Článek
Přes výrazné stavební zásahy chalupa, zejména při pohledu na průčelí, neztratila nic ze svého staletého rázu.
„Dokonce jsem nechal udělat falešná vrata, aby to i nadále vypadalo, že je za nimi průjezd. Ale místo něho jsme vybudovali obytný prostor s předsíní i zatepleným vstupem do dvora,“ pochvaluje si místní vychytávky hned na zápraží Pavel Drengubák.
Pavel Jim Drengubák je fanouškem starých, ale pojízdných kol.
Mimochodem u zvonku nelze přehlédnout keramickou (spolu se dřevem je tu často viděným materiálem) destičku s nápisem: „V případě, že jste nebyli pozváni, doufám, že máte po čertech dobrý důvod zazvonit.“ Žertíků a různých zdobných libůstek je v objektu více.
Práce dětí z chráněné dílny byla honorářem za jeden koncert.
„Vy jste zvaní,“ uklidňuje nás s úsměvem kontrabasista a začíná nalévat višňovici vyrobenou podle sousedova receptu.
„Je to tady třešňový kraj, všude okolo jsou višně a třešně. Není těžké z nich udělat likér a ještě je u toho čurina. Také to děláme rovnou z deseti litrů, tak jsem si na počítači udělal program, abych mohl násobit původní recepturu. Není v ní ani kapka vody a autor receptu si nepřeje, abychom tomu říkali griotka. Kamarádím tu i se skvělým truhlářem, který nám dělal nejen okna. Míra Kroc je původně dřevomodelář a má nedaleko velkou dílnu.“
Říká se tu u Košinářů podle pletení košíků
Obytná kuchyň napomáhá ke zpomalení času a krbová kamna zajišťují, že i v zimě je tu brzy teploučko. Ale užívání si pohody předcházelo například vykopání staré podlahy. Z okna se staly dveře vedoucí do zahrady. Zvednutím střechy se získal v podkroví nový prostor pro pokojíky s okny do dvora.
Podkrovní místnost byla dodatečně dostavěna.
„Traduje se tu, že lidem se říká po chalupách. Podle jména původních majitelů. Takže u nás jste u Košinářů a taky se tady vždycky pletly košíky. My jsme během let udělali každý rok něco a pořád tu je ještě práce dost. Na půdě by mohla vzniknout ještě jedna místnost, ale to už asi nechám na starost dětem. Dcery jsou dospělé a také sem rády jezdí.“
Spát mají kde i návštěvy. Ale v samotném stavení, šikovně zařízeném, zase až tolik místa není. Zato stodola poskytuje místa bohatě. I pro servis starých kol. Pavel pak na veteránech s kamarády vyjíždí na tradiční spanilé a dobové jízdy. Náležitě vymustrováni a připraveni odpočinout si v každé hospodě na trase.
Jednoduchá pergola zve k posezení vedle krbu.
„Manželka je učitelka, takže tu býváme celé léto. A autem jsme tu z paneláku dřív než žena v práci, když jede přes město. Rád sem jezdím na kole, mám krásnou trasu. Chci tu od jara do podzimu trávit stále víc času. Když jedeme na hraní, tak mě tu kolega snadno naloží.“
Slunce ve Strážnici bez filharmonie
Nechceme předbíhat, ale lze tedy předpokládat, že i na druhý konec republiky – do Strážnice – Pavel Jim a jeho Nezmaři vyrazí z chalupy. Na 10. ročník Černohorského Festivalu slunce Strážnice se po loňské zkušenosti prý rádi vrátí. Letos se tu představí společně s Miky Ryvolou.
Zrenovovaný i přestavěný interiér ctí původní ráz chalupy.
FOTO: Václav Jirsa, Právo
„Byla to pohoda. Ve Strážnici jsme nebyli od dob Zahrady. Loni jsme přijali pozvání, koncert se povedl a úplně nás vzalo, když jsme zjistili, že nikdo z kolegů neodjel, seděli jsme u vína a do rána povídali jako dřív. Najednou byl zase na všechno čas, sranda... Publikum bylo v pohodě taky a už se tam fakt zase těším. Užijeme si to. Žádný chvaty.“
Krbová kamna se v kuchyni osvědčila. Na zahradu se vstupuje přímo novými dveřmi místo bývalého okna. Jejich skleněná výplň je praktická výklopná ventilačka.
Loňský „třicátnický“ rok měla skupina vůbec úspěšný a hlavně si ho vyšperkovala koncertováním a pořízením nahrávky s Jihočeskou komorní filharmonií. „Nikdy předtím jsem to nezažil a lidi měli při koncertě slzy v očích. Naše písničky s citem, po svém a skvěle zaranžoval mladý Lukáš Somr.
Ještě předtím jsme vydali DVD s hosty a všemi bývalými členy. To také dopadlo pěkně. Po třiceti letech společného hraní by to mohlo být na ponorkovou nemoc, ale právě proto, že už jsme tak dlouho spolu, naučili jsme se s tím žít.“
V paneláku se v létě nedá být
K malé hospodářské usedlosti – z chlévů je koupelna, kotelna, dílna… – patří i přilehlý pozemek poskytující místo nejen pro stromy, ale i pro travnaté hřiště na volejbal. V nedaleké kapličce na návsi ve vánočním čase Drengubákovi – Košinářovi pro změnu založili novou tradici a s příchozími muzicírují. Rok na vsi je tu pestrý.
Jednoduchá pergola zve k posezení vedle krbu.
„V paneláku se v letních vedrech nedá být a v zimě jsem zase pořád někde na cestách a se ženou se vídáme až večer. Takže panelák s chalupou je dobrá kombinace. A na práci až až. Na kole mi to sem z bytu trvá tak hodinu a půl – podle toho, jak fouká vítr. Ale to nejezdím v dobovém kostýmu.“
