Hlavní obsah

Jak bydlí filmový architekt Jan Vlček v nápaditě a pestře zařízeném domě

Právo, Zdeněk Smíšek

Filmový architekt Jan Vlček má na svém kontě pestrou škálu podílu na tvorbě televizních i celovečerních titulů - od Okresního přeboru až po Lidice. Nápaditě a pestře má zařízený i dům se zahradou. Inspirace Indií je nepřehlédnutelná. V Dobřichovicích na břehu Berounky možná překvapivé, ale příjemné.

Foto: Petr Horník, Právo

Filmový architekt Jan Vlček má nápaditě a pestře zařízený dům se zahradou.

Článek

Navíc tu mají v odlehlejší části zahrady (nedávno ji přikoupili od paní sousedky, která si tam i nadále může chodit brankou natrhat jablka) velké týpí. Indiánský stan si oblíbily dcerky na jednom z táborů. Pohoda, kam oko padne a noha šlápne. Možná i proto nás hostitel provázel v teplém dni naboso.

Foto: Petr Horník, Právo

Arkýře výrazně zvětšují obytnou plochu v podkroví. V přízemní kratší části je samostatné bydlení maminky paní domu. I při zařizování zahrady jsme se shodli, že ji máme raději trošku divočejší. Cedulky u jednotlivých keříků u nás nenajdete.

Překonání velké vody

Hezkým příběhem je i samo „nastěhování“ pana Jana do domu.

„Má partnerka Pavlína (studovala filmovou vědu a působí v mediální agentuře) koupila tento dům po povodních v roce 2008. Bylo to tu vypláchnuté hodně a pozvala mě, abych jí pomohl navrhnout rekonstrukci a přestavbu. Takže jsme se tady pracovně potkali a ještě nějakou dobu - asi rok - trvalo, než přeskočila jiskra a já si přivezl i svoje věci. Pravda, je to expozice jak z romantického filmu,“ usmívá se při vzpomínce pan architekt, který opravdu dopomohl vtisknout domu i členité zahradě osobitou podobu.

Foto: Petr Horník, Právo

Filmový architekt Jan Vlček

Pod jednou střechou

Jan Vlček je pražský rodák a jeho partnerka je z Českého Krumlova. „Oba rádi balancujeme mezi Prahou a zdejším prostředím. Vyhovuje to tak i dětem, ty kralují hlavně v podkroví. V nové přístavbě je babička. Klasické soužití,“ pochvaluje si Jan.

Foto: Petr Horník, Právo

K domu je orientováno posezení pod pergolou z bambusu. Za zdí je bazén čekající na slunce.

Interiér na první pohled dotváří hlavně prvky indické kultury, ale není to podmínkou. „Jsou tu různé vlivy, které jsme postupně propojovali a doplňovali i podle našich cest. Pár věcí jsou skutečně bývalé rekvizity z natáčení. Altán je například z bambusů, které zůstaly po natáčení reklamy s Tarzanem. Přišlo mi škoda je nechat vyhodit. Ale jinak si produkce dekorace hlídají. Takže třeba venkovní retro lampy jsou normálně koupené. Když se nic nepřehání, není to moc divadelní a předměty slouží životu, tak proč ne,“ dodává filmový architekt, který je stále věrný ruční kresbě („Pro mne je to pořád nejrychlejší spojení mezi hlavou a rukou. Pak samozřejmě přijde fáze s počítačem.“).

Původně vystudoval, v roce 1990, Střední uměleckoprůmyslovou školu, obor design hraček.

Foto: Petr Horník, Právo

Vavříny a budoucnost

„Pracovat na filmu Lidice byla opravdu deprese a měl jsem i noční můry. Němci si vše perfektně zdokumentovali a my jsme měli možnost se k těm materiálům dostat. Včetně takových cynických detailů, že třicetiletý velitel akce si z těch lidických věcí vzal kočárek pro dítě, které se mu mělo narodit. Pan Zdeněk Mahler, scenárista, měl nastudované obrovské množství detailů a faktů. Považuji ten film za důležitý i proto, že je vlastně z nedávné doby,“ ohlíží se za odvedenou prací náš hostitel, když se bavíme nejen o jeho práci.

Foto: Petr Horník, Právo

Originální a příjemné zákoutí přiznává, že se většinou vaří vedle u babičky.

„Filmové profese se u nás podařilo udržet. Je přirozené, že se vše vždy nepodaří, ale český film na tom není až tak špatně, jak se někdy možná sami mrskáme. Úspěch je také to, že u nás fungujeme i jako servis pro zahraniční filmaře a bylo by dobré neusnout na vavřínech a pozici si udržet, protože se to časem mohou naučit i jinde. Dřív měl Barrandov svůj učňák a je škoda, že už nemá. U filmu ještě pořád pracují lidé, kteří z něho vyšli. Řemesla jsou u nás vůbec problém. Já jsem spíš na to kreslení a jinak jsem spíš levej,“ přiznává Jan.

Foto: Petr Horník, Právo

Osobitá je zde i koupelna v přízemí.

Ale uměl vybrat řemeslníky i na přestavbu domu. „Měli jsme tady k naší spokojenosti ukrajinské bratry z Černošic. Fajn lidi, disciplinovaní a práci promýšleli. A byli lepší než jejich čeští předchůdci. Ti se pořád vytahovali, ale chodili sem napití…“

Foto: Petr Horník, Právo

Obývací pokoj s přímým vstupem do zahrady je ohraničen krbem a kuchyňskou linkou.

Foto: Petr Horník, Právo

Nepřehlédnutelný výsledek

Z původního stavení zůstaly jen obvodové stěny a problémem z největších bylo vysvětlit zedníkům, že rohy mohou být oblé a omítka nemá být všude rovná.

Foto: Petr Horník, Právo

V podkroví je za holčičím královstvím i pánská pracovna.

„Jsme tady přes pět let a rád se sem vracím. A to jsem pražský patriot, je mi tam příjemné obklopení kulturou a architekturou,“ dodává Jan Vlček, který také na FAMU předává svůj pohled na profesi filmového architekta, jehož práce má ve výsledku sloužit k vykreslení psychologie postav.

„Nejlepší je, když se mě kamarád po filmu zeptá, co jsem na něm vlastně dělal.“

Foto: Petr Horník, Právo

Napište nám

Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?

Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám