„Když jsem tu před deseti lety Ilonu pracovně navštívil, tak se svěřila, že už tady bydlet nechce. Mně se tenkrát velký byt hodil. Dnes už jsem ale v jiné situaci a chystám se v Praze přestěhovat do menšího bytu,“ konstatuje rodák z Poříčí nad Sázavou.

Tam má nejen kořeny, příbuzné, ale i vlastní dům, kde rád pobývá, jak jen mu to práce dovolí.

Vstup na terasu

Vstup na terasu

FOTO: Václav Jirsa, Právo

S přírodou za zády

Kolem bytu na Barrandově je terasa o ploše 70 m2 a výhled do zeleně (není-li šedivý den, jako v čase našeho setkání) je opravdovým bonusem tohoto bydlení. Přestože Jan Krůta není nijak zvlášť aktivním ctitelem přírody.

Pracovna s přírodou za okny a s jedním „oknem“ počítače vedoucím na různých portálech do nejintimnějšího soukromí anonymních lidí – inspirace k poslední knize.

Pracovna s přírodou za okny a s jedním „oknem“ počítače vedoucím na různých portálech do nejintimnějšího soukromí anonymních lidí – inspirace k poslední knize.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Jak prý svého času pronesl Jiří Suchý: Les? Tam už jsem byl… Ale abych to nepřeháněl, v Poříčí jsem už v lese opravdu párkrát byl. Nicméně zahradník skutečně nejsem. Výhled do Prokopského údolí tady na Barrandově bývá opravdu nádherný,“ usmívá se náš hostitel.

Navíc je zřejmé, že hodně času musí zákonitě prosedět v pracovně u svého počítače. Jednak provozuje portál www.brejle.net, pro „starší a pokročilé, kteří ještě neztratili hlavu“, ale hlavně tu vznikala nedávno vydaná autorova čtyřiadvacátá kniha Sextenze. Autor si v ní, mimo jiné, pokládá otázky, jaká je ve virtuálním světě hranice mezi věrností a nevěrou „a jak se člověk lehce propadá do erotického gamblerství na netu“.

Pracovní stůl a všudypřítomné knihy.

Pracovní stůl a všudypřítomné knihy.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Inspirací mu byly i výsledky průzkumů s vysokým procentem těch, kteří si doma (takříkajíc s partnerem za zády) dopisují a vyměňují fotografie s jiným anonymním partnerem. Čtyřicet sedm procent z těch lidí, kteří mají doma počítač, si už někdy takto hrálo.

Terasa by mohla být i zimní zahradou.

Terasa by mohla být i zimní zahradou.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Padesát procent návštěvníků pornografických stránek jsou dnes ženy. A to nikdy nebývalo.“ Milostný příběh knihy Sextenze, odehrávající se na velmi temném pozadí, je opravdu silný.

Pracoviště v bydlišti

Kromě toho, že dům má recepci a koberce na chodbách v patrech, obývání samotného bytu zpříjemňuje jeho členitost. „Vlastně sem nebylo jednoduché pořídit nábytek, takže je většinou dělaný na míru podle mých představ. Včetně sedacího koutu s rohovou lavicí. Zaplnit sto třicet metrů obytné plochy nebylo nic jednoduchého.“

Většina nábytku je vyrobena na míru.

Většina nábytku je vyrobena na míru.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Celý prostor je příjemně barevně sladěn a i to je výsledkem invence jeho majitele. Odstíny hnědé a zelené se tu prolínají, jako by chtěly ještě více zdůraznit návaznost bydlení na chráněné území, které je v dohledu. „Dřív jsem tu měl v domě pronajatý ještě jeden byt – jako kancelář mé vydavatelské a produkční firmy. Vychovával jsem sám malého syna, takže jsem musel za každou cenu nějak sladit starosti o něj se zaměstnáním,“ vzpomíná Jan Krůta.

Zde také napsal zpívané texty k libretu muzikálu Kladivo na čarodějnice. Titul se má v novém nastudování brzy vrátit na pražskou muzikálovou scénu. A jeho spoluautor pro změnu plánuje častější návraty do Poříčí. „Tam to mám rád, mám tam velkou rodinu, včetně všech příbuzných. A ze zahrady koukám na románský kostelík se šindelovou střechou…

I jídelní stůl je tu obklopen knihami.

I jídelní stůl je tu obklopen knihami.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Byli jsme velká rodina, ale nejmladší syn už studuje v zahraničí a velký byt je nevyužitý. Jsem rád, že mám domek připravený a mám na bydlení mimo Prahu více času. Ale i tak se chystám tento byt vyměnit za menší, protože jsem často prací vázaný i večer v Praze a syn při návratech domů už je daleko víc Pražák než já.“

Z domku z roku 1926, se vzrostlou zahradou, zbyly při rekonstrukci jen obvodové zdi. „Tam jsme se vyřádili a chystám se, že tam co nevidět definitivně zakotvím.“

Výtvarno, kam se podíváš, a knihy

„Bavilo mě i zařizování tohoto velkého bytu. Mám rád nekřiklavé přechody přírodních barev a pohodovou atmosféru zabydleného bytu. A vzpomínanou přírodu za okny bych nechtěl až tak shazovat. Když jsem se před lety přestěhoval z Poříčí do Prahy, koukal jsem z okna bytu do oken protějšího domu a se zakloněnou hlavou sledoval poštolky, které vylétaly do nebe. Strašně jsem jim záviděl! Ale člověk si zvykne a čas na dojíždění jsem neměl,“ vzpomíná autor čtyřiadvaceti knih a třinácti set písňových textů při účasti na několika muzikálech.

Zátiší se zásuvkami.

Zátiší se zásuvkami.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

„Při tom jsem měl vždy ještě nějakou jinou práci, protože jen psaním knih ani textů se povětšině uživit nedá. Zejména chcete-li, aby kniha dobře i vypadala. A to já – jako autor i nakladatel – chci. Zejména od té doby, kdy mi vydali knihu vyrobenou tak, že jsem se jí styděl dávat kamarádům jako dárek. Dneska vydávám tituly, které si celé vymazlím sám od začátku do konce. Na takovou knihu si ale musím vydělat další, jinou prací.“

Podlahu předsíně zdobí mramorová mozaika po předchozích majitelích.

Podlahu předsíně zdobí mramorová mozaika po předchozích majitelích.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Mramorová podlaha pokračuje z předsíně i do prostorné kuchyně.

Mramorová podlaha pokračuje z předsíně i do prostorné kuchyně.

FOTO: Václav Jirsa, Právo

Kromě řad knih, barev a samotného prostoru v bytě zaujmou i obrazy. „Většinou jsem je koupil od kamarádů výtvarníků nebo mám takové, ke kterým se váže nějaká zajímavá historie. Interiér jsem tu zařizoval postupně a možná mimovolně s tím, že se tak byt tzv. osídluje a zútulňuje. Myslím, že tu nemám žádný obraz, který by mi nepřipomínal tvůrce nebo nějaký výjimečný zážitek,“ usmívá se ctitel hezkých věcí.