Hlavní obsah
Vilka z třicátých let nedaleko břehu Berounky prošla citlivou přeměnou. Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Lékařskou odbornost Radima Uzla jistě netřeba upřesňovat či upozorňovat čtenáře na jeho odborné články. Možná ne každý ví, že pan doktor je i spisovatel (místopředseda Obce spisovatelů), ctitel výtvarného umění a přírody. Ale ani na jeho zahradě, stejně jako domě, erotické artefakty nenajdete. Jen schodiště do podkroví zdobí torzo nahé ženy ze dřeva.

Vilka z třicátých let nedaleko břehu Berounky prošla citlivou přeměnou. Foto: Zdeněk Smíšek, Právo
Okrasou domu Radima Uzla jsou solitéry i elegantní zahrada

„Akty mám v knihovně. Ženská nahota mě celoživotně samozřejmě dvakrát netanguje (od latinského tango – nedotýká se, přeneseně nezajímá), protože ji vnímám jako profesionální záležitost. Ale třeba obrázky od Pepy Velčovského mám rád, ten dělá hezké erotické věci.“

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Hlavní ozdobou bydlení je tu zahradní architektkou založená a zahradnicí opečovávaná zahrada se zavlažovaným trávníkem. V interiéru pak několik starožitných solitérů po dědovi.

Radim Uzel

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Pan doktor mi byl zasvěceným a nadšeným průvodcem, vyjmenovávajícím názvy jednotlivých dřevin a vyprávějícím příběhy vztahujícími se k pestrým zákoutím pozemku vilky v Černošicích. Koupili ji se ženou po původních majitelích a po povodních. Líbí se u nich i vnoučatům. A nejhezčí pohled na pestrou škálu nejen zelené je z mírně vyvýšené dřevěné terasy u domu.

Odborný pohled

„Mně je zahradní práce nesmírně odporná a dělám ji nerad,“ ukončuje překvapivě exkurzi pan doktor posezením na „kochací“ terase.

„Tedy sekám trávu, protože sekačka jede sama. A nejraději bych si koupil tu, co seká úplně sama a zajede i do garáže. Rád tady sedím a do zahrady se dívám. I na to, jak z trávníku vyjedou trysky a zavlažují studnovou vodou.“

Zahrada byla nově založena před deseti lety po rekonstrukci středostavovské vilky z třicátých let.

Dřevěná a zastřešená terasa byla k domu přistavěna a náramně se osvědčuje. Už proto, že má bezbariérový vstup z obývacího pokoje.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Pan doktor – gynekolog a porodník – si pochvaluje výsledky potvrzující profesionálnost zahradníků, ale i okolní přírodu.

„Na porážení a prořezávání stromů máme také odborníka – dendrologa. Měli jsme tu dva obrovské ořechy a u jednoho vynesl ortel o jeho poražení, i když jsem oponoval, že ještě rodí. Jen mi opáčil: Pane doktore, vy to blbě chápete. Doktoři mají mylné uvažování a pořád by každého udržovali při životě. Na rozdíl od člověka má v přírodě rostlina nebo zvíře vždy svůj určený čas, a jakmile se naplní, tak je třeba, aby umřel. Příroda eutanazii vyžaduje.

Zahradě dominuje strom katalpa, který už stačil vyrůst natolik, že jeho koruna nabízí vůni i stín pro zákoutí s posezením.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Myslím, že tento kraj je nejkrásnější z okolí Prahy. Jsou tu kopečky, lesy, řeka. Jsme tu jak na venkově a to nám s dojezdovou vzdáleností do Prahy vyhovuje. Rádi jsme i chalupařili, ale už to dál nešlo. Měli jsme krásnou chalupu v Jeseníkách, tam to bylo blízko z Ostravy. Koupili jsme to jako zříceninu – dokonce s demoličním výměrem – a během třiceti let jsme z toho – tenkrát vlastními silami – vybudovali příjemné bydlení s původním charakterem. Masochisticky jsme tam dojížděli i z Prahy, ale už to dál nemělo smysl i vzhledem k neúnosným situacím na silnicích.“

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Sex z nadhledu

V útulném podkroví má pan doktor pracovnu se svojí knihovnou (přes celou stěnu), do které se už vešel i jeho zatím poslední titul Sexuální život slavných.

Pracovně dominuje knihovna. Nad stolem má pan doktor portrét svého dědečka, lékaře – letmá podobnost s Hitlerem překvapila už nejednu návštěvu.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

„První kniha Intimní ženské otazníky mi vyšla už někdy v sedmdesátých letech na základě seriálu, který jsem dělal pro ostravskou televizi. Už od té doby se snažím o sexualitě psát s nadhledem i humorem. Navíc v Česku, tak jako v málokteré zemi, je milován i černý humor. Sexuální život slavných je moje asi osmnáctá kniha a podklady pro ni jsem si sbíral léta a k tématu se různě vracíval,“ konstatuje ostravský rodák, který poslední knihou mimo jiné „dává historii znovu šanci, aby se stala učitelkou života – tentokrát dokonce i toho sexuálního“.

„Zahrada je komplet a doslova přeoraná – jezdil tady malý tank – a až na pár stromů z gruntu nově založená.“

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

„Jsou tam ověřená historická fakta a kniha má výhodu, že všichni, o kterých píši, už nejsou mezi námi. A čtenáři při tom zjistí, že na světě už všechno bylo a potvrdí si, že člověku by nic lidského nemělo být cizí. Navíc se ukazuje, že nejen americký svět se přiklání k jakémusi puritánství.“

Trvalé chalupaření

Na možnost koupě této vilky upozornila rodiče dcera, když si začínali myslet na víkendové bydlení poblíž Prahy.

Zátiší s keramickou karikaturou od sochaře Jiřího Pošvy, kterému pravidelně pan doktor zahajuje výstavy.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

„Rozhodli jsme se rychle a proinvestovali tady peníze z prodeje chalupy. To už jsme si najali firmu. Předělali jsme interiér, který byl původně upraven na dvě bytové jednotky, dostavěli garáž a zpustlou zahradu založili vlastně celou nově. A tak se nám tady zalíbilo, že jsme tu celoročně. Má žena je navíc nadanou amatérskou bytovou architektkou dlouhodobě odebírající časopisy o bydlení u nás i v cizině, takže ji zařizování baví. Já samozřejmě žádný vkus nemám. Co já bych si kolikrát dal do bytu, to by ona okamžitě vyhodila.“

Další objekt už je improvizací pána domu.

Foto: Zdeněk Smíšek, Právo

Radim Uzel o sobě říká, že byl dosud celoživotně panelákový člověk (od Ostravy přes Františkovy Lázně po Prahu).

„Z paneláku jsem se přestěhoval po šedesátce a třeba ranní posezení při kávě na terase s pohledem do zeleně je opravdu něco jiného než posezení na lodžii. Navíc paní zahradnice přesně ví, kdy má co dělat.“

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků