Domácí chov želv nemusí být nijak náročný, ale samozřejmě i želva potřebuje své. Proto je vždy nejlepší si o jejím chovu a potřebách nejprve něco zjistit, a ne si pořídit želvu a až poté rychle řešit, kam a co s ní.

Důležitý je hned na začátku výběr vhodného druhu želvy. U nás se chová běžně maximálně deset druhů. Tím nejrozšířenějším je želva zelenavá, která je při splnění základních podmínek vhodná i pro začátečníky.

Pokud chcete želvu pro své dítě, aby se naučilo o zvíře starat, pak zelenavá je dobrou volbou.

Kam s ní

První, co by budoucí majitel měl řešit, je obydlí pro želvu. Velikost terária závisí na velikosti a počtu želv. Pro mládě velké 5 cm postačí rozměry 60 × 40 cm, ale pokud za rok dva nechcete shánět nové, pořiďte si rovnou terárium o něco větší.

Rozměr 100 × 60 cm už bude stačit napořád i pro dospělou želvu zelenavou. Samozřejmě je to jako se všemi živými tvory v zajetí – čím větší prostor, tím lépe.

Výška by měla být nejméně 45 cm, v případě želvího stolu (tj. otevřená ohrada) stačí tak velký, aby želva nevylezla.

Želvy jsou jako všechna zvířata od přírody zvědavé.

Želvy jsou jako všechna zvířata od přírody zvědavé.

FOTO: Zdeněk Šaršoň

„Pro chov želv osobně doporučuji otevřená terária, nejlépe želví stoly,“ říká dlouholetý zkušený chovatel Jaroslav Řehák. „Jako podklad je nejvhodnější směs zeminy s kopaným pískem, který je pro jistotu pro velmi mladé želvy dobré nechat vypéct v troubě.“

Želva potřebuje k životu i tzv. výhřevné místo, zdroj UVB záření a dostatečné denní osvětlení. O tom, jak pro želvu zajistit dobré chovné podmínky, je nejlepší se poradit se zkušeným chovatelem, nejlépe s tím, od kterého si želvu budete pořizovat.

„Bohužel obchody jsou plné různých na pohled efektních pomůcek a vybavení terárií, ale ne všechny se pro želvu hodí,“ upozorňuje chovatelka Milena Kalenská. „Želva nepotřebuje speciální topné kameny, topné podložky, nebo dokonce speciální svítidla imitující svit měsíce.“

Želvy nemají rády změny prostředí, stresuje je to, a tak byste jim trvalý příbytek měli pořídit co nejdříve. Existují v principu tři druhy ubytování pro želvy – terárium, akvárium a tzv. želví stůl. Všechny mají své klady i zápory.

Potřebuje teplo a vzduch

Ke svému životu kromě potravy a vody potřebuje želva i vhodnou teplotu a UVB záření, které v přírodě dostává ze slunečního záření. Proto by v želví ubikaci neměla chybět vhodná infražárovka jako zdroj tepla a UVB zdroj.

V přírodě se ale teploty během dne mění, želva leze ze slunce do stínu a zase zpět, proto by žárovka měla ozařovat pouze část plochy, zbylý prostor by měl být tzv. ochlazovací. Rozsah teplot v teráriu by měl být podle druhu želvy od pokojové teploty až po asi 40 °C. Vzhledem k doporučené velikosti terária, akvária nebo stolu minimálně 90 x 40 cm to není problém.

Zdrojem UVB záření je výbojka nebo zářivka, kterou pořídíte ve specializovaných chovatelských prodejnách. Nezapomeňte, že jak vyhřívání, tak zdroj UVB záření je třeba na noc vypínat, aby želva měla přirozený rytmus střídání teplot ve dne a v noci.

U terária nebo akvária, která jsou poměrně uzavřená, je velice důležité jejich větrání. Nestačí pouze, že nahoře jsou větrací otvory. Je potřeba zajistit stálou cirkulaci vzduchu a předejít tím hromadění vlhkosti, vzniku plísní a také přehřívání prostoru.

Nejlépe toho docílíte větráním ve víku (např. třetina až polovina víka ze síťoviny) a několika větracími otvory na bocích v dolní části terária. Tak se zajistí stálá výměna vzduchu a tím i přirozenější prostředí pro život želvy.

Strava jako v přírodě

Suchozemské želvy jsou výhradně býložravé, případně všežravé. Proto je pro želvu nejpřirozenější strava, kterou najde normálně v přírodě – od lučních rostlin, trávy, listí keřů až třeba po květy.

„V přírodě požírají želvy občas i šneky, slimáky a žížaly. Vyvarujte se ale nepřirozené potravy, jako jsou mléko, sýry, maso, granule nevyrobené výhradně pro býložravé želvy, a jakékoli stravy obsahující bílkoviny,“ varuje Jaroslav Řehák. „Ty mohou způsobit zdravotní potíže.“

Samozřejmě jim lze jídelníček zpestřit ovocem a zeleninou v rozumné míře asi deseti procent celkové krmné dávky. Pestrá skladba stravy želvám jen svědčí.

Při krmení želv stačí používat zdravý selský rozum. Nepodáváme jim nic, co by si v přírodě samy nenašly. POkud se rozhodneme pro granule, volíme pouze ty, jež jsou určené pro býložravé želvy.

Při krmení želv stačí používat zdravý selský rozum. Nepodáváme jim nic, co by si v přírodě samy nenašly. Pokud se rozhodneme pro granule, volíme pouze ty, jež jsou určeny pro býložravé želvy.

FOTO: Hana Kaufmanová

Důležitou složkou krmení je vápník a fosfor. Želva ho potřebuje velké množství na stavbu a udržování svého krunýře. Nejvhodnějším zdrojem těchto minerálů je např. pampeliška, jitrocel, jetel, hluchavka a jiné luční byliny, v zimě pak čínské zelí, římský salát, polníček, rukola.

„Doporučuji vždy mít připravenu i najemno nadrcenou sépiovou kost nebo vaječné skořápky. Těmi potravu posypu a obsah vápníku ve stravě tak zvýším, sépiová kost vcelku je vhodná i k obrušování zobáku želvy,“ podotýká Milena Kalenská.

Při podávání potravy želvě nejsou nutné žádné encyklopedické znalosti, používejte zdravý rozum a předkládejte jí to, co může sama najít ve volné přírodě. Naopak se vyvarujte toho, co tam v žádném případě najít nemůže.

Příprava na zimní spánek

Častým oříškem pro začínajícího chovatele želvy je její zimování. Želva přirozeně upadá v přírodě do zimního spánku. V průběhu měsíce října postupně připravíme želvu k zimování tím, že jí snižujeme dávky potravy a teplotu v teráriu.

Přibližně 14 dní před zazimováním by želva už neměla přijímat žádnou potravu. Přístup k vodě by měla mít ale stále. Nejvhodnější teplota pro zimování želvy je 2–7 °C. Výhodu tak budou mít chovatelé, kteří mají studený sklep.

Existují i možnosti v nouzi zimovat želvu v lednici, kde lze jednoduše regulovat teplotu, ale musí být určena pouze pro tento účel, a ne na potraviny. Lednice má i problém s udržováním potřebné vlhkosti. Pro zimování je nejvhodnější vlhkost 80 %.

„Já osobně zimuji želvy venku v jejich boudách, které jsou termostatem hlídané a temperované kolem 5 °C, tam se také samy na jaře probouzejí,“ radí Jaroslav Řehák.

Ke svému životu kromě potravy a vody potřebuje želva i vhodnou teplotu a UVB záření, které v přírodě dostává ze slunečního záření. Proto by v želví ubikaci neměla chybět vhodná infražárovka jako zdroj tepla a UVB zdroj.

Ke svému životu kromě potravy a vody potřebuje želva i vhodnou teplotu a UVB záření, které v přírodě dostává ze slunečního záření. Proto by v želví ubikaci neměla chybět vhodná infražárovka jako zdroj tepla a UVB zdroj.

FOTO: Jaroslav Řehák

Zimování trvá běžně až pět měsíců v období října až března. Probouzení ze zimního spánku by mělo probíhat stejně postupně jako zazimování. Tedy postupně pomalu zvyšovat teplotu po dobu 14 dní.

Existují i želvy, které prostě odmítnou zimovat. Tady pak přichází na řadu jen fyzický odpočinek želvy při nižších teplotách a nižších krmných dávkách.

I když želva není náročná, i ona potřebuje pravidelnou péči

Především je to o udržování potřebné vlhkosti v jejím teráriu. Tedy vlhkosti substrátu, na kterém je chována.

Důležitá je i čistota, tedy pravidelné odstraňování trusu a zbytků potravy. Veterinární péči většinou zdravá želva nepotřebuje.

Častým problémem je přerůstání drápků a zobáku. Drápky přerůstají proto, že želva je v teráriu nemá kde obrušovat, protože žije na příliš měkkém podloží. Pak nezbývá než je zastřihávat.

Zobák neboli rohovinová horní čelist se přirozeně obrušuje při kousání potravy. Proto nikdy nedávejte želvě potravu nakrájenou na malé kousky. Vhodná pro obrušování je sépiová kost. Přerostlý zobák lze zabrousit jemným pilníčkem, je to ale poměrně jemná práce, takže pokud si nejste jisti, je lepší ji svěřit veterináři.

Důležitá je i pravidelná kontrola krunýře kvůli zranění nebo plísním.

Pokud máte želvy venku, pak kontrolujte i to, zda nemají klíšťata.

Želva by se měla pravidelně koupat, i když se jmenuje suchozemská. Pomáhá jí to s příjmem vlhkosti do těla i s udržením čistoty. Teplota vody by měla být stejná, jako je momentální teplota želvy. Při koupání používejte pouze čistou vodu, nikdy žádné mýdlo nebo jiné přípravky. Pokud je např. krunýř silně znečištěn, použijte opatrně kartáček. Po koupání želvu nestrkejte pod zdroj tepla. Naopak ji dejte do chladnější části terária, aby neutrpěla termošok.

Chyby při chovu

Nejčastějšími chybami v chovu želv jsou především dietetické chyby, špatná skladba potravy. Želva pak trpí nedostatkem nebo naopak přebytkem některých složek potravy nebo vitamínů.

„Nejčastější je rachitis, která je způsobena především nedostatkem vitamínu D, který si tělo vytváří z UVB záření, ale také nedostatkem vápníku,“ varuje Jaroslav Řehák, na jehož webových stránkách se zájemce může dozvědět prakticky vše o chovu suchozemských želv, včetně symptomů, které různé choroby a poruchy provázejí.

Jednou z možností, kde lze některé druhy želv také ubytovat, je venkovní výběh.

Jednou z možností, jak lze některé druhy želv také ubytovat, je venkovní výběh.

FOTO: Jaroslav Řehák

Velkou chybou je také to, že lidé mají pocit, že když želvu nechají lézt volně po bytě, dávají jí tím volnost a lepší životní podmínky. Opak je ale pravdou. Stres, nedostatek tepla, průvan a nedostatečná vlhkost vedou ke zdravotním problémům a předčasné smrti zvířete.

 Želví desatero
Chovatel Jaroslav Řehák shrnuje nejzákladnější doporučení pro chov želv do deseti želvích přikázání:
1) Nikdy nemažte želvu olejíčky či mastičkami.
Na pohled lesklý a tvrdý krunýř je ve skutečnosti pórovitý a prodyšný. Želva přijímá vodu celým povrchem těla a mast nebo olej póry ucpe.
2) Nikdy nedržte želvu na úplně suchém substrátu.
Želvy, a obzvlášť mláďata, potřebují tak jako v přírodě vlhký substrát v teráriu.
3) Nepoužívejte nevhodný substrát.
Štěpky, kůry, umělé podestýlky pro hlodavce, hrubý písek, piliny, štěrk nebo pouze kamínky želvě nesvědčí.
4) Nikdy nepoužívejte topné kameny.
Želva potřebuje teplo shora, topné kameny ji nebezpečně vysušují zespodu, odkud naopak přirozeně potřebuje vlhkost.
5) Pozor na přehřívání terária.
V teráriu musí být jak vyhřívaná, tak i chladná část. Nejlepší je tam pro kontrolu umístit teploměr.
6) Krmte pouze zelenou stravou, želvě v přírodě přirozenou.
Piškoty, pečivo, tvaroh, vajíčka, maso, zbytky z vaření, citrusové plody, špenátový list – to vše jsou nevhodná krmiva.
7) Nešetřete na UVB lampách.
Pro želvy je životně důležité UVB záření, které mají v přírodě od slunce. Pouze prostřednictvím tohoto záření želva dokáže z potravy zpracovat živiny a důležitý vápník.
8) Nenuťte želvu do ničeho, co sama nechce.
Neočekávejte od želvy, že se bude chovat jako pejsek. Nucené změny pak přinášejí želvě pouze stres. Změna prostředí terária je pro ni také velkým stresem.
9) Netopte a nesviťte želvám v noci.
Želva potřebuje noční poklesy teplot k odpočinku organismu, a to klidně až o 15 °C. Výjimkou jsou pouze teplomilné druhy z Afriky. I tak platí nutný pokles teplot oproti denním.
10) Nedělejte želvám v životě teplotní guláš.
Nepřenášejte želvy umístěné ve venkovním výběhu na noc domů při nočních poklesech teplot. Přenesením domů jim způsobujete teplotní nestabilitu.