Hlavní obsah
Ivan Vodochodský bydlí ve svém milovaném Hradci Králové. Foto: Milan Malíček, Právo

Bývalý profesionální kuchař a muzikálový herec Ivan Vodochodský si v pražském Divadle Kalich „vypil“ vše dobré až do dna a dnes už je hlavně kreativním šéfem seriálů na Primě – Ohnivé kuře, Modrý kód či Slunečná. Ale poslední roky svoji energii věnoval i postavení rodinného domu v zaslíbeném Hradci Králové.

Ivan Vodochodský bydlí ve svém milovaném Hradci Králové. Foto: Milan Malíček, Právo
Pohodové království Ivana Vodochodského

„Hradec je dnes předměstím Prahy,“ konstatuje spokojeně patriot s tím, že dojíždění do hlavního města ho nijak zvlášť nezatěžuje.

Navíc je doma rád – i bez návštěv – už proto, že se tu zařídili natolik pohodlně a příjemně, že vyjíždění třeba na chatu je zbytečné. K Ivanově radosti.

„Před časem, to jsme ještě byli v bytě, přišla manželka s myšlenkou, že by ráda zahrádku, což vlastně znamenalo chalupu. Opravdu jsme začali hledat, byli jsme se i podívat na vytipovaná místa, ale dlouho to k ničemu nevedlo, až jsem si říkal, že by to tak nějak mohlo vyšumět, protože já opravdu chalupářský typ nejsem.“
A pak se vše přetavilo v rozhodnutí pořídit si místo chalupy rovnou dům se zahradou.

Nejprve bourat, pak stavět

„Vrhli jsme se do plánování s naivní představou, že překvapivě rychle vyjednaná hypotéka bude stačit, nakonec to spolklo i miliony za prodaný velký byt na Pospíšilce. Se šéfem stavební firmy byla dobrá domluva, poznal jsem ho totiž v době, kdy jeho firma opravovala dům, ve kterém jsme do té doby bydleli. Tak jsme se dohodli, že postaví i náš dům. Nakonec jsme se s architektem, s kterým se také přátelím dodnes, na konečné podobě dohodli.

Starosti byly ale hned na začátku. Koupili jsme pozemek s podivně rozestaveným, ale už chátrajícím domem, i když už pod střechou… Nakonec z něj zůstaly snad dvě stěny a část základů. Napřed jsme bourali a pak teprve stavěli. A to papírování! Vede k nám slepá ulice, a tak mi nejprve chtěli dát stavební povolení, jen když na malém pozemku zajistím otáčení hasičských vozidel,“ koulí očima ještě dnes náš hostitel.

Část terasy je zastřešena i vytápěna zářiči a přes mobil se ovládají venkovní žaluzie.

Foto: Milan Malíček, Právo

Pravda, přední část pozemku je od vrat až k zápraží vydlážděna – dobře se tu tak otáčí garážovanému autu. V moderní stavbě s klasickými prvky je více šikovných nápadů. Třeba dvoustranná krbová vložka ve stěně, takže je do plamenů vidět z jídelny i z obýváku.

Ve stropu nad televizním koutem je už předpřipravena mezera na spuštění plátna pro domácí kino. A hlavně – už v projektu se počítalo s chladicím boxem za kuchyní. Malá místnost na ukládání potravin s těžkými dveřmi má stálé 3 °C.

„Mám tady samozřejmě i klasický špajz, ale to je o něčem jiném. Velice brzy jsme taky museli vyměnit digestoř za větší, protože ta původní se při mém velkoobjemovém vaření rychle ukázala jako nedostačující,“ potvrzuje mimoděk svoji neutuchající vášeň pro vaření a hoštění.

Dohled nad dozorem

„Taky tu máme na domě tři kohouty na zalévání zahrady vodou ze studny. Ale i přesto, že jsme měli stavební dohled, který dohlížel nedostatečně, tak řemeslníci kohouty připojili na pitnou vodu. Když jsem to zjistil, bylo pozdě. Musel bych nechat překopat půlku baráku,“ chytá se opět za hlavu po většinu života veselý a dnes spokojený průvodce svým hradem.

„I se stavebním dozorem, který nedozoroval, jak měl, jsem stejně musel vše kontrolovat. Jedna firma nemluvila s druhou, vše jsem musel synchronizovat sám – strašný…

Obývaci pokoj s jídelnou propojují skládací dřevěné dveře.

Foto: Milan Malíček, Právo

Také je tu extrémně tvrdá voda, takže byly problémy i s tepelným čerpadlem. Vyřiď čtenářům, ať si napřed zjistí chemické složení vody, nebo jednou zjistí, že mají prožranou nádrž a tepelný čerpadlo stále mimo provoz. Pak jsme poslali vzorky vody na rozbor až do Jihlavy, oni nám napsali přesné složení příměsi, co do vody máme dávat, a vše od té doby funguje.“

Širák odhozen, bazén za oknem

„Herectví jsem pověsil na hřebík a prohlásil, že bych se vrátil, jen kdyby zase nasadili muzikál Galileo. A oni to po patnácti letech udělali! Tak jsme se na čas sešli skoro celá stará parta. Vařit jedu párkrát do roka na nějakou exhibici. Naplno se věnuji opravdu už jen televizi. Mám tu v přízemí svoji kancelář. Jednou ji možná zruším, abych nemusel chodit do ložnice po schodech.“

Takříkajíc nadměrné metry našemu hostiteli nevadí. I když syn (vystudoval herectví) i dcera mají v podkroví své pokoje, bývají tu už se ženou většinou sami. Pokud tedy zrovna nepořádají u sebe doma soutěž třeba o nejlepší jednohubky. To se tu sejde i na padesát lidí!

„Já jsem komise, hosté ochutnávají a pak se vyhrávají nevkusné dary, které se v rodinách nashromáždily,“ culí se hostitel a dodává, že si vždycky rád zavaří.

„Nemám drahou kuchyň na předvádění, já v ní opravdu vařím.“

Foto: Milan Malíček, Právo

„Jsme tu druhým rokem a spokojení. Manželka má zahrádku a já nemusím nikam jezdit. Stejně bych na chalupaření neměl čas,“ usmívá se Ivan při krájení tři roky staré a excelentní iberijské šunky z černého prasete (ve Španělsku je krmí jen žaludy). Chutnala skvěle!

„Můj koníček. Taky stříhám angrešty, trávu seká robot, štípu dřevo… A z pracovny koukám na bazén. Do centra Hradce to máme procházkou pár minut. Mám splněno. A jako doma jsme se tu cítili hned.“

Hotový dům v Malšovicích obývají „Vodouchovi“ už dva roky.

Napište nám

Postavili jste dům, rekonstruovali byt nebo máte hezkou zahradu a rádi byste se pochlubili?

Napište nám do redakce na adresu: bydleni@novinky.cz.

 

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků