Spojené pozemky rodiny Hníků jsou jeden velký kus přírody s výhledem na lesy lemující (mezi trampy slavné) Údolí oddechu. Kousek od Kladna i Berouna a tudíž nedaleko Prahy.

Ondřej Hník

Ondřej Hník

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Prověřené místo

„Chatu postavil můj děda z materiálů, které tenkrát byly. Dodnes nám dobře slouží, i když být tady přes zimu dost dobře nejde. Nějaká zásadní rekonstrukce nemá smysl a zbourat chatu by bylo kvůli nové stavbě také škoda. Nemluvě o tom, že sehnat dneska dobré řemeslníky je problém a za ty nervy nám to nestojí. A já nijak šikovný taky nejsem. Baví mě tu sekat trávu, řezat a štípat dřevo a starat se o zahradu: záhony, stromy a keře. Klid je tu k nezaplacení! Tohle je vlastně chatová osada připomínající jednu velkou zahradu rozdělenou na více zahrad. Všichni se tu léta známe, a i když to tu máme jako celek oplocené, mezi jednotlivými pozemky ploty nepotřebujeme,“ dokresluje celkovou pohodu náš hostitel.

Zeleň a květiny jsou tu největší ozdobou.

Zeleň a květiny jsou tu největší ozdobou.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Ovšem jít na procházku špatným směrem by dnes mohlo mít za následek objevit se v hledáčku bezpečnostních kamer střežících nové území pana Kellnera, který si svoji „zahrádku“ oplotil velmi důkladně. Vlastně tím mimo jiné potvrzuje vzácné kouzlo přírodní krásy celé lokality.

„Maminka ještě z dětství pamatuje všechny ty trampské sruby v údolí, kdy v okolí nic jiného nebylo. Kousek od nás je postavená chata z bedniček od zeleniny.“

První básničky

V Praze Ondřej Hník vždy bydlel v bytech. Je tomu tak i poslední dva roky po svatbě. A tak čas prožitý uprostřed zeleně vnímá jako hodnotu.

„Už jsme zase mohli část naší zahrady prodat, ale raději si ponecháme ničím nerušený výhled do zeleně,“ potvrzuje rodinný vztah k místu Ondřej s tím, že sem od dětství jezdí na prázdniny, svátky i další volné dny.

Za okny je posezení u stolku nabízející výhled i poležení na gauči v rohu. Tady básník tvoří nejraději.

Za okny je posezení u stolku nabízející výhled i poležení na gauči v rohu. Tady básník tvoří nejraději.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

„Co si pamatuju, tak jsem sem jezdil. A taky jsem si tu psal pro sebe první básničky a příběhy. V sedmi v osmi letech jsem si vyráběl třeba za pomoci sešívačky vlastní knihy a dozadu připisoval: Vydalo nakladatelství Albatros. To jsem opravdu netušil, že se tak jednou skutečně stane. A už vůbec ne, že mé knihy (Malý pražský chodec a Malý český poutník) bude jednou ilustrovat světoznámý malíř Jiří Votruba!

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

Nyní u Albatrosu chystáme další knihu: Můj atlas Česka. Měla by to být z velké části naučná publikace o České republice, takové putování všemi jejími kraji, s jejich hlavními pamětihodnostmi a krásami. Jejími spoluautory budou děti.“

Poznatky z činnosti 

„Co slýchám, tak není novostavba, aby v souvislosti s ní nebyl nějaký problém. Dneska se dost věcí fláká, uspěchává, pamatuju si, že za socialismu ten, kdo neodvedl na stavbě poctivou práci, tak za to nesl odpovědnost a hrozilo mu i vězení. Dneska se nikde nedovoláte a mnozí tzv. stavaři to vědí.

Jsem rád, že v Praze bydlíme v ,poctivém‘ paneláku z konce 70. let. Máme světlý, teplý a útulný byt. Tady si zase užíváme přírodu bez zbytečného luxusu. Nic na tom neplánuji měnit,“ vrací se ke kouzlu místa a svému přístupu k němu poeta a vysokoškolský pedagog.

Na této straně zahrady se nová výstavba neplánuje. Je to tu takto dokonalé.

Na této straně zahrady se nová výstavba neplánuje. Je to tu takto dokonalé.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

„Dobře se mi tu i píše. Když jsme tady, píšu každý den. Nedělá mi problém přepínat od výukových problémů literární výchovy k vlastnímu psaní. Na fakultě mi jde o to, aby studenti přemýšleli o smysluplných přístupech k výuce literární výchovy. Aby studenti chápali, že si na řadu věcí děti mohou přijít a přicházet samy, že si třeba v případě literární výchovy mají text tzv. osahat a zakusit z mnoha stran.

Že literární výchova nemusí být nuda. Jde mi o to, aby studenti chápali, že pouhým výkladem své budoucí žáky mohou okrádat o tvořivé hledání, objevování, o radost z tohoto objevování. Že je možné získávat mnoho poznatků v činnosti a z činnosti. Vždycky jsem měl blízko k jakékoliv tvořivé činnosti,“ konstatuje autor a docent oboru pedagogika se zaměřením na didaktiku literární výchovy.

I za chatou je jedno z nabízejících se míst k posezení. O pár metrů vedle další.

I za chatou je jedno z nabízejících se míst k posezení. O pár metrů vedle další.

FOTO: Zdeněk Smíšek, Právo

„Učitelé učitelů by sami měli být aktivní, ale nikomu žádnou tvořivost nevnucuji, jen ukazuji,“ dodává ještě při exkurzi po zahradě.