okolo 800 korun za stejné služby u velkých psů. Záleží vždy na konkrétním salonu, velikosti psa a množství požadované péče.

Společník na dlouhou dobu

Pudlové jsou poměrně zdravé plemeno a dožívají se vyššího psího věku až kolem patnácti let. I s tím musí budoucí majitel počítat včetně toho, že ani tento pes nebude vždy mladý a plný energie, bude třeba se o něj postarat i ve stáří a na sklonku života.

Pudli se dobře hodí k dětem. Jsou jim dobrými společníky připravenými pro kdejakou legraci.

Pudli se dobře hodí k dětem. Jsou jim dobrými společníky připravenými pro kdejakou legraci.

FOTO: Katarina Prochotská

A kde pudla pořídit? „Koupě štěněte by měla být uvážená. Určitě se vyplatí porozhlédnout, projít stránky chovatelských klubů, kontaktovat chovatele a poradce chovu,“ radí Renata Smyčková.

„Žádný seriózní chovatel určitě neodmítne podat potřebné informace a domluvit si se zájemcem návštěvu dopředu, aby viděl matku, a třeba i další příbuzné budoucího vyvoleného štěněte.“

Bílí pudli bývají největšími osobnostmi.

Bílí pudlové bývají největšími osobnostmi.

FOTO: Katarina Prochotská

Koupě psa bez průkazu původu nebo na základě podezřele levného inzerátu je vždy velké riziko. Tito psi neprošli zdravotními a genetickými testy, které jsou v dnešní době velice důležité.

„Občas se setkáváme s problémy s luxací kolenní čéšky, zejména u malých pudlů. Naštěstí se dnes díky genetickým testům téměř podařilo vymýtit onemocnění sítnice, kterým pudlové dříve trpěli a které způsobovalo slepotu v poměrně mladém věku psa,“ vysvětluje Naďa Klírová.

„Stále se ještě potýkáme s krevními liniemi, kde se objevuje onemocnění epilepsií. Bohužel genetické testy pro tuto nemoc zatím neexistují. Proto by zájemci o plemeno měli opravdu prověřit, od koho si štěně kupují,“ říká. Za štěně s průkazem původu se většinou platí 15 až 20 tisíc korun.