Hlavní obsah
Obývací pokoj – výtvarný salon – vedle ateliéru má také vstup na balkón a přímo vyzývá k přátelskému povídání o hezkých věcech. Foto: Petr Horník, Právo

Dvougenerační stavení výtvarníka Jiřího Hastíka

Výtvarník a teoretik umění, za básníka sám sebe se nepovažující, se po třiadvaceti letech života ve Vídni a na jiných adresách rád před pár lety usadil pod Svatým Kopečkem u Olomouce. Inspirativní kouzlo místa Jiří Hastík, jak nám řekl, vnímá ke své radosti naplno.

Obývací pokoj – výtvarný salon – vedle ateliéru má také vstup na balkón a přímo vyzývá k přátelskému povídání o hezkých věcech. Foto: Petr Horník, Právo
Dvougenerační stavení výtvarníka Jiřího Hastíka

Samotišky jsou půvabné místo i s křivolakými a dlážděnými uličkami ve strmém svahu. Všechny cesty, pro auta často jednosměrné, tu vedou pomalu k nebi a jejich poetiku ruší snad jen dopravní značky zakazující vjezd. I malířův dvougenerační dům je ve svahu a k jeho přednostem také patří skvostný výhled.

Foto: Petr Horník, Právo

Putování s plátnem a plánem

„Samo stavení není žádnou ukázkou moderní architektury. Bylo postaveno v době, kdy se stavělo z toho, co bylo. Ale když jsme ho koupili a přivedl jsem architekta kvůli případné rekonstrukci, konstatoval i on, že na vnitřních dispozicích není co měnit. A bydlí se mi tu – trvale dva roky – opravdu dobře,“ vypráví.

Foto: Petr Horník, Právo

Přímé a úzké schodiště od zápraží do patra se stěnami po obou stranách je zároveň uvítací galerií, ostatně podobně jako bytová část samotná, kde je z jednoho pokoje vedle kuchyně ateliér se vstupem na balkón po dvou stranách domu. Velmi příjemné prostředí!

Jiří Hastík nejraději maluje za denního světla, kterého je v ateliéru dost. I díky dveřím v rohu místnosti vedoucím na balkon.

Foto: Petr Horník, Právo

Klikatá cesta za vzděláním rodáka z Uherského Hradiště Jiřího Hastíka, který si od mládí rád maloval, vedla v šedesátých letech přes maturitu v Košicích a dva roky studia architektury v Bratislavě (odkud tzv. dezertoval rovnou k malířskému stojanu a atmosféře kolem beatnické poezie) ještě do Olomouce, kde stačil v roce 1974 dostudovat katedru výtvarné teorie a výchovy na Univerzitě Palackého.

Vzácná magie

Když výtvarník nemaluje, píše – mimo jiné – desítky textů do katalogů kolegů a odborných periodik. Napsal také sedm knih o výtvarném umění.

Ložnice je malá zámecká komnata kontrastující se střídmým vybavením dalších místností.

Foto: Petr Horník, Právo

Foto: Petr Horník, Právo

„Například jsem psal včera večer do noci – musel jsem text ráno odevzdat, takže jsem neměl čas ani zajít do hospody, kde se dozvídám spoustu praktických věcí. Přijali mě tam mezi sebe a má to pro mne své kouzlo.

Takový genius loci už třeba zcela vymizel z hospod v centru Prahy, které dříve mívaly svoji autentickou magii. Praha se vůbec nechala vtáhnout do jakéhosi primitivního, málo kultivovaného turistického konzumu východního typu, jehož excelentní ukázkou je Václavák. Tento skvěle disponovaný bulvár by byl jinde reprezentativní a elegantní třídou. Na Vídni se mi líbí její sice poněkud nostalgická, avšak noblesní a velkorysá atmosféra a harmonický rytmus života,“ konstatuje Jiří Hastík a potvrzuje tím, že v něm zůstal i kus architekta se zájmem o veřejný prostor.

Vedle kuchyně s jídelním stolem je ateliér, ale i praktická šatna přístupná z chodby vedoucí středem patra.

Foto: Petr Horník, Právo

Foto: Petr Horník, Právo

„V Praze, k níž mám stále vřelý vztah, bych už asi bydlet nemohl. Je pro mne dnes jakýmsi symbolem hektického ruchu, nevyvážené infrastruktury. Jsou města, která mají efektivnější výkonnost, a přitom podstatně příjemnější, poklidnou atmosféru.“

Uprostřed zeleně a dalších barev

I když se za zahradníka Jiří Hastík nepovažuje, přiznává, že dalším kladem jeho současného bydlení je pozemek kolem domu. Dnes je to spíš přiměřeně udržovaný kus přírody se vzrostlými stromy.

Ozdobou praktického domu je i jeho zahrada.

Foto: Petr Horník, Právo

„Původně jsem si myslel, že mě příroda přinutí k zahradničení. Zakoupil jsem hodně zahradnických nástrojů i hodně literatury. Po jejím přečtení jsem zjistil, že tomu moc pořád nerozumím. Tak jsem se rozhodl, že se naučím rozlišovat ptactvo, které tady budu pozorovat. Ale i to jsem časem vzdal. Práce na zahradě mi nevadí, tím myslím třeba štípání dřeva. Ale co kdy stříhat, opravdu nevím,“ nestresuje se náš hostitel.

Pracovna je jedna velká knihovna.

Foto: Petr Horník, Právo

Byt v patře zdobí výtvarná díla i od kamarádů našeho hostitele včetně sošky šelmy od Lubomíra Janečka, autora busty Václava Havla vystavené v americkém Kongresu.

Nepřehlédnutelné jsou police s knihami – další charakteristický prvek interiéru. („Balíky knih jsem odnosil už ve Vídni do antikvariátu a spoustu jsem jich dal synovci, který je také knihomol.“)

Do bytu v patře rodinného domu se vstupuje samostatným schodištěm.

Foto: Petr Horník, Právo

„Nikdy jsem nijak příliš nerozmýšlel o zařizování. Nějaká prezentace pro okolí mne nikdy nezajímala. I proto mi nevadí, že tento dům nepovažuji za nějakou architekturu – je to prostě konvence sedmdesátých let, kdy byl stavěn. Nicméně díky okolnímu prostředí, které pohltí nedostatky, to nevadí,“ konstatuje činorodý hostitel.

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků