Jak bydlí kreslíř a ilustrátor Petr Blažo v zajímavém mezonetu

V kurzu malování se seznámil se svojí současnou ženou Petrou (jejich pětiletý synek je také Petr) a dnes už pořádají společně kurzy malování pro ostatní.

Přičemž paní Petra zůstává věrná svému titulu inženýrky ekonomie a věnuje se i finančnímu poradenství, takže je dost času na cestách.

„Já si teprve zvykám vstávat později než do kasáren,“ usmívá se Petr s tím, že i s ohledem na jeho zdraví nastal po třiceti letech ve službě u speciálních jednotek, včetně mise v Afghánistánu (i tam si v době volna maloval), čas na změnu.

„Když jsme se seznámili, tak na mise už naštěstí nejezdil a naším opravdu prvním společným zájmem bylo malování,“ vzpomíná Petra.

Petra je rodačka ze Šternberka, ale z rodného města odešla v osmnácti letech. Před čtyřmi lety se vrátila zpátky do domu rodičů, kde nyní mají po babičce k dispozici celé patro a ještě podkroví s ložnicí, takže vlastně mezonet.

Za linií oken, vedoucí přes zahradu k silnici, jsou tři propojené místnosti (kuchyň, malý obývák a ještě jeden větší s knihovnou a místem na malování). Vlastně je to jeden prostor rozdělený příčkami nesahajícími až ke druhé stěně.

Na patře vedou z chodby dveře ještě do dětského pokoje a koupelny s WC. Příjemné bydlení, ale naši hostitelé přiznávají, že je to přece jenom z malého města táhne zpět do Olomouce, kde také rádi bydleli a mají stále přátele.

„Tady jsou ale také vstřícní lidé, kteří nás podporují v našich aktivitách a nechávají nás třeba v nedaleké kavárně pořádat kurzy,“ konstatuje člen výtvarné skupiny Olomoučtí.

„Jako kluk jsem obdivoval disneyovky a komiksy. Když se mi nějaký dostal do ruky, zkoušel jsem si podle předlohy malovat.“

Dnes Petr Blažo maluje i pastelem, olejovými barvami a jeho splněným přáním je ilustrování knih. Stále má ale nejraději kresbu tužkou.

„Historie, zvířata a svět fantazy – to jsou moje nejoblíbenější témata. Pořád si něco skicuji, třeba i když jedu vlakem, a dělal jsem to tak i v tom Afghánistánu. Také mě baví sledovat řeč těla. V knihovně mám spoustu odborných a historických knížek, z kterých čerpám inspiraci a vyhledávám předlohy pro propracování různých detailů, třeba na dobových oděvech,“ vypočítává Petr.

„Kurzům bychom se chtěli věnovat ještě více, což by bylo v Olomouci asi také jednodušší. Věnuji se kreslení pravou – kreativní – mozkovou hemisférou na intenzivních (třeba víkendových) kurzech, z kterých si lidi už odnesou svůj portrét, i když před tím zvládli tak akorát sněhuláka. Dřív jsem tomu také nevěřila. Je to podobné jako se zpíváním.

Malovat může umět každý, když se nenechá odradit. A to se třeba dětem na základní škole může stát, i když před tím žádné zábrany neměly. Nebo i dospělým, kteří mají zbytečné obavy, a my jim je pomůžeme odbourat i tím, že jim připomeneme, že si v dětství také kreslili,“ dodává paní Petra, která sama raději maluje konkrétní obličeje, zatímco její manžel častěji popouští uzdu své fantazii.

„Sama na sobě cítím, jak se potřebuji odreagovat. Malováním by mohl relaxovat každý. Jak jsem před časem na kurzu vzala do ruky tužku, tak jsem se jí už nepustila,“ pochvaluje si Petra, která společně se svým manželem jezdila na workshopy i do Prahy nebo do Polska.

„Minula jsem se povoláním. Původně jsem chtěla studovat archeologii a také jsem dělala talentovky na konzervatoř – příčná flétna, ale tam jsem se nedostala. A tak vznikají ty bloky.“

Stěny bytu našich hostitelů samozřejmě zdobí i jejich obrázky, ale například volba barevného řešení interiéru byla prací paní Petry.

„Přiznávám, že já preferuji světlejší, pastelové odstíny, ale rád jsem to nechal na ženě a líbí se mi tu. Na kombinování barev v interiéru cit nemám,“ konstatuje Petr.

V době naší návštěvy Petr Blažo doma až tolik svých obrazů neměl, protože probíhala jeho výstava v nedaleké Velké Bystřici. I já tam byl a viděl, že i když byla většina obrázků kreslena tužkou, šlo o pestrou a barevnou podívanou!