Hlavní obsah

Jak bydlí taneční mistři ČR Jan Onder a Lucie Hunčárová

Právo, Zdeněk Smíšek

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Velké rozhodování má před sebou mladý pár – nejen taneční – Jan Onder a Lucie Hunčárová. V mnohém mají sympaticky jasno, ale právě teď řeší otázku svého příštího bydlení. S tím současným jsou spokojeni, ale chtějí už do svého. I za tu cenu, že opustí romantické místo k pohledání pod hradem Loket a nad řekou Ohří.

Foto: Petr Horník, Právo

Prkenná podlaha bytu ve středověkém domě sluší stejně jako trámy na stropě.

Článek

Kdo v Lokti nebyl a líbí se mu Český Krumlov, nechť porovná! Jan je navíc místním rodákem a tanečníkem se stal už na základní škole! Přivítal nás v bytě, kam chodil v dětství na návštěvy – s maminkou učitelkou za její kolegyní.

Foto: Petr Horník, Právo

Jan Onder a Lucie Hunčárová

Čas na změnu

„Jsme tady v podnájmu pět let. Často jsme na cestách nebo v Praze, a tak jsme se ani moc nezařizovali. Naštěstí je byt hezky zrenovovaný. Máme to tu rádi, ale už je čas na změnu. Přes kouzlo místa je tu v zimě chladno a málo slunce. Rozhodujeme se mezi koupí nedaleké novostavby řadovky se zahrádkou nebo prostorným půdním bytem v Sokolově, kde máme i taneční školu a často tam pobýváme.

Nejsem žádný kutil, ale posekat trávu s vidinou posezení u grilu, to si dovedu představit. Zrovna tak by nám asi vyhovoval, vzhledem k našemu životnímu a hlavně pracovnímu stylu, takříkajíc bezúdržbový, pohodlný byt. Hlavně aby měl úložné prostory,“ pojmenovává Jan jejich současnou a vlastně příjemnou starost.

Foto: Petr Horník, Právo

S předsíní ladí i barva bot! „Kutil opravdu nejsem. I botník mi musel sestavit táta. A ještě se ukázal jako malý, protože já si potrpím na kupování mokasín,“ popisuje Jan.

Mistři ČR v latinskoamerických tancích družstev z roku 2012 patří mezi elitní taneční páry u nás, věnují se vlastní soukromé škole s působením hned v několika městech, jezdí na soutěže do zahraničí, chtějí se – jako umělci, sportovci – stále zlepšovat a k tomu ještě úspěšně pokračují v televizním natáčení dětské taneční školičky vysílané už rok v úterý a ve čtvrtek v 17.30 na ČT:D.

Foto: Petr Horník, Právo

Ráz kuchyně podtrhují i police nad linkou vyrobené na míru.

„Pořad se připravuje v Praze, a to je další důvod, proč uvažujeme také o pořízení malého bytu i tam,“ dodává Lucie, rodačka z Mostu, při vzpomínce, jak na začátku jejich vztahu (nejprve tanečního) pendlovali mezi Loktem, Sokolovem a jejím rodištěm.

To ještě netušili, že se dostanou do soutěže Star Dance, kterou Jan už dvakrát vyhrál.

Foto: Petr Horník, Právo

Jídelní stůl je součástí kuchyně. Klenba dodává kuchyni jedinečnou atmosféru.

Investice do vlastního

„Jsem hrdý rodák, s rodiči jsme bydleli v paneláku, jsou tu dvě malá sídlišťátka. A v Sokolově tancuji už dvacet tři let, tedy od sedmi. To je docela peklo, že?“

Foto: Petr Horník, Právo

Život v podhradí má své kouzlo a celé městečko Loket také.

Jan a Lucie chtějí v Lokti zapouštět kořeny ještě hlouběji, společnou budoucnost mají jasně spojenou s tancem. A to přesto, že Lucka je vystudovaná inženýrka ekonomie (Jan možná už natrvalo přerušil studium pedagogické fakulty).

„Vyplynulo to tak. Sportovní tanec děláme tak intenzívně, že se vlastně ani ničím jiným živit nemůžeme. Nikdy jsme nebyli někde zaměstnaní. Ale vyhovuje nám to tak,“ konstatuje Lucie.

Jan dodává: „Svědčí nám i místní klid (turistická sezóna k nám nedoléhá a na náměstí si rádi zajdeme do restaurace), už proto, že naše práce je být pořád mezi lidmi a usměvaví.“

Foto: Petr Horník, Právo

V prostorném obývacím pokoji je minimum nábytku.

Romantické bydlení mladého páru obnáší jeden pokoj, sloužící jako prostorná ložnice, druhý obývací – oba zdobené především historickými trámy. A pak už jen kuchyň s klenutým stropem!

„Dospěli jsme k tomu, že je lepší platit hypotéku za bydlení ve svém než dávat někomu nájem. V okolí přitom ani není velká nabídka nemovitostí za přijatelnou cenu. Ale zásadní pocit je pro nás mít svůj skutečný domov. Když přijdeme z práce, chceme se cítit opravdu jako ve svém. Na to se těšíme, až přijdeme domů a v klidu vydechneme při tom magickém slově domov. Bydlet v Praze natrvalo by se nám nechtělo, je na nás moc rušná. Rád se sem vracím i za cenu dojíždění,“ přiznává Jan.

Dořešení pozitiv

„Ani moc nerelaxujeme. Když máme čas, snažíme se spát nebo si dopřejeme sportovní masáž. To je potřeba, protože svaly dostávají zabrat. Už jenom z podpatků,“ shodují se oba.

Foto: Petr Horník, Právo

Tóny hnědé určují i uklidňující atmosféru ložnice.

„Můj největší relax je třídenní výjezd s tátou na lyže do Alp, paradoxně v květnu,“ usmívá se Lucie. S tím, že ani ona se nepovažuje za nějakou zahradnici, ale dovede si představit, že až přijdou děti a klidnější rodinnější život, tak to také přijde.

„Moji rodiče mají chatu na Andělské hoře, kde jsem si užil dětství, takže vztah k přírodě, ohni, zeleni mám. Jestli jednou budeme mít přece jenom zahrádku, na sekání trávy bych se i těšil. Ale hlavně na to grilování,“ upřesňuje devětadvacetiletý tanečník.

Foto: Petr Horník, Právo

K domu s věží patří i útulná terasa.

„Taky jsme většinou zavření někde na sále (třeba i bez oken) nebo ve studiu a pobývat na zahradě by se nám líbilo. Uvidíme taky podle peněz. Nemáme se špatně, ale jít do vlastního se určitě prodraží. Hřejivý pocit z toho, že nějaké peníze mám, mě asi brzy opustí. Ale pak ty děti – už se těšíme – a samá pozitiva! Zatím jsme spíše ve spěchu, ale vlastní bydlení už chceme dořešit.“

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Reklama

Výběr článků

Načítám