Aby ten příběh byl ještě hezčí, na možnost koupě tohoto domu ho upozornil spolužák ze střední. A pan doktor, který se mimo jiné šest let věnoval soudnímu lékařství (násilné smrti – vraždy, sebevraždy, nehody) v Olomouci, má příjemné příběhy rád.

MUDr. Richard Polzer

MUDr. Richard Polzer

FOTO: Petr Horník, Právo

„Jsme s manželkou oba rodáci z rovinaté Hané a možná právě proto jsme chtěli spíše blíž k horám, které máme oba rádi. Kamarád nás upozornil na toto krásné místo. To tu ještě bydlela čiperná paní Gojišová, vdova po posledním řediteli cukrovaru. Slíbila nám, že až půjde do domova důchodců, dům nám prodá.

Loni jsme se s ní tady chystali oslavit už její stovečku, ale k tomu už bohužel nedošlo. Byla to výborná paní! Nákup jsme realizovali přes její vnučku, která se o ni starala. Vůbec jsme neváhali, i když dům potřeboval hodně stavebních úprav.“

FOTO: Petr Horník, Právo

Klávesnici prosím

V bývalé továrnické vile bydlelo, ne zase tak dávná léta, více rodin a změněna byla i její dispozice. Polzerovi téměř vše vrátili do původního stavu. Hlavně zachovali vnitřní dřevěné schodiště a ještě přidali na stropy v přízemí nové fošny. Nádhera!

Zahrada je z jedné strany ohraničena potokem, tedy bývalým mlýnským náhonem.

Loňský snímek dokládá i proměnu zahrady. „V létě žijeme a stolujeme vlastně na zahradě a také ji tomu přizpůsobujeme.“

Loňský snímek dokládá i proměnu zahrady. „V létě žijeme a stolujeme vlastně na zahradě a také ji tomu přizpůsobujeme.“

FOTO: archiv Richarda Polzera

Dnes přirozený břeh plynule přechází do nově – profesionály – založené zahrady, která koresponduje s obnoveným kouzlem celého stavení.

V horním patře jsou ložnice a pokoje dcer, v přízemí prostorný obývací pokoj a kuchyně s přímým vstupem do zahrady a k pergole.

Kuchyň je vyfocena od nových francouzských dveří vedoucích rovnou k pergole.

Kuchyň je vyfocena od nových francouzských dveří vedoucích rovnou k pergole.

FOTO: Petr Horník, Právo

Jednu místnost hned u vstupu do domu si pro sebe vyčlenil pán domu. Pracovnu využije, protože ve svém volném čase se realizuje i psaním povídek. K tomuto jeho koníčku, vedle sportu a cestování, jej přivedlo vlastně náhodné setkání s básnířkou, spisovatelkou a vydavatelkou Jaroslavou Pechovou, která v Richardu Polzerovi poznala vypravěčský talent.

V pracovně je přiznána původní kamenná zeď, žádný obklad. Himálaj připomíná i portrét dalajlámy.

V pracovně je přiznána původní kamenná zeď, žádný obklad. Himálaj připomíná i portrét dalajlámy.

FOTO: Petr Horník, Právo

K vydání sbírky povídek Ochočené štěstí ve vydavatelství Laguna už pak byl jen společný krůček a vína lůček. Olomoučtí o sobě prostě vědí a přátelství se zúročují a násobí.

„Vyučil jsem se elektromontérem, pak jsem si dodělal střední školu, vystřídal jsem různá zaměstnání a ve vzdělávání jsem pokračoval na medicíně. Zážitků z různých prostředí se mi nasbíralo za život opravdu hodně,“ připouští chirurg z okresní nemocnice v Přerově.

Původní schodiště by byl hřích předělávat.

Původní schodiště by byl hřích předělávat.

FOTO: Petr Horník, Právo

FOTO: Petr Horník, Právo

„Psaní je pro mne opravdu relaxace. Pomáhá mi udržet si životní pohodu a odstup od malicherných nicotností všedního života.“

Asi netřeba dodávat, že většina příběhů je veselých. Ovšem i na smrt v nich někdy dojde.

Úcta k řemeslu a práci rukama

„Na medicínu jsem šel hlavně proto, že mě zajímali lidi. Během studia různých lékařských oborů jsem si uvědomil, jak mě víc baví pracovat rukama než vědecky bádat. Takže chirurgie, a to s velmi cennou několikaletou zkušeností z piteven soudního lékařství. Bez ohledu na to, že se mezi doktory říkává: Internista ví všechno, ale nedělá nic. Chirurg neví nic a dělá všechno. Patolog sice ví všechno – dělá všechno, ale už je pozdě,“ usmívá se Richard Polzer a zve nás ke stolu (k prostřenému, ne pitevnímu).

Aby té inspirace neměl pan doktor málo, kromě cestování také rád lítá a navštěvuje Hanácký aeroklub v Olomouci, kde mezi kamarády piloty o veselé historky nikdy není nouze. Ale zpátky k zajímavému domu.

Ložnice v podkroví má rovný strop.

Ložnice v podkroví má rovný strop.

FOTO: Petr Horník, Právo

„Vchod byl přebudovaný jinde a my jsme při rekonstrukci obnovili ten první předchozí. Dokonce jsme se dostali i k původní dokumentaci. Od začátku nám šlo o to, vrátit této prvorepublikové vilce její starý ráz. Výhodou bylo, že jsme mohli současně bydlet v městském bytě a tady sledovat přestavbu. Hodně mi tu pomohl kamarád David, stavař. Sice není architekt, ale má cit i trpělivost a smysl pro detail a funkčnost.

Další kamarád Honza je zase opravdový znalec dřeva – pro změnu inženýr a pedant. Moc se mi líbilo, když sem přišel s dvěma kolegy, které doslova dirigoval s plány a výkresy od pultíku na noty. Jednomu tesaři žertem říká pan Veverka, protože ten prostě vyleze všude.”

Chalupářské zkušenosti

Polzerovi si bydlení podle svých představ užívají už šest let a náš hostitel na budovatelské období vzpomíná rád.

„Vždy jsem se těšil na další krok. Stále je tu co dělat, i když už hlavně na zahradě. Mladší dcera se ráda stará o zvířata, tak tu vedle kůlny máme i novou voliéru pro exoty – kakarikie, odolné papoušky, kteří mohou být venku i v zimním období. Dcera má ještě chovatelskou stanici skinny morčat.“

Nová koupelna v podkroví je delší než širší.

Nová koupelna v podkroví je delší než širší.

FOTO: Petr Horník, Právo

Se čtyřčlennou rodinou tu žijí i pes Karel, který může v přízemí téměř všude, a také černý kocour.

„Ten vleze ale úplně všude. I do terária, kde předstírá, že je želva,“ konstatuje Richard Polzer a dodává: „Z paneláku jsme o víkendech jezdili na chalupu manželčiných rodičů. Zvelebili jsme tam podkroví, na kterém jsem se vyučil. Tady se nám pak ty zkušenosti hodily. Bývali jsme tam téměř všechny volné dny. Odsud už nás to nikam netáhne – rádi chalupaříme tady.“