Tepelný zdroj si předně vybíráme podle dostupnosti, podle současné ceny a podle předpokládaného cenového vývoje. Ohled bereme také na vstupní náklady na daný vytápěcí systém a také na ekologii. l 

Nejrozšířenějším zdrojem tepla je zemní plyn. Tam, kde je zaveden, je dodávka jednoduchá, stálá a dostupná. Při spalování plynu vzniká v porovnání s ostatními palivy mnohem méně škodlivin. Stlačený propan-butan v plynových láhvích se využívá hlavně v místech, kde není dokončená plynofikace ani dostatečná elektrická síť.

Výhodou elektrického proudu je téměř stoprocentní dostupnost. Nevýhodou ale je rostoucí cena a výkony kotle, které ne vždy odpovídají možnostem rozvodu.

Foto Pavel Zeman a archív firem Purmo, Regulus, ELVL, Sebold

Hlavní předností dřeva a uhlí je nízká pořizovací cena. Komfort topení je ale přímo tomu úměrně nižší (doprava, skladování a namáhavé přikládání do kotle). Z ekologického hlediska je tento způsob absolutně nevyhovující. Mezi ekologické zdroje patří biomasa, obsluha kotle je jednoduchá, avšak problémy se skladováním a vynášením popela přetrvávají. l 

Sluneční energii můžeme využít pomocí slunečních kolektorů, jejich pořizovací cena ale není z nejnižších.  Mezi alternativní zdroje energie patří i tepelná čerpadla. Jejich velkým kladem je ekologičnost, ale pořizovací náklady jsou poměrně značné. Dříve než se rozhodneme zrušit staré kotle na plyn nebo na elektřinu a nahradit je čerpadly, měli bychom zvážit všechna hlediska. Nutné úpravy, nemalé pořizovací náklady i návratnost investice.

Vytápěcí systémy

Podle způsobu odevzdávání tepla rozdělujeme vytápěcí systémy na konvekční (proudění vzduchu), sálavé a kombinované. Konvekční systémy odevzdávají vytápěným prostorám teplo z povrchu tělesa nebo teplovzdušných jednotek prouděním ohřátého vzduchu.

Sálavé vytápěcí plochy odevzdávají prostoru teplo pomocí vyhřáté stavební konstrukce nebo tělesa. Kombinované vytápění spojuje výhody jednotlivých systémů.

Teplovzdušné vytápění

Ekonomicky výhodné je především teplovzdušné vytápění. Poměrně vysoké pořizovací náklady rekuperační jednotky mají návratnost již po několika letech používání. Rekuperace účinně využívá veškeré tepelné zdroje, a to i některé z našeho pohledu zcela zanedbatelné, například metabolismus osob, osvětlení, vaření i výpočetní techniku.

Do obytných prostorů (ložnice, obývací pokoj, dětský pokoj) se přivádí čerstvý vzduch a z prostor s nejvyšší tvorbou tepla (kuchyň, koupelna, WC) se znehodnocený vzduch odvádí. Čerstvý vzduch se pomocí ventilátoru přivádí do rekuperátoru, elektrickým ohřívačem se zahřeje na požadovanou teplotu a potrubím distribuuje do vytápěných prostor.

Topení může mít i dekorativní prvky. Foto Pavel Zeman a archív firem Purmo, Regulus, ELVL, Sebold

Znehodnocený vzduch ventilátor odvádí zpět přes rekuperátor. Zde se z teplého odváděného vzduchu opět získává teplo na ohřev chladného přiváděného vzduchu.

Odsávání odpadního vzduchu je určeno pro samostatné odvádění vzduchu z kuchyně, WC a koupelny. Zde je cirkulace vzduchu zakázaná a je nutné mít samostatnou otopnou jednotku (žebřík, radiátor a podobně). Při odsávání kuchyňských par digestoří je potřeba řešit je jako vícestupňové s uhlíkovým filtrem.

Klasická kamna získávají na oblibě. Foto Jotul

Správné teplovzdušné vytápění krbem funguje tehdy, je-li vhodně zvolená krbová vložka a s tím spojené kvalitní palivo a správně se obsluhuje i celá krbová sestava. Pod samotnou krbovou vložku (může být jednoplášťová nebo dvouplášťová) a okolo ní proudí vzduch z místnosti, ohřívá se a stoupá do teplovzdušné komory (tubusu) krbové sestavy.

Odtud vychází ven pomocí výduchů osazených mřížkami, nebo dále pomocí hadic stoupá do místností nad krbovou sestavou či k ventilační jednotce, která rozvádí toto vzniklé teplo do požadovaných místností. Tyto místnosti mohou být vzdáleny i několik metrů od samotného zdroje tepla - krbové sestavy.