V interiéru hrozí nebezpečí především od elektrických zásuvek a kabelů. Psi sice nemají tendenci strkat tlapy nebo jazyk přímo do zásuvek, ale zato si rádi pohrají s jakýmkoli kabelem, který najdou. Je proto vždy bezpečnější volné zásuvky zaslepit a veškeré kabely umístit tak, aby se k nim štěně nedostalo.

Stejně lákavou hračkou jsou pro malého rošťáka i volně stojící květináče. Pokud v nich nejsou jedovaté rostliny, nejsou pro štěně nebezpečné. Zato se majitel může dočkat vysypané hlíny, obvykle i dokonale rozhrnuté po nejdražším koberci v obývacím pokoji. Majitelé dlaždiček na podlaze či jiných dobře omyvatelných povrchů mohou nyní jásat.

Ze začátku se nevyhnete i nějaké té loužičce, a když jde pes zvenku, i při důkladném očištění tlapek, zůstane sem tam i nějaká ťápota.

Štěnata na vhodné podlaze.

Štěňata na vhodné podlaze.

FOTO: Roman Mašín

Schovejte léky i cigarety

Stejně jako před dětmi, i před novým psím kamarádem musíte schovat veškeré chemické výrobky – čisticí prostředky, saponáty, léky nebo třeba kosmetiku. To vše jsou potenciální hrozby.

Zabezpečit bude třeba i schody, štěňata po nich velice ráda lezou a nebezpečí pádu je velké. V neposlední řadě jsou rizikem např. houpací křesla, která mohou psa velice vážně zranit, když se při zhoupnutí pod nimi právě nachází.

Pokud bude štěně trávit čas i na zahradě, je potřeba ji připravit podobně jako byt. „Zcela malé štěně by na zahradě nemělo být zpočátku samo bez dozoru, protože má přirozenou potřebu vše prozkoumávat a vše zkoušet,“ říká mluvčí Českomoravské kynologické unie Vladimíra Tichá, která je současně dlouholetou chovatelkou, rozhodčí a autorkou několika kynologických příruček.

„Může se tak snadno stát, že uvázne mezi plaňkami plotu, v mezeře mezi hromosvodem a stěnou domu a podobně. To by mu mohlo být hned zpočátku osudným,“ dodává.

I na zahradě představují nebezpečí elektrické kabely, raději také schovejte hadice na zalévání, protože se s nimi tak prima hraje a dobře se do nich kouše. Smrtelnou pastí se pak mohou pro malé štěně stát zahradní bazény.

Pokud bydlíte ve vyšším patře domu, jsou nebezpečím také otevřená okna nebo balkóny. Vždy je třeba myslet na to, že pro zvíře může být vnější podnět silnější, než přirozený strach z výšky. A nakonec pro majitele-kuřáky: nikotin je pro domácí zvířata jedovatý, a tak je třeba důsledně zabránit štěněti přístupu k tabákovým výrobkům. To se týká i nedopalků cigaret v popelníku.

Mít svůj kout

Po přípravě domu a zahrady se zamyslíme nad tím, co štěně bude potřebovat ke svému pohodovému životu v rodině. Misky na potravu a vodu, vodítko a obojek jsou samozřejmostí, štěně má ale i další potřeby. Mělo by si např. odmalička zvykat, že někde v domě nebo na zahradě má svůj koutek, kde ho nikdo neruší a kam se může odebrat, pokud chce spát nebo jen prostě být samo. V domě by tak neměl chybět pohodlný pelíšek.

V obchodech s kynologickými potřebami najdete spoustu typů a provedení. Ale upřímně řečeno, psovi je úplně jedno, zda pelíšek bude designový nebo jakou bude mít barvu. Úplně mu stačí i obyčejná deka.

Pelíšek pro psy

Pelíšek pro psy

FOTO: Roman Mašín

Pokud budete mít psa většího plemene na zahradě, je nutné pořídit si kotec. Dá se postavit i svépomocí, ale musí splňovat některé důležité technické požadavky:
Neměl by být postaven z plotového pletiva nebo z tzv. „kari sítí“ s velkými oky. Pokud už tyto kovové sítě, určené původně do betonu, použijete, měla by být oka tak malá, aby se do nich psovi nevešla ani spodní čelist. Je to proto, že psi mají tendenci do mříží kousat a časem si tak obrousí špičáky, nebo se jim mohou dokonce zlomit. Plotové pletivo zase poměrně snadno přetrhnou a rozpletou.
Nejlepším materiálem na mříže kotce jsou kovové pozinkované trubky o průměru okolo 1,5-2 cm umístěné svisle. Svislé mříže psi nekoušou, protože by museli přitom naklánět hlavu do strany, což jim není příjemné.
Podlaha a stěny mohou být z dřevěných prken, zděné, popř. betonové.
Dveře by se měly vždy otevírat dovnitř kotce, aby je pes nemohl vyrazit a měly by mít bezpečné uzamykání.
Pro snadnější údržbu by podlaha měla mít odtok, ať už kanálek kolem dokola nebo jen prostě díru v rohu. To oceníte, až budete kotec čistit vodou, protože bude mít kam odtékat. A „nehoda“ v kotci se stává každému psovi.
Kotec by měl být umístěn tak, aby jeho vnitřní prostor nebyl vystaven plnému slunci nebo alespoň aby si v něm pes mohl najít stín.
Nezbytnou součástí kotce by měla být i bouda. Existuje spousta druhů a na internetu najdete i plno návodů na její postavení. Otužilejším plemenům postačuje jednoduchá nezateplená bouda, těm choulostivějším je nutné volit boudu s tepelnou izolací a dvěma prostory, aby jim dovnitř nefoukalo. Zateplená podlaha by ovšem měla být u každé boudy.
Velikost kotce a boudy pochopitelně musí být přizpůsobena velikosti plemene. Například pro jedno z nejrozšířenějších plemen - labradorského retrívra - by bouda měla mít šířku cca 90 cm, délku 115 cm a výšku 95 cm. Velikost kotce by pak minimálně měla být 1,5 x 2 metry. Vše se ale odvíjí od toho, kolik času bude pes v kotci trávit.
Pro velká plemena chovaná na zahradě je třeba mít kotec.

Pro velká plemena chovaná na zahradě je třeba mít kotec.

FOTO: Roman Mašín

Hra a kontakt s lidmi

Hračky pro psy, to je věčné téma. Pro malé štěně je velice důležitá hra a kontakt s lidmi. Opět se podívejme do přírody, s čím si hrají mláďata psovitých šelem? Není důležitá barva ani krásný design hračky, jediným důležitým hlediskem je funkčnost. Hračka pro psa imituje vždy kořist, ať už si to chceme připustit nebo ne.

Plyšové hračky jsou krásné a na pohled je roztomilé, když si s nimi štěně hraje. Ale u většiny psů taková hračka dlouho nevydrží, protože si na ní pěkně natrénují trhání kořisti. Ideální jsou silnostěnné gumové míčky, nejlépe ty, ve kterých je rolnička, takže pro psa poskytují i zvukový vjem.

Pokud budete chtít v budoucnu se psem cvičit, pak je dobré ho už odmalička motivovat na míček na krátkém provázku. Ten se později při výcviku používá jako odměna za dobře vykonaný cvik.

Hračka a hra by měla být pro psa výjimečnou událostí, a tak by neměl mít hračky k dispozici neustále.

Pes se samozřejmě rád přetahuje o věci. Štěněti stačí kus hadru nebo ještě lépe kus přírodní kůže. Pro větší psy jsou ideální různé druhy tzv. pešků.

Hračky pro psa by měly být uloženy mimo jeho dosah. Hračka a hra by měla být pro psa výjimečnou událostí, a tak by neměl mít hračky k dispozici neustále. Hru by měl začít i ukončit páníček nebo panička a vždy je nejlépe přestat v nejlepším. Tak bude pes mít ze hry vždy radost a na hračku se bude těšit.

Součástí hry by měl být i nenásilný nácvik některých činností, které budete se psem v jeho životě nezbytně potřebovat. Náhubek neboli košík by měl každý pes bez problémů akceptovat. V dopravních prostředcích je povinný a také například při cestě se psem do zahraničí je nutný, protože v některých státech je náhubek na veřejnosti také povinný ze zákona. Nacvičovat jeho nošení je nejlepší už od štěněcího věku.

Náhubků je na trhu celá řada, a tak není problém zakoupit vhodnou velikost. Pro zvykání není úplně nejdůležitější, aby náhubek perfektně seděl, takže je lepší volit vždy o něco větší. Zkušenost je taková, že pokud začnete s nácvikem od dvou měsíců věku, pak do dospělosti nebudete potřebovat více jak tři velikosti.

Náhubek nasazujeme štěněti jako součást hry a motivujeme ho tak, aby si náhubek spojil s příjemnými pocity; např. s oblíbeným míčkem si koulíme pouze s nasazeným náhubkem. Dobrá je motivace i na pamlsky, které dostane štěně pouze, když má nasazený náhubek.

Stejně učíme i nepřirozené manipulace jako je přenášení štěněte, otáčení na záda, prohlídka zubů a podobně. To všechno budeme později potřebovat mj. u veterináře.

Povinné očkování

Když se štěně stěhuje do nového domova ve věku minimálně osmi týdnů, mělo by už mít základní očkování proti psince a parvoviróze za sebou. „Ze zákona je povinné pouze očkování proti vzteklině,“ upozorňuje MVDr. Barbora Plachá z veterinární ošetřovny v Praze Krči „ale rozumný majitel očkuje i proti dalším nebezpečným nemocem, které se na rozdíl od vztekliny u nás vyskytují.“.

V 9. týdnu věku se přeočkovává typicky kombinovanou vakcinou a znovu ve 12. týdnech. Pokud to není nutné, pak by se proti vzteklině mělo očkovat s odstupem 3-4 týdnů po posledním očkování. Všechna očkování by měla být potvrzena v modrém očkovacím průkaze, který je současně evropským cestovním pasem psa.

Mezinárodní psí pas

Mezinárodní psí pas

FOTO: Roman Mašín

V něm je samozřejmě uvedeno i číslo mikročipu, kterým musí být každý pes s průkazem původu označen. Mikročip se štěněti aplikuje nejpozději v pěti týdnech věku, a tak nový majitel by s tím neměl mít žádný problém. Pouze se doporučuje při očkování požádat veterináře, aby číslo čipu překontroloval čtečkou a v databázi.

Stále existují i očkovací průkazy obyčejné, které jako pas neslouží, ale určitě stojí zato si připlatit a nechat si vystavit pas, který je tak univerzálnějším dokladem.

Doporučené očkovací schéma psa
Věk
Typ očkování
Označení
 6 týdnů
psinka, parvoviróza
 DP
 9 týdnů
psinka, parvoviróza, infekční hepatitida, parainfluenza, leptospiróza DHPPiL
 12 týdnů
psinka, parvoviróza, infekční hepatitida, parainfluenza, leptospiróza DHPPiL
 15 týdnů
 vzteklina R
Přeočkování pak vždy po 12 měsících,  kromě vztekliny, která podle druhu vakcíny se může přeočkovávat po 2 až 3 letech.
Vakcinační schéma vždy určí veterinář podle stavu štěněte a podle použitých vakcín.
Podle potřeby lze očkovat také proti tetanu, borelióze a koronaviru.

Už s prvním očkováním u nového majitele je dobré si vybrat veterináře, ke kterému budete se psem docházet po celý jeho život. Je to obdobné, jako s praktickým lékařem u lidí. Pokud veterinář psa zná odmalička, pak samozřejmě je i řešení jakýchkoliv zdravotních problémů snazší.

Jak veterináře vybírat? Nejlepším vodítkem jsou samozřejmě kladné reference známých a přátel. Vybavení ordinace a zkušenosti jsou také důležité, stejně jako ordinační doba, případně možnost zdravotního ošetření mimo ordinační hodiny. Ale tím nejdůležitějším kritériem je vaše důvěra k veterináři.

Štěně u veterináře

Štěně u veterináře

FOTO: Roman Mašín

Jak a čím krmit

Diskuze kolem krmení psů jsou často plné emocí ale také mnohých nesmyslných tvrzení. Především je nutné vědět, že malé štěně je nutné krmit vícekrát denně. Informace o frekvenci krmení by měl majitel dostat od chovatele. Obecně lze říci, že štěně do věku pěti měsíců by mělo dostávat krmení 3-4x denně. Poté by se měl počet krmení postupně snižovat až do 1 roku věku, kdy by se měl ustálit na celoživotní frekvenci, většinou se pes krmí jen jednou denně.

Není to žádné pevné pravidlo, doporučuje se ale jednou týdně po celý den hladovka. Tím se uměle simuluje přirozená frekvence příjmu potravy u divokých psovitých šelem. A jedno důležité pravidlo: V každém případě by pes měl mít neustále k dispozici vodu, ale v žádném případě by neměl mít neustále k dispozici potravu!

Největší emoce budí diskuze kolem toho, čím psa nejlépe krmit. Existují principiálně dva druhy krmení. První je dnes nejrozšířenější krmení průmyslově vyráběnými krmivy, lidově zvanými granule. Druhou možností je krmení tzv. přirozenou stravou, tedy syrovým masem a přílohami, což se dnes skrývá pod zkratkou BARF.

Existuje pak ještě třetí způsob, krmení psa výhradně vařenou stravou. V takové potravě ale chybí zvířeti vitamíny a všechny látky, které se ničí varem. Tuhle variantu nelze v žádném případě doporučit. Jaké jsou tedy výhody a nevýhody obou hlavních způsobů krmení?

Granule – pokud se rozhodnete krmit průmyslově vyráběným krmivem, pak budete potřebovat pouze suché místo na skladování. Existují stovky druhů a výrobců. Kvalitní krmiva jsou většinou cenově na vyšší úrovni. S krmením nebudete mít starosti, prostě odměříte dávku a dáte do misky. Navíc je suché krmivo bezproblémové i na cestách.

Další výhodou průmyslových krmiv je to, že se vyrábějí speciálně namíchané směsi pro štěňata, nemocné psy, seniory, psy sportovce, ale také nejvhodnější složením pro velké nebo malé psy, dokonce existují granule i pro jednotlivá plemena. Nevýhodou je tvorba zubního kamene a průmyslové krmivo je principiálně srovnatelné s lidskou potravou, složenou výhradně z polotovarů.

BARF – tento pojem vznikl poměrně nedávno, a přesto se už neví, co přesně zkratka znamená (Born Again Raw Feeders - znovuzrozen krmit syrově nebo Bones And Raw Food - kosti a syrová potrava nebo Biologisch Artgerechte Rohe Futerung - biologicky vhodná syrová výživa). V každém případě se jedná o styl krmení, který se má co nejvíce přiblížit k přirozené potravě divokých psovitých šelem.

Základem je maso, vnitřnosti, tuk, kosti, vejce, ovoce, zelenina, obiloviny atd. Pokud chcete krmit tímto způsobem, připravte se na to, že budete muset trochu víc nastudovat o potravě psovitých šelem. Budete také potřebovat mrazák na skladování syrového masa a kostí. Strava by měla být vyvážená a obsahovat všechny potřebné látky a vitamíny.

Neznamená to, že musí být vyvážená každá krmná dávka, ale řekněme v týdenním souhrnu by pes měl dostat vše, co potřebuje. Výhodou tohoto typu potravy je to, že pes dostává všechny látky v přirozené podobě, nikoliv uměle vyrobené. Nemá tak většinou problém ani se zubním kamenem. Nevýhodou je to, že si krmivo musí každý míchat sám, je také nepraktické na cesty.

Každý pes, včetně štěněte, miluje pamlsky. V žádném případě se ale v pamlsek nesmí proměnit uzeniny, čokoláda nebo další sladkosti určené lidem. Je dobré používat třeba kousky sušeného masa, na trhu je dnes spousta speciálních výrobků, které jsou přímo určeny jako pamlsky pro psa.

Často používané dětské piškoty nejsou sice vyloženě nevhodné, ale jsou poměrně velké, a tak se musí předem rozčtvrtit.

Pamlsek by měl být pro štěně výjimečnou odměnou, tedy nikoliv mu ho nabízet jen tak. Pamlsek, nebo jak říkají kynologové „odměnka“, by neměl být větší než nehet na ruce.

Mýty a omyly při krmení psa
Pes by měl dostat tolik žrádla, kolik je schopen zkonzumovat
To samozřejmě platí u divokých šelem, nikoliv u domestikovaných zvířat. Krmnou dávku musí určit majitel podle tělesné konstituce psa, množství pohybu, zdravotního stavu apod.
Kosti jsou pro psa nebezpečné
Pokud by to byla pravda, neexistovaly by žádné psovité šelmy, protože ty kosti běžně konzumují. Syrové kosti jsou přirozenou součástí potravy psa, a to i ty drůbeží. Naopak jakkoliv tepelně upravené kosti jsou nevhodné až nebezpečné. Kost totiž tepelnou úpravou ztvrdne a zkřehne. Stane se tak nestravitelnou a pes ji většinou zvrátí. Nebezpečné jsou v tomto případě vařené dlouhé drůbeží a králičí kosti, které se štípou a vznikají z nich tvrdé tenké jehly, které mohou psa zranit v tlamě nebo způsobit závažná vnitřní poranění trávicího traktu.

Nejlepší je střídat syrovou potravu a granule
Nejhorší věc, jakou lze pro metabolismus psa udělat. Nastavení trávicího traktu pro syrovou stravu a pro granule je jiné, a tak pokud se střídá typ stravy, je metabolismus psa nadměrně namáhán. To samozřejmě vede v lepším případě k trávicím potížím, v horším k poruchám trávení až po žaludeční vředy.
Kvalitnější maso znamená kvalitnější stravu
Krmit jen čistou svalovinou je nesmysl. Hlavní zdroj živin a vitamínů je ve vnitřnostech zvířete. Typicky je to žaludek a střeva býložravců, které šelmy loví. Kvalitním zdrojem jsou např. neprané hovězí dršťky a další vnitřnosti. Nejvíce živin a vitamínů je v každém živém organismu v jeho krvi. Takže čerstvá krev je velice kvalitním krmivem.
Syrové maso podporuje agresivitu psa
Naprostý nesmysl, vycházející pouze a jen z lidského pohledu. Samozřejmě pes se zakrvavenou tlamou v člověku budí dojem „krvelačné šelmy“. Ale to je pouze a jen lidský dojem a zažitý stereotyp. Typ stravy nemá na psychiku a chování zvířete žádný vliv.