Dnes už je v evropských zemích úroda uskladněna tak, že kočičí ochranu nepotřebuje, a tak se stále více stává domácím mazlíčkem, který slouží člověku jen pro potěšení.

Podobně jako při výběru psa, také u kočky by si měl budoucí majitel dobře rozmyslet, zda a jakou kočku si do své domácnosti pořídí.

Přestože je kočka hodně samostatné zvíře, je to zvíře domestikované, a proto závislé na člověku a jeho péči. Než si přinesete roztomilé kotě domů, zkuste si proto odpovědět na následující otázky:

1. Budu mít kočku v bytě nebo venku?

Kočka, která tráví většinu času venku a domů se chodí jen nažrat, napít a pomazlit, je na péči a čas nejméně náročná. Zvíře, které žije pouze v bytě majitele, je na něm absolutně závislé.

2. Mám dost peněz, které mohu utratit za její krmení?

Kočka je sice menší, než většina psích plemen, ale neznamená to, že její strava stojí méně. Kočka je, na rozdíl od psa, podstatně vyhraněnější masožravec, a tak zatímco část psí potravy tvoří i kosti, zelenina, ovoce, vejce, a další přílohy, u kočky je to takřka z 90 % pouze maso. Navíc kočky bývají velice vybíravé, nespokojí se s jakoukoli předloženou potravou.

3. Jsem připraven na to, že kočku nelze vycvičit a jen těžko vychovat?

Kočka není pes, a tak na její výcvik a poslouchání na slovo můžete zapomenout. Kočka se dá vychovat, ale všechny její zvyky, které jsou pro majitele nepříjemné (škrábání nábytku, značkování apod.), lze odbourávat jen velmi těžko a pomalu.

4. Bude mít kdo o kočku pečovat v případě, že odjedu např. na dovolenou?

Kočka většinou cestování dobře nesnáší, kočky žijící v bytě bývají fixované na místo, kde žijí. Existují výjimky - řada lidí si např. bere kočku s sebou na letní byt, na chatu, když opouštějí v parných dnech hluk velkoměsta - ale obecně se dá říct, že cestovat s kočkou není pro její psychiku zrovna nejlepší nápad.

Pokud kočku nechám v bytě a odcestuji, musím najít někoho, kdo bude ochoten jí pravidelně vynášet kočičí záchod a doplňovat krmivo a vodu.

5. Není někdo z rodiny alergik?

Kočičí chlupy, sliny i pot jsou silnými alergeny. Nelze se jich zbavit luxováním nebo čističkou vzduchu. Pokud je v rodině alergik, je potřeba ho vyšetřit, zda to nejsou právě kočičí alergeny, na které jeho tělo reaguje.

6. Budu mít prostředky na veterinární péči?

Kočky se mohou dožít poměrně vysokého věku (až 15 let i více) a za svůj život potřebují pravidelnou veterinární péči. Nedejte se mýlit, že kočka je malé zvíře, veterinární péče stojí stejně jako třeba u psa.

Krátkosrstá plemena obvykle nevyžadují téměř žádnou péči o srst.

Krátkosrstá plemena obvykle nevyžadují téměř žádnou péči o srst.

FOTO: Jana Šuterová

Pokud znáte odpovědi na předchozí otázky, a vyplynulo z nich, že nic nebrání pořízení kočky, je na řadě se rozhodnout, jaké zvíře se bude pro vás a vaši rodinu hodit nejlépe.

Kočičích plemen je mnoho, a i když jejich variabilita není až taková jako u psů, i tak se jednotlivá plemena svým exteriérem, povahou a nároky značně liší.

Podle povahy a srsti

Základní rozdělení plemen je podle délky a typu srsti a podle aktivity, tedy povahy. Délka srsti bude důležitá kvůli časté péči. Pokud se rozhodnete pro kočku dlouhosrstou, ve většině případů musíte počítat s tím, že ji budete muset denně vyčesávat. Naopak krátkosrsté kočky péči o srst prakticky nevyžadují.

Důležitým faktorem výběru plemene je i jeho temperament a potřeba pohybu. Pokud chcete do bytu spíš méně aktivní kočku, asi hledejte mezi perskými nebo britskými kočkami.

Na druhé straně stupnice temperamentu je např. běžná kočka domácí nebo kočky siamské. Ty vyžadují pohyb a dostatek podnětů a aktivit. Takové kočky mohou žít i v bytě, ale musíte se smířit s tím, že budete muset byt více či méně kočičím potřebám upravit.

Britky bývají ideálními společnicemi do bytu, nemají obvykle velké nároky na pohyb.

Britky bývají ideálními společnicemi do bytu, nemají obvykle velké nároky na pohyb.

FOTO: Martina Jiříková

Samozřejmě u všech plemen existují individuální rozdíly a i extrémní výjimky. Důležitým kritériem je i to, zda budete kočku mít pouze v bytě nebo ji budete pouštět i ven.

„Volný přístup ven lze doporučit jen kočkám kastrovaným a ve vhodném prostředí, jako na venkově nebo ve vilové čtvrti se zahradami, v žádném případě v městských aglomeracích,“ říká MVDr. Květoslava Mahelková, předsedkyně komise pro zdraví a pohodu Sdružení chovatelů koček ČR.

Výběh kočka ocení
Plemena vhodná jen do bytu jsou například kočky perské (plstnatějící srst) nebo bezsrstá sphynx. Naopak třeba bengálské a sibiřské kočky vyžadují výběh. Ostatní plemena výběh ven ocení, ale není nezbytně nutný. „Výběh do voliéry v pěkném počasí ocení každá kočka,“ říká MUDr. Marie Perčynská Říhová, dlouholetá poradkyně chovu Sdružení chovatelů koček ČR. „Výběhem se rozumí bezpečná voliéra. Úplně volný pohyb bez dozoru vůbec nedoporučuji kvůli rizikům dopravních úrazů, otrav, infekce nebo odcizení kočky.“

Kotě s průkazem původu nebo bez něj?

Koťat bez průkazu původu je drtivá většina. Pokud kočka průkaz původu má, platí to samé, co u psů – průkaz původu není žádným exkluzivním dokladem, je to pouze doklad o tom, z jakých rodičů kotě pochází.

Pět důvodů, proč si raději pořídit kotě s průkazem původu (PP):

1. U kotěte bez PP může chovatel říkat, co chce a ukazovat rodiče jaké chce, majitel kotěte nemá žádnou záruku, co z jeho kotěte vyroste. Nezapomeňte, že malá koťata prakticky všech plemen vypadají pro laika velice podobně.

2. Kotě s PP je vždy od registrovaného chovatele, takže v případě jakýchkoliv problémů nebo dotazů se lze obrátit na něj nebo na příslušný chovatelský klub. U kotěte bez PP je majitel odkázán většinou pouze na sebe.

3. Nejhorší situace většinou je, když chovatel prodává koťata bez PP po rodičích s PP. V takovém případě lze důvodně předpokládat, že koťata nemají PP, protože jejich rodiče jsou nechovní z důvodu exteriérových, ale spíše genetických a zdravotních vad, které samozřejmě jejich potomci mají také.

4. Často se stává, že množitel koťat se jich snaží zbavit co nejdříve, aby na nich nebylo vidět, z jakých rodičů skutečně pocházejí. Taková koťata jsou potom prodávána příliš malá, s nízkou imunitou a neočkovaná. Potřebující ještě péči matky.

Koťata se prodávají až ve věku 12 týdnů.

Koťata se prodávají až ve věku 12 týdnů.

FOTO: Martina Novotná

Registrovaný chovatel prodává koťata nejdříve ve 12 týdnech, kdy už jsou poprvé očkovaná a 2x odčervená. U předčasně odstavených koťat se často vyvinou růstové vady nebo v horším případě se nakazí infekční chorobou, proti které ještě nemají vyvinuty protilátky. Také nejsou dobře socializovaná a od matky naučená čistotě.

5. Cena není rozhodující. Samozřejmě prvotřídní koťata stojí několik tisíc, ale každý chovatel má ve svých odchovech s PP vždy také jedince, kteří mají nějaké ty exteriérové odchylky od přísného standardu (např. barva) a ty potom prodává nikoliv na výstavy a další chov, ale jen jako domácí mazlíky. Jejich cena je několikanásobně nižší, než u standardních koček s PP.

„Důvodů, proč některé kočky, které odpovídají vzhledově určitému plemeni, ale nemají PP, je několik,“ vysvětluje MVDr. Květoslava Mahelková, „většinou je to proto, že kočky nesplnily zdravotní nebo exteriérová kritéria daná pro použití k chovu, případně u některého partnera se vyskytly vady a dědičné choroby.“

Pokud se rozhodnete nepořizovat si kotě s průkazem původu, radí odborníci zajít, lépe než k nějakému množiteli, do útulku, a tam se ujmout opuštěné kočičky. V útulcích je velký výběr a solidní specializovaný útulek poskytne stejné informace a pomoc jako registrovaný chovatel. V útulku si navíc může každý zájemce vybrat nejen malé kotě, ale už i mladou kočku, u které už je zcela jasné, jakou má povahu a potřeby.

Kočičí „AIDS“
V populaci volně žijících koček je poměrně rozšířen virus imunodeficience (FIV), který je projevy podobný lidskému viru HIV a je nevyléčitelný. Není přenosný na jiná zvířata ani na člověka, pouze na kočkovité šelmy. Přenáší se však mezi kočkami nejen kousnutím při rvačkách, ale i z březí kočky na její koťata. Zvláště kočky z nekontrolovaných chovů nebo z odchytu mohou být tímto virem nakaženy. Kočka na virus většinou neumírá, ale podlehne jiným infekcím, které jsou pro zdravé zvíře nezhoubné. Přesto se může za příznivých podmínek, kdy není vystavena infekčnímu prostředí, dožít i vysokého věku. Pokud tedy chcete kočku neznámého původu, je dobré u ní udělat krevní test na FIV.

„U kočky, na rozdíl od psa, nejsou žádná očkování povinná,“ říká MVDr. Barbora Plachá z veterinární ošetřovny v Praze Krči, „přesto důrazně doporučuji alespoň očkování proti kočičímu moru-panleukopenii, kočičí rýmě-kaliciviru a herpesviru. Případnou vakcinaci proti leukóze je dobré aplikovat pouze na základě krevních testů na protilátky.“

Dá se očkovat i proti vzteklině, infekční peritonitidě, chlamydióze a mikrosporóze nebo trichofytóze (kožní onemocnění). Typy očkování je nejlepší konzultovat s veterinářem, který ho doporučí i s ohledem na to, zda kočka bude žít pouze v bytě nebo bude také chodit ven.

Pro kočku je třeba si připravit základní vybavení.

FOTO: Roman Mašín

A co připravit pro kočku na cestu a první dny v novém domově?

Přepravka. Na přepravu kotěte je nejlepší speciální přepravka. Existují plastové, kovové nebo textilní. Tu je dobré zvolit už podle velikosti dospělé kočky, protože se bude později hodit například k převozu k veterináři apod.

Misky. Kotě by mělo mít také doma připravené misky na vodu a potravu. Tu s vodou i na vlastní převoz, zvlášť pokud bude cesta delší.

Pelíšek. Stejně důležité je zvyknout kočku i na místo, kde bude mít klid, tedy na pelíšek.

Kočičí záchod. Pokud kočka nebude chodit ven, je nezbytný tzv. kočičí záchod. Existuje jich mnoho typů a poradí každý zkušený chovatel nebo přímo pracovník specializovaného obchodu.