Že tady žijí generace pohromadě a v pohodě, jsme si mohli ověřit hned na začátku naší návštěvy, kdy jsme byli přizváni k právě probíhajícímu posezení u jednoho stolu na terase klasika české trampské a folkové písničky. Pan František se ženou Maruškou, Vojta se ženou Kateřinou a její maminkou a dcerami, ta starší i s přítelem. Ještě jsme se vešli! A teprve pak na návštěvu k mladým Nedvědům přešli...

FOTO: Milan Malíček, Právo

Střídání a doplňování

„Naše holky tady vyrůstaly, takže se mohou považovat za venkovanky. A my jsme sem jezdili s našima na víkendy od malička. Na sousední osadě Toronto jsme zažívali ohně, turnaje i první hraní v hospodě. Spousta zážitků, dělávaly se karnevaly pro děti. To tady na stráni ještě nikdo trvale nebydlel. Ale já už jsem v patnácti věděl, že v centru Prahy, bydleli jsme u Staromáku, nebudu chtít žít. Pak jsem se poznal se svou manželkou Kačkou, která tady také vyrůstala a její rodiče trampovali a pořádali tábory bez elektriky. I proto říkáváme, že jsme si byli souzení," usmívá se při vzpomínání Vojta.

Vojta Nedvěd
FOTO: Milan Malíček, Právo

„Můj děda měl na Torontu dřevěnou chatu a vedle něho děda mojí ženy."

Dlouhá terasa pod střechou je dalším oblíbeným místem k životu.

Dlouhá terasa pod střechou je dalším oblíbeným místem k životu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

V roce 2000 se Nedvědům mladším narodila první dcera. „To už jsme se domluvili s tátou, že v jeho původní chatě se začneme na celoroční bydlení zařizovat my. Už tu měl postavený svůj nový dům. Takže dnes je normální, že jste nás zastihli v takovémto počtu.

A je pravda, že když se někdo cizí v obci nemůže zorientovat a ptá se, kde co je, tak mu místní odpovídají: To je tam, co je Nedvěd."

FOTO: Milan Malíček, Právo

Vyhlášený je i tenisový kurt, který si ve spodní části zahrady nechal už v polovině devadesátých let postavit, jakožto tenisový nadšenec, František Nedvěd. Však se také jeho současná kapela jmenuje Tiebreak. Vojta bývá její součástí a nejinak tomu bylo i na nedávném koncertě v Lucerně. Otec na něm slavil sedmdesátiny, syn čtyřicátiny.

Při naší návštěvě byl pohled na kurt u tratě už spíš podzimní, ale využívaný je tady i při mrazech - mění se v kluziště pro omladinu.

Okolní příroda tu zůstává hlavním bonusem bydlení a kurt v dolní části zahrady u tratě čeká na další sezonu.

Okolní příroda tu zůstává hlavním bonusem bydlení a kurt v dolní části zahrady u tratě čeká na další sezónu.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Rozšiřování čtyř stěn

„Chatu vlastně dodnes předěláváme k obrazu svému, a ne vždy to táta dobře snáší, protože ji budoval vlastníma rukama. Když jsme vybourali staré přepažení, mysleli jsme si, že to stihneme, než se naši vrátí z dovolené. Ale nestihli. Když to táta viděl, tak si sednul, pak mlčky odešel a vrátil se za rok a půl se slovy: Máte to tu hezký," směje se Vojta při další vzpomínce a otec ze svého čestného místa spokojeně přikyvuje: „Já jsem tady dřel sedmdesát let, tak teď už se jenom dívám a dohlížím.“

„Teď se chystáme část zastřešené terasy dostavět jako zimní zahradu, kde bude jídelna, abychom získali více místa v kuchyni. Samozřejmě chceme velkými okny zachovat kouzelný výhled do údolí.“

Útulnou kuchyň s jídelním stolem, který se přemístí na zasklenou a dozděnou terasu, čeká další rekonstrukce.

Útulnou kuchyň s jídelním stolem, který se přemístí na zasklenou a dozděnou terasu, čeká další rekonstrukce.

FOTO: Milan Malíček, Právo

Dispozičními změnami prošel i interiér. Nenápadná chata zapuštěná do svahu v sobě skrývá více, než by se dalo čekat. Nejen pohodlné pokoje, ale i technické zázemí a chytře vytvořené a využité úložné prostory.

Mladší dcera má své království se samostatným schodištěm v podkroví, její sestra naopak v přízemí s přímým vstupem na zahradu. Rodiče mají ložnici a pracovnu v podkroví druhé části původní chaty, také se samostatnými schody. Se strmými a mlynářskými, ale bude-li jednou třeba, postele se vejdou i do přízemí, do místnosti s původním dřevěným obkladem a krbovými kamny.

Podkroví poskytuje pohodlí i v pracovně.

Podkroví poskytuje pohodlí i v pracovně.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

Srdcovky a souhra

„S manželkou jsme tak sehraný pár, že ona má vždycky jasnou vizi s citem i pro barvy, kterou já si ze začátku ani neumím představit, ale pak ji i ke své spokojenosti realizuji. Jsou to třeba jen detaily, jako odstranění zbytečných dveří. Pomáhá nám tu šikovný zedník, který nad prací také přemýšlí a poradil nám třeba i to, ať roh u dveří v předsíni, kde všichni chodí, zaoblíme, aby se neotloukal. Šikovně si poradil a měl pravdu.“

Půlka podkroví patří princezně.

Půlka podkroví patří princezně.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

Aby Vojta toho budování neměl málo, pomáhal i při zařizování jeslí a školky Kalamajka, kterou v Praze 4 od pondělka do pátku vede jeho žena.

„Baví mě dělat se dřevem, pokládám si sám i podlahy. Jen do elektriky se nepouštím. A při ježdění na koncerty jde dost mimo mě i zahrada. Pravda, udělal jsem velký výběh pro naši želvu a pořídili jsme traktůrek na sekání trávy. Táta tady sekával kosou a já si vzpomínám, jak jsem nesnášel věčné hrabání trávy. Ale jinak musím říci, že můj děda vybral tuto parcelu moc dobře,“ usmívá se Vojta.

Starší dcera v přízemí zvolila moderní nábytek s odkazy na Anglii, která ji při pobytech v Londýně přirostla k srdci.

Starší dcera v přízemí zvolila moderní nábytek s odkazy na Anglii, která ji při pobytech v Londýně přirostla k srdci.

FOTO: Milan Malíček, Právo

FOTO: Milan Malíček, Právo

Před dvěma lety vydal svoji druhou sólovou desku Zrnka se starými písničkami Brontosaurů a jednou vlastní, natočil všechny doprovodné kytary sám, a ještě přizval skvělé muzikanty.

Na tu třetí už má od táty napsaný text na svoji melodii. Tak uvidíme, kdy uslyšíme. Až zahrada zapadá sněhem, bude více času i na muziku.