Hlavní obsah

Pudl je dnes především společník, původně se šlechtil k lovu

Novinky, Roman Mašín

Většina lidí je zná jako krásně načesané a někdy i extravagantně ostříhané psy, jako mazlíky a společníky. Pudlové jsou dnes zkrátka typickými příslušníky společenských plemen psů. Málokdo ví, že ještě v nedávné minulosti bylo ale všechno jinak.

Foto: Archiv Renaty Smyčkové

Pudlové jsou velmi inteligentní a společenská zvířata, která milují společné aktivity se svými páníčky.

Článek

Historie pudlů je poměrně dlouhá. První jejich vyobrazení je na plátnech Albrechta Dürera z přelomu 15. a 16. století. Pudl často „stál“ malířům modelem, oblíbil si ho třeba i Francisco Goya, pudlové byli společníky krále Ludvíka XVI. To vše svědčí o dávné popularitě tohoto plemene. Pudl ale nebyl v první řadě vyšlechtěn jako model pro umělce nebo společník aristokratů.

Jeho francouzské jméno „caniche“ je odvozeno od francouzského slova „cane“, což znamená kachna. Pudl byl lovecký pes, aportoval ulovené ptáky z vody. Postupně se ale pudlové stali spíše společenským plemenem, i když jejich pracovní vlohy zcela nevymizely. Občas se objevují na kynologických závodech, v nejrůznějších disciplínách.

Čtyři velikosti, jedna barva

Pudlové mají čtyři různé „velikosti“. Největší je velký pudl, někdy také lidově zvaný královský, který může mít v kohoutku až 62 cm. Trochu menší, s maximální výškou 45 cm, je pudl střední.

Menší variantou je pudl trpasličí (max. 35 cm) a nejmenší je takzvaný toy pudl, který dorůstá v kohoutku nejvýše 28 centimetrů. Všechny velikosti musí ale být jen zvětšenou nebo zmenšenou kopií pudla středního.

Foto: Katarina Prochotská

Pudly je možné objevit ve čtyřech velikostech a třech barvách. Majitelé jim pak jsou schopní vymyslet desítky různých střihů.

Pudlové jsou vždy jednobarevní. Asi nejznámější jsou ti bílí a černí, ale chovají se i v barvě hnědé, stříbrné nebo plavé-červené.

„Pudl je velice univerzální plemeno. Už to, že se vyskytuje v několika barvách a ve výškovém rozmezí od 23 do 62 centimetrů je naprosto unikátní, vybrat si tedy mohou milovníci malých i velkých plemen. Pudla bych doporučila každému, kdo chce se svým psem komunikovat. Je to plemeno velice inteligentní a většinou silně fixované na majitele,“ říká předsedkyně Klubu chovatelů pudlů Naďa Klírová.

Samozřejmě i psi tohoto plemene mají různé povahy, liší se často právě podle velikosti pudla a třeba i podle toho, jakou mají barvu srsti. Největšími osobnostmi jsou prý pudlové bílé barvy, parťáci, kteří nezkazí žádnou legraci, jsou zase většinou pudlové černí.

Vychovávat a nerozmazlovat

Přestože je pudl dnes společenským plemenem, neznamená to, že je to pes, který chce jen ležet doma na gauči. Typickou vlastností pudlů je nejen přátelské chování k člověku a jiným psům, ale také živý temperament a potřeba pohybu. Proto je třeba se pudlovi věnovat a kromě domácího pelíšku je vhodné s ním chodit na vycházky, případně mu najít i jinou aktivitu, například některý z kynologických sportů.

Foto: Archiv Renaty Smyčkové

I pudli se mohou dobře zabavit při nějakém psím sportu.

„Pudlové bývají nekonfliktní. Ale povahu určuje, troufám si říct rovným dílem, dědičnost i majitel,“ vysvětluje Renata Smyčková, která je poradkyní Klubu chovatelů pudlů.

„Zvláště menší rázy pudlů občas svádí k rozmazlování. Takové jedince pak lidé kritizují, protože bývají uštěkaní a neposlušní a obtěžují svoje okolí. Myslím ale, že takových je jen nepatrná menšina. Z devětadevadesáti procent je vina na straně majitele. Když takový pudl změní páníčka – a to se často stává –, stane se z něj příjemný společník,“ varuje.

Pro práci i zábavu

Pudla stejně jako každého jiného psa je třeba začít vychovávat a cvičit už odmalička. Jen tak lze dosáhnout nejlepších výsledků. Zkušenější majitelé jsou schopni psa vychovat a vycvičit sami, ti méně zkušení mohou využít služeb nějaké kynologické organizace nebo zajít do psí školy.

Začít s výchovou v dospělém věku psa je samozřejmě možné, ale pak tím majitel stráví podstatně více času, je třeba mnohem víc trpělivosti než u štěněte a výsledek je nejistý.

Foto: Archiv Renaty Smyčkové

Pudlové se nespokojí pouze s pelíškem doma, potřebují pravidelný pohyb. Vycházky s majitelem mohou být jedním z druhů takového pohybu.

„Pudl patří mezi velmi inteligentní plemena a snadno si osvojí mnoho návyků nutných pro běžný život. Výchova a socializace by měly probíhat v přirozeném prostředí; doma, na procházce, v dopravních prostředcích a podobně. Má-li majitel vyšší požadavky, může se přihlásit do některého kynologického spolku a začít s opravdovým výcvikem například obedience, agility a další. Tam pak rozhoduje také chuť majitele a jeho možnosti,“ upozorňuje Renata Smyčková.

Foto: Katarina Prochotská

Díky své povaze se pudli dobře hodí pro soutěže krásy. Jsou totiž rádi středem pozornosti.

Pudlové tak nemusejí tedy být jen domácími mazlíčky. Mají stále větší zastoupení v kynologických sportech, sport totiž považuje pudl za úžasnou zábavu. Protože jsou to nesmírně vnímaví a společenští psi, kteří mají výborný čich a rychle se učí, využívají se i pro praktickou práci.

A tak se s nimi lze setkat třeba při canisterapii, jsou skvělými vodicími psy, slouží jako záchranáři a také se využívají třeba při vyhledávání drog.

Péče o srst

S pudly se často setkáme i na výstavách psů. Jsou rádi středem pozornosti, a tak je výstavní kruh pro ně skvělým místem. Vystavování ale předchází u pudlů náročná příprava. Péče o srst je vůbec asi tím největším úskalím chovu pudlů. Jejich srst je opravdu specifická, krásná, ale vyžaduje pravidelnou péči.

Foto: Archiv Renaty Smyčkové

Srst pudlů soutěžících na výstavách se ponechává narůst delší a vyžaduje mnohem důkladnější péči.

„Mluvíme-li o péči o pudla, vše záleží na tom, k čemu si ho majitel pořídil. Pokud si kupuje společníka pro toulky přírodou, upraví pudla do příslušného střihu a péče o něj spočívá ve vyčesání alespoň jednou týdně, jednou za měsíc ho pak musí vykoupat a ostříhat,“ objasňuje vše Naďa Klírová.

„Jestli se chce majitel pochlubit svým pudlem i na výstavách, pak je péče o srst, která je jedním z typických znaků plemene, poněkud náročnější. Srst upravovaná pro výstavy je samozřejmě delší, je nutné ji pěstit a ošetřovat,“ dodává.

Foto: Katarina Prochotská

Na výstavy chce mít každý majitel svého psa v co nejlepší formě.

Velká výhoda je, že pudl nelíná a jeho srsti neškodí časté koupání. To mu zůstalo z jeho původního využití jako loveckého psa. Naopak je nutné srst stříhat, ne každý majitel tento úkon sám zvládne. A tak je většinou nutné počítat s pravidelnými návštěvami psího salonu.

Ceny za jejich služby se mohou lišit, obecně je třeba počítat s částkami od 400 korun za stříhání a koupání u malých psů až po sumu okolo 800 korun za stejné služby u velkých psů. Záleží vždy na konkrétním salonu, velikosti psa a množství požadované péče.

Společník na dlouhou dobu

Pudlové jsou poměrně zdravé plemeno a dožívají se vyššího psího věku až kolem patnácti let. I s tím musí budoucí majitel počítat včetně toho, že ani tento pes nebude vždy mladý a plný energie, bude třeba se o něj postarat i ve stáří a na sklonku života.

Foto: Katarina Prochotská

Pudli se dobře hodí k dětem. Jsou jim dobrými společníky připravenými pro kdejakou legraci.

A kde pudla pořídit? „Koupě štěněte by měla být uvážená. Určitě se vyplatí porozhlédnout, projít stránky chovatelských klubů, kontaktovat chovatele a poradce chovu,“ radí Renata Smyčková.

„Žádný seriózní chovatel určitě neodmítne podat potřebné informace a domluvit si se zájemcem návštěvu dopředu, aby viděl matku, a třeba i další příbuzné budoucího vyvoleného štěněte.“

Foto: Katarina Prochotská

Bílí pudli bývají největšími osobnostmi.

Koupě psa bez průkazu původu nebo na základě podezřele levného inzerátu je vždy velké riziko. Tito psi neprošli zdravotními a genetickými testy, které jsou v dnešní době velice důležité.

„Občas se setkáváme s problémy s luxací kolenní čéšky, zejména u malých pudlů. Naštěstí se dnes díky genetickým testům téměř podařilo vymýtit onemocnění sítnice, kterým pudlové dříve trpěli a které způsobovalo slepotu v poměrně mladém věku psa,“ vysvětluje Naďa Klírová.

„Stále se ještě potýkáme s krevními liniemi, kde se objevuje onemocnění epilepsií. Bohužel genetické testy pro tuto nemoc zatím neexistují. Proto by zájemci o plemeno měli opravdu prověřit, od koho si štěně kupují,“ říká. Za štěně s průkazem původu se většinou platí 15 až 20 tisíc korun.

Reklama

Související články

I hlemýžď si může zvyknout na lidské doteky

Hlemýždi sice nepatří mezi obvyklé domácí mazlíčky, přesto jejich domácí chovy rostou. Nejsou nároční, bez problémů se vejdou i do malých bytů a navíc jsou...

Výběr článků

Načítám