V jedinečném interiéru nechala vybourat některé příčky, takže hlavní místnost je jeden velký otevřený prostor - obývák s kuchyní a jídelním stolem. Vznikl téměř labyrint s příjemnými a útulnými zákoutími.

Zpěvačka Petra Hapková
FOTO: Petr Hloušek, Právo

Nepřehlédnutelné jsou i starožitné solitéry, pár kousků, srdečních záležitostí, přivezených z chalupy na Okoři, kde se Petra o svého tátu do jeho posledních chvil starala.

„Dům už je prodán, protože jsme se v rodině shodli, že tam nikdo z nás bydlet nechce. Nedala bych to. A také jsem městský člověk," přiznává nastávající maminka.

Domácnost s rytmem

Byt kromě starožitností zdobí samozřejmě i rodinné fotografie, a navíc i obrazy po dědovi - malíři Josefu Hapkovi. Po mamince (filmová herečka Zora Ulla Keslerová) by Petra mohla být herečkou, a i když si dlouho myslela, že tomu tak nebude, z múzického prostředí se nakonec stala zpěvačkou, nejčastěji šansonovou. Podporuje ji v tom i manžel - bubeník. Občas ji na koncertech doprovází, ale hlavně je „kancelářská myš pracující na počítači".

Kuchyňská okna jsou jediná ve stěně, ostatní jsou střešní.

Kuchyňská okna jsou jediná ve stěně, ostatní jsou střešní.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Mám ráda otevřené prostory. Přestavbu i vybavení jsem si vymýšlela sama. Manžel mi nechal volnou ruku. Ale ruku i k dílu přiložil. Jednou jsem na něj zvonila, ať mi jde pomoct s nákupem. Dovezla jsem dvě stě kilo kamínků!“ říká s úsměvem Petra. Sama si totiž vymyslela i výplň částí podlahy, kde dříve byly příčky a trámy, které bylo možné odstranit.

„Manžel tady nebubnuje - bicí se mi nehodí do interiéru,“ směje se Petra, ale dodává, že tu nechybí piano, mandolína, kytara a pár bubnů také ne… „On je ten praktický a já jsem ta, kdo věší obrazy - trochu chlap i bohémka. Párkrát manžel prohlásil, že je to jako žít s Hapkou.“

Obrazy připomínají dědu. Tátu nejen fotky, ale i hudební cena Anděl.

Obrazy připomínají dědu. Tátu nejen fotky, ale i hudební cena Anděl.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Osa Řím - Praha

„Nedávno kousek od domu zkrachovala pivnice se zahrádkou, kde jsme v létě pravidelně sedávali. Tak jsme si sem museli pořídit klimatizaci,“ potvrzuje mimoděk své mírné bohémství i praktičnost. („A ještě víc líto je mi sousedního Nádraží Vyšehrad. Krásná a opuštěná budova, která asi čeká, až se zřítí.“)

K nepřehlédnutelnému vybavení bytu, kde rádi a často vítají i početné návštěvy, patří poličky s knihami. Téměř na každé stěně v každé místnosti.

K posezení je tu více možností, i pro návštěvy.

K posezení je tu více možností, i pro návštěvy.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Za mámou a otčímem i kamarády jezdívám pravidelně. I autem, protože se vracívám s kily knih v italštině, a to by se mi v letadle prodražilo. Kromě toho, že cesta autem mi příjemněji utíká a také brávám s sebou i psa.“

Petřin první jazyk byla italština a druhou mateřštinu se postupně v dětství s maminkou doučovala až do dnešní dokonalosti, kdy si opět uvědomuje, jak má Prahu ráda.

Pracovna je zároveň čítárnou a předělem mezi ložnicí a obývací částí.

Pracovna je zároveň čítárnou a předělem mezi ložnicí a obývací částí.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Nevážíte si, jak se v ní dobře žije a jak je tu vše po ruce - od bankomatů po večerky i dopravu. Připadám si tu jak rozmazlená. Do Říma se vracím pořád ráda, ale v neděli odpoledne si tam nenakoupíte a bez auta se nikam nedostanete.“

Letní láska

„Jako malá jsem s rodiči, než máma odešla do Itálie, bydlela ve Vězeňské. A táta mě brával na skvělé procházky po romantických zákoutích. Milovala jsem to. Pak přesídlil na Okoř, když mi bylo čtrnáct. Jezdívala jsem za ním z Itálie na letní prázdniny. Hned na těch prvních jsem se zamilovala do šestnáctiletého zedníka, který nám nahazoval fasádu. Jako dárek jsem dostala nahazovačku (tu lžíci mám dodnes) a zedničila jsem taky. Takže láska byla opětována,“ usmívá se Petra, jako by to bylo loňského léta.

„I tady pod Vyšehradem je to nádherné a jsem ráda, že jsme ve svém (i když zadluženi). Věřím, že tu zůstaneme, ale dovedu si už představit, že bychom jezdili i někam ven, kde bych se takříkajíc vrtala v hlíně a pěstovala zeleninu a kytky. Už na tom pracuji a těhotenství bych si v létě chtěla užívat na zahrádce.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Nejšťastnější jsem, když jsem bosá, v kraťasech a vytahaném triku a nenalíčená… I se psem tady chodím v černém pyžamu, jako na vesnici. Do zeleně mě to už táhne, ale Prahu potřebuji i kvůli své práci.“

Prostor na změnu

Řezané květiny v bytě krásně korespondují s interiérem, a když jich zrovna zpěvačka (nová deska se jmenuje Kdo jinej než já - Petra Hapková zpívá Petra Hapku) nemá dost po koncertech, tak si je sama ráda kupuje.

Do lehce modrého pokoje stačí přidat postýlku. A růžovou? „Jako malou mě tahaly pořád s sebou - táta do studia, máma na plac při filmování… Hlídání nebude problém.“

Do lehce modrého pokoje stačí přidat postýlku. A růžovou? „Jako malou mě tahali pořád s sebou - táta do studia, máma na plac při filmování… Hlídání nebude problém.“

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Na Starém Městě znám dodnes všechny uličky, kašničky, což manžel nechápe, a když jsem sem začala přivážet kamarády z Itálie, z gymplu, tak nevěřili. Na Pražském hradě jsem častěji než v Koloseu. Máma si myslela, že pobývat v Praze vydržím dva měsíce (i kvůli počasí). Už je to sedm let,“ pochvaluje si po šesti letech obývání originálního bytu.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

„Vždycky jsem měla ráda obě města a myslela jsem si, že budu žít půl na půl. Ale zatím jsme hlavně tady. A navíc jsem typ, který má rád své hnízdo. Ale v životě se může stát cokoliv. Ještě nedávno jsem říkala, že dítě neplánuji. Vždycky si nechávám prostor na změnu.“