Salónek v přízemí zase prozrazuje, že časté a početné návštěvy jsou tu normální a dostatek místa k sezení kolem stolu zajišťují starožitné židle a pohovky. Salónek z jedné strany ohraničují jídelní kout s kulatým stolem a okénkem do kuchyně, z druhé zase příjemný vstup do zahrady.

Sklo v zářivých barvách. Foto Právo/Lukáš Táborský

Skleněné artefakty se nejúspěšněji chlubí hrou barev v zimní zahradě, ale rozhodně nejsou jedinými předměty zdobícími interiér.

Ateliér doma

Po zkušenostech, kdy měl výtvarník pronajatý ateliér se spolužákem, který se také zabývá sklem, dospěl k tomu, že nejlepší bude zařídit se  ve svém. Pronajaté prostory  tenkrát zrekonstruovali, ale město najednou za ně chtělo šílené nájmy. A odprodat je nechtěli, starosta měl s objektem jiné plány. "Uměním si nelze vydělávat na ekonomické nájemné. Manželka je architektka, tak vymyslela tento projekt. Vykopali jsme na zahradě vedle domu jámu a začali budovat, říká Jaroslav Rybák.

Točité schody se zdobným kovovým zábradlím vedou do suterénu, kde se otevírá prostor ateliéru. I když z betonu a bez oken, nepostrádá poetiku tvůrčího prostředí, přestože sklepení skrývá i odhlučněnou kompresorovnu, kde se vyrábí stlačený vzduch na broušení skla.

"Poháníme mašiny vzduchem, protože ten nejvíc nahrazuje ruku. Je měkký. Sklo potřebuje hladit, a ne rvát." Kdyby Rybákovi vystavěli ateliér na povrchu, zničili by dům i zahradu.

Ateliér v podzemí je netradiční, ale tvořit se dá kdekoli. Foto Právo/Lukáš Táborský

Podzemní království

Nebýt stojanů s obrazy, člověk by si myslel, že se ocitl v podzemní továrně. Postavit ateliér pod zemí je prý asi stejně finančně náročné jako nad terénem. Železobetonová stropní deska podle projektu unese i šestipodlažní dům - to pro případ, kdyby nastala změna v zástavbě.

"Jsme ve městě a člověk nikdy neví. Beton je napuštěný látkou, která je sama schopna krystaly zacelit vzniklou mikropuklinu. Jde o technologii používanou při stavbě jaderných elektráren, říká Jaroslav Rybák.

Kdyby dnes stavěl barák, tak jenom touto technologií. Žádné IPY a podobné izolace. "Rovnou beton s touto hmotou, a pohoda. Káťa, myslím, ateliér vyřešila velice dobře. Jen nájezd do garáže je příliš strmý (já jsem tenkrát navrhoval spíš výtah). Už jsem tady oddělal při výjezdu dvě auta, odešly spojky. Také už mám benziňák, protože nafťák takové studené starty nesnáší. To jsou věci, které člověka při budování nenapadnou."

Ryby a had

"Káťa je nejen architektka, ale i moje manažerka, takže do všeho vnáší veselý zmatek a je to prima spolupráce," pochvaluje si hostitel. Shodnou se prý i na zařízení obytného interiéru. Jen ho s nimi nesmí sdílet Pepík - hroznýš královský - kterého se prý paní domu šíleně bojí. "Je nádherný, had je magické zvíře."

Ateliér v podzemí je netradiční, ale tvořit se dá kdekoli. Zrdcadlo na stěně dodalo zahradě na neobvyklosti. Pro terárium se tedy našlo místo v ateliéru. Rybákova tvorba prozrazuje i jeho kladný vztah k rybám.  Podle něj e to magické zvíře,  symbol frekventovaný v historii - ještě před křesťanstvím.

Symbolem je i v Číně. Ryba dokáže plout pořád dopředu a uhýbat předmětům. Umí proplout. Když má pak i člověk svůj směr a cíl, za kterým jde, i když ne úporně, je v tom určitá chytrost. Tak příměr k rybě vykládají Číňané.

V čínštině zvukomalebné slovo ryba znamená i výraz pro Boha. "Je to prostě strašně staré slovo, které prý má svůj kořen rozšířený po celém světě. Inspiruje mě to. A také potápění je super," lehce přechází ke své další oblíbené činnosti sportovec, schopný potopit se do hloubky padesáti metrů!"A kluci se mnou - taky Ryby. Matěj a Kryštof, dvojčata, se narodili ve stejný den a hodinu jako já!"

Odraz přírody

V zastrčeném koutě zahrady se schyluje k vybudování dalšího tvůrčího místa - přístřešek s vysokým stropem, kde by bylo možné realizovat i vyšší skulptury. Syn, student akademie, jde v otcových šlépějích, i když vlastní cestou. Budou se tu potkávat.

Na zahradě patřící i psům a kočkám vznikne také relaxační zóna. S japonským jezírkem a lávkou. S plány na velké úpravy kontrastuje jiná vychytávka - Jaromíru Rybákovi nebylo zatěžko umístit na venkovní zeď domu orientovanou do zahrady zrcadlo. Zahrada se opticky zvětšila a zeď není fádní!

Zrdcadlo na stěně dodalo zahradě na neobvyklosti. Foto Právo/Lukáš Táborský

Originální dekorací je i mechová zahrádka v teráriu. "Máte bez problému kus přírody. Žádné rosení. Jednou za čas tam naleju kýbl vody a hotovo," konstatuje se spokojeným úsměvem na tváři a se sklenkou vína v ruce mistr sklář.