Článek
Přesto domu nechybí klidná domácí atmosféra a soukromí. A ani vstup z obývacího pokoje do zadní části prostorné zahrady, korunované velkou třešní a o kus dál ještě starším ořešákem.
Inspirace ze zápraží
Akademická malířka se sice narodila v Brně, ale vysokou školu vystudovala v Praze. Tam si brzy uvědomila, že blízkost přírody, promítající se i do jejích témat na plátnech, je pro ni důležitá.
A proč si v této souvislosti od naší hostitelky nevypůjčit slova, která sama tak hezky vepsala do jednoho ze svých katalogů provázejících nedávnou výstavou:
„Dívám se oknem na zahradu a pozoruji vzrostlý ořešák, se kterým se chodím dohadovat, abych ho vyprovokovala k chuti do života. V posledních letech mu ubývá sil. Listy už skoro opadaly, dnes mám i dostatečně nahrabáno, tak si hřeji ruce o hrnek s čajem. Tam za oknem, na zahrádce o pěti stech čtverečních metrech, se odehrává příběh. Vítr ohýbá větve a ptáci všeho druhu, velikosti i barev se perou o poslední zbytky podzimních darů země. Tady začíná moje inspirace. Hned za dveřmi.“
Velkorysá chodba podtrhuje pohodlnost bydlení. Máme rádi dřevo, tak to tady možná vypadá jako v truhlárně, usmívá se paní Martina.
Martina Fojtů nás sice přijala v době, kdy špačci sklízeli třešně lidské ruce nedostupné, ale na jejím vztahu k zeleni i ekologickému pohledu na svět prázdninový čas nic nezměnil.
Objevná cesta
„Černošice jsme s manželem Zbyňkem zvolili po krátkém bydlení na starém Žižkově. Když jsme se brali, měli jsme to pár kroků na radnici, do kostela i do restaurace. Nový majitel domu nás asi dva roky po revoluci vyzval k vystěhování a díky naší právničce jsme od něj dostali nějaké peníze, ale na byt pro dva výtvarníky by to nebylo. Takže řešením byla cesta z Prahy (ale ne daleko), i proto, že jsme už plánovali rodinu. Sedm let jsme bydleli i v Jílovém u Prahy. Bylo tam krásně, ale dojíždění bylo náročnější.“
Ateliér přímo v domě je pro paní Martinu zásadní i proto, že ráda pracuje v noci.
Už při stavbě domu bylo počítáno se střešními okny nad ateliérem.
„Má to takto své výhody i nevýhody, ale představa, že bych se někdy v noci vracela z ateliéru spát zpátky domů, by byla nepříjemná. A sova jsem prý odmalinka. Když jsme sem přišli poprvé, při našich objevných cestách, a vyšli z lesní cesty, úplně spontánně jsem řekla, že bych tady chtěla bydlet. Nyní jsme pár metrů od toho místa! Sice sem musíte do kopce, ale vyplatí se. Když mám čas, jdu na vlak pěšky.“
V prostorném domě vyrůstaly i obě dcery, jedna studuje ve Skotsku, druhá zde ještě bydlí a jde v uměleckých stopách rodičů. „Dcera se na střední škole věnovala malbě, teď na VŠ studuje sochu.“
Nyní je v domě místo i pro tatínka malířky, který býval grafikem a věnoval se také kaligrafii. Hotová umělecká kolej!
Možná i proto se paní Martině tak dobře ilustrovala nedávno vydaná kniha autorek Jarmily Vlčkové a Pavlíny Jurkové Viktor a záhadná teta Bobina. Příběh o přátelství malého kluka a staroušků.
Schody k ložnicím a ateliéru zdobí práce obou dcer – Kláry a Julie.
Jako všude na zemi
Fojtů stavěli víceméně svépomocí a objednávali si jednotlivé odborné firmy.
„Ale manžel se tady také nadřel. Hlavně jsme měli architekta, který s námi spolupracoval. Přesto jsou tady chyby, které se nám objevily až během pár let, ale dají se už snadno přehlédnout. Krásné okolí a prostředí nám je vynahradí a rozhodně se kvůli nim nechystáme stavět druhý a třetí dům, který už, jak se říkává, bývá bez chyb,“ usmívá se naše hostitelka.
Střídmý a elegantní interiér potvrzuje, že si oba výtvarníci rádi odpočinou od tvorby v ateliéru. Nechceme mít přeplácené bydlení a taky si tak usnadňuji uklízení. I tak si myslíme, že tady máme na stěnách obrazů dost.
„Máme kousek k Berounce, ke splavu a krásné jsou i výlety na kolech třeba na Skalku nad Mníškem pod Brdy. Brno mi chybí spíš jen psychicky, mám tam stále přátele, narodila jsem se tam a vyrůstala.“
Masivní dřevo určuje podobu i praktické kuchyně.
Červencová výstava Martiny Fojtů instalovaná v pražské Chodovské tvrzi má název In Terra (Na Zemi).
„Na ní se odehrávají veškerá má témata. Mám i cyklus kreseb inspirovaných zvěrokruhem, ale žádné astrální odkazy v nich nenajdete, na rozdíl od reálných výjevů z přírody: Vodnář nabírá vodu ze zamrzlé studny. Moje obrazy i kresby využívají více výtvarných prostředků od realismu po abstrakci. Je pro mne zábavné a dobrodružné objevovat nové postupy. Bála bych se celý život tvořit jedním způsobem. Potřebuji objevovat nové věci. Inspirací jsou mi pocity, zážitky, ale hlavně vzpomínané – vše, co se děje na Zemi.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Všechny obrazy a kresby spojuje společný prvek, a to preciznost, trpělivost a důkladnost. Jsou to dny a týdny, někdy i měsíce, které každému obrazu věnuji.“