A vzhledem k početnosti jeho rodiny se touto dobou z části terasy stává další místnost pro přespání. "Jak je nás hodně a děti rostou, tak musíme přistavovat. Ty starší budou mít samostatný vchod s lepším únikem rovnou do lesa. Budou mít větší svobodu," usmívá se s pochopením a zkušeně náš hostitel poté, co přeparkoval kočárky nejmladšího - tříměsíčního Ondry a tříletého Kuby, s kterým se maminka Vlaďka právě chystala na ostružiny, abychom měli přeci jenom více klidu na povídání u kulatého stolu (z cívky na kabely).

Dary lesa

Častou činností u chaty je i vysekávání divokých ostružin. "Zvětšujeme si životní prostor a ještě se z uchovaných keřů ostružiny lépe trhají. Jinak je jedí asi jen srnky." Povídáme si totiž pod korunami stromů a v osadě, kde parcely kolem chat neohraničují ploty.

Pohled z kuchyně přímo do lesa. Foto Právo/Václav Jirsa

 "Asi bych si koupil chatu i s plotem, kdyby nebyla jiná možnost. Ale jsme radši, že je to tu bez plotů. Připomněl jste mi věc, kterou si denně neuvědomuji, a je to opravdu jiný pocit. V sousední osadě si ploty udělali. Nevím proč. Třeba tam mají něco cenného a vzácného, co by jim někdo ukradl, tak tam musí být plot, protože je to možná napsáno v pojišťovnickém zákonu. Možná. A možná je tam i napsáno, že na noc musí být okna na petlici. Tak možná proto. My tu nemáme nic cenného, tak tu nemáme plot. A kdybychom plot měli, tak už by ty ostružiny za ním nebyly naše," přemýšlí nahlas písničkář, než nám Kuba vysype z ručičky na stůl dary lesa.

I stavba může být cíl

 Pod vysokými borovicemi i listnáči bylo příjemně a vzpomínka na bydlení v hradeckém paneláku vzdálená, i když je to jen pár kilometrů, ale živá. Město Dobešovi na léto opustili letos ještě radostněji, protože v domě probíhá rekonstrukce - mění se okna, zatepluje fasáda...

Originální a velký stůl. Foto Právo/Václav Jirsa

"Čtyřikrát jsme se stěhovali, měli jsme podnájem na Starém náměstí. Krásné bydlení, jenže každou čtvrthodinu zvonili na věži a v přízemí hospoda..! Nakonec jsem se velikým obloukem jakoby vrátil do svých vlastních začátků a koupil jsem byt v paneláku. Ale i tak jsme se znovu ocitli ve svízelné situaci, protože nám od jara kolem oken chodí zedníci, tak jsme raději prchli sem. Celý život se těším, že budu mít klid. Jen jsem koupil byt, tak nám udělali lešení kolem všech oken a připadali jsme si tam jak exponáty v klecích. Když tam pracovali Ukrajinci, tak ti dělali, že tam okna ani nejsou. Teď je tam parta Čechů, strašně sprostě mluví a otáčejí se za ženskýma a mají divné poznámky. Mít je ze všech stran je síla. Ti větší kluci se hodně přiučili... Tak jsme neváhali a přijeli jsme do lesa raději dříve, než později."

Pavel Dobeš nezapře, že byl zvyklý živit se rukama ("Původním vzděláním jsem dělník, elektrikář.") "Když jsme byli s mojí bývalou ženou ještě před rozvodem kamarádi a já se už uživil jen muzikou, tak správně přišla na to, že když nemám co manuálně dělat, chybí mi práce. Když jsem zjistil, že nemusím ztrácet čas chozením do zaměstnání, tak jsme koupili starší, menší chatu, abych na ní mohl pracovat. Pracuji na ní dodnes. Ale ne tolik, aby byla dokončena. Nebude hotova nikdy. Kdyby byla, tak to ztratí význam a já program." A tak písničkář pohodář vykope jeden rok studnu, druhý rok přistaví místnost...