Článek
„Navíc tu spoustu hodin nebývám. Když večer přijdu, tak si sednu spíš k počítači, než bych si stoupla ke sporáku. Nemluvě o tom, že nám tu stačí dvouplotýnkový vařič. Protože vařím spíš lehká jídla, těstoviny. Rajčata a mozzarella - to jsou moje suroviny,“ konstatuje s úsměvem časově vytížená zpěvačka a učitelka zpěvu na Mezinárodní konzervatoři.
Zpěvačka Jana Feriová
„Jestli myslíte, že je tady něco k focení, tak vítejte. Mně bydlení v paneláku nyní vyhovuje, i když okna jsou jen na jednu stranu, a když je moc slunečno, tak tu bývá k nevydržení.“
Vinotéka mezi paneláky
Zpěvačce Janě stačí přejít jen přes ulici na své další pracoviště - do vinotéky v klimatizované pasáži obchodního domu, kde vypomáhá dva dny v týdnu a je tak pár kroků od bytu v příjemném prostoru, kam docházejí na výhradně moravské víno většinou stálí zákazníci. I na ten zpěv taky někdy dojde.
Dva dny v týdnu se stává zpěvačka v nedaleké vinotéce znalkyní moravských vín.
Možná že i díky další životní zkušenosti Jana pojala myšlenku vztahující se k blíže neurčené budoucnosti. „Jestli se někdy odstěhuji z Prahy, tak to bude někam na jižní Moravu a provdám se za vinaře.“
Světlé zápraží také plní svoji funkci bezezbytku.
Zatím, má-li čas, opouští metropoli hlavně proto, aby navštívila kamarády na jejich chalupě. Ale víkendy patří muzice a zpívání. Po účinkování v muzikálech Hamlet, Krysař, Galileo nebo Jack Rozparovač jsou letní koncerty příjemnou změnou. I pro vyhledávanou sboristku byl prázdninový čas vyhrazen nejednomu hudebnímu festivalu. Během roku to jsou pak hodiny v nahrávacích studiích, obvykle s rockovými kapelami.
Kuchyňská část je vlastně jenom výklenek, ale svému účelu slouží dostatečně.
Poznávání podnájmů
„V Modřanech mi to vyhovuje a jsem tu už zvyklá. Ještě nedávno jsem na protější stráni měla bydlení v pronajatém bytě. Ve starém vilovém domě. V přízemí s okny rovnou do zahrady. Bylo by to tam fajn, nebýt toho, že v zimě okny táhlo a platila jsem spoustu peněz za elektrické vytápění. Majitel má s domem zřejmě jiné plány, než tam nechat staré nájemníky. Tak jsem také vyklidila pole.
Tady jsem zase v podnájmu, ale je to tu podstatně příjemnější a pohodlnější. Nic většího opravdu nyní nepotřebuji, starší syn je už ve vlastním a mladší tu také nebývá pořád,“ vypočítává rodačka z Děčína, která pedagogickou školu studovala v Litoměřicích. Ale zná i život na vesnici, a to se jí svým způsobem nyní hodí i při ztvárnění menší role vesnické Mileny v připravované filmové komedii Andílek na nervy.
Nábytková sestava dodává střídmě zařízené místnosti prvek obývacího pokoje, který je zároveň kuchyní i ložnicí.
Své nervy si užila i při stěhování ze vzpomínaného podnájmu, po kterém se jí už nestýská.
„Než jsem si zabalila a převezla věci, stačili mi ukrást dvě kola a lyže. A taky řezačku na dlaždičky!“ Ale i tak je vybavením jejího současného bytu box na nářadí, jehož obsah by mnohý kutil možná záviděl.
„Jsem zvyklá být soběstačná a o dost věcí se postarat sama,“ dodává zpěvačka ke své panel story.
Maximálně je využita i malá šatna, komora. Odstraněním dveří se stala součástí prostoru.
Kytara a vše v jednom
Dvoupokojový byt je opticky zvětšen bílou výmalbou a světlými, plovoucími podlahami. Celé čelo menšího pokoje tvoří vestavěné skříně, takže úložný prostor je vyřešen. Přesto má nejčastěji používané oblečení paní domu na stojanu, který tak plní i funkci předělu mezi kuchyňským koutem, jídelním stolem a „jejím územím“ u okna.
„Tuto reprodukci od Chagalla mně věnovala kamarádka Ája Suková, zpívaly jsme spolu v kapele Žlutý pes. Věděla, že se mi u ní obraz vždycky líbil, a když se sama stěhovala, tak mi ho nechala. Pořád v něm objevuji něco nového.“
Malá předsíň je také maximálně využita pomocí vestavěných skříněk a poliček. I tady je hlavní barva bílá. Jedním z kladů dvoupokojového bytu je malá komora, spíž. Zde původní majitelé odstranili dveře a vstup ozvláštnili obloukem. Prostor se tak opticky zvětšil, otevřel a přístup k policím, ale i lednici, je snadnější. V případě potřeby okna stíní žaluzie, žádné těžké závěsy.
„Na kytaru sice už nehraju, ale za zásadní doplněk interiéru považuji právě starou kytaru, včetně už historického obalu - dárek od geniálního kytaristy Fredyho Bittnera.“
Když kvůli nám sáhla s úctou do strun, ukázalo se, že při troše cvičení by to zase šlo. Na kytaru (a na bicí) hraje její starší syn, který zdědil talent i po otci muzikantovi.
„Nemám tady ani mnoho cédéček, to spíš knížky. Když mám potřebu si něco poslechnout, nebo se zorientovat v novinkách, tak si to pro informaci najdu na YouTubu,“ konstatuje Karya ve svém oblíbeném křesílku u počítače v rohu u okna, ze kterého lze dohlédnout až na zelené kopce za Vltavou.