"Nechtěla jsem nikam do satelitu. Jsem ráda v zeleni, ale i blízko mé práce a nedaleko od kamarádů. Dál od centra Prahy bych už nešla. Nechci být každou chvilku v autě. Chci být doma ráda a vědět, že když pojede kamarádka okolo, tak se staví na kafe. Mám kamarádky roztroušené kolem Prahy a vím, že se u nich nikdo nezastaví. Pak třeba sedí s dítětem na zadku, jsou naštvaný a nakonec se třeba i rozvedou, protože nejsou šťastný. Chtěla jsem být vlastně v Praze, a přitom na venkově - tak, a tady mě to baví."

Obklíčeni požitky

O tom, že si rodinka umí vyhovět a využít příležitosti, svědčí vlastně i bazén umístěný překvapivě v předzahrádce - napasovaný mezi zídkou a průčelím domu je plně funkční (a kdo si může skočit do vody cestou ke schránce...?). "Byl to takový úzký pruh trávníku věčně spáleného od slunce. Nevěděli jsme, co s ním," pochvaluje si naše hostitelka maximální využití dalšího koutu poměrně malé zahrady, ve které ale nechybí pergola s krbem, stání pro auto ani houpačka pro děti.

Krásná kuchyň je potěšením pro každou kuchařku.

"Manžel říká, že naše zahrada se dá odnést v květináčích. Kytky mám ráda a zároveň je nenávidím, protože mám kolikrát pocit, že nedělám nic jiného, než je zalévám. Mám kolem domu asi devatenáct truhlíků a až nebudu mít psa, tak snad budu pěstovat i zeleninu." V tu chvíli se ze zahrady ozvala neodbytná otázka: "Có!?" To se ptal další oblíbenec rodiny, papoušek Žako (Žako šedý). "To je normální, jen mu musíme odpovídat. Vždycky jsem chovala papoušky, a když jsem byla malá, tak jsem o nich četla knížky. Sice zběžně, ale přečetla. Žaka už mám sedmnáct let."

Sedmiletá dcera Viktorka si už umí také užít prostředí rodiči vybudovaného domova. "Když jsme jí zařizovali pokojíček, byla ještě malá a přišla sem takříkajíc do hotového. Ale vlastní názor má dlouho a už se ptá, kdy jí dám můj pokoj, který je o něco větší a je tam počítač."

Sponzorování truhláře

Konec dobrý - tedy rekonstrukce domu - všechno dobré. Ale vzpomínky na období budování jsou prý příšerné i po téměř dvou letech bydlení v pohodě. "Odporné téma! Nenávidím většinu dělníků, kteří tudy prošli. Truhlář nám dluží tři sta tisíc a asi je z něj budu muset vymlátit poslední latí nebo z něj udělám plovoucí podlahu. Vzal si zálohu na materiál se slovy, že tu udělá všechno, a už jsme ho neviděli," prozrazuje s úsměvem svůj typický temperament naše hostitelka. Ale anabáze to asi byla. "Naštěstí jsme měli kde bydlet a přišli sem do hotového. Stačilo, že jsme před časem "za jízdy" rekonstruovali byt. Prach byl úplně všude, i když jsem skříně a dveře zalepila páskou..."

Rozkvetlé rododendrony bývají ozdobou zahrady.

V Kunraticích se pustili do rekonstrukce starého domu. "Takže dnes mohu poradit všem to, co všichni radili nám: raději zbourat a stavět znovu! Ale i když bych dneska dělala něco jinak, zásadního rozhodnutí nelituji. Chtěla jsem totiž žít ve starém baráku, který na mě dýchá svojí atmosférou. Dům má i staré podsklepení. Přistavovali jsme garáž a dva pokoje. Vedle vnitřních úprav má i nový kabát. Chápu, že jste dům považovali za novostavbu."

Na příjemné místo mezi domy se zahrádkami a s výhledem na Zámecký park je přivedla stopa na internetu. "Hledali jsme rok. I byt, pak barák. Když jsem propočítala, že hypotéku sneseme (a kdy jindy, když ne teď), šli jsme do toho. Při našem povolání si nejde vzít půjčku v padesáti. Nemohu vědět, jak dlouho budou lidi zajímat muzikály..."

Celoroční radost

"Zimní zahradu jsem viděla u kamaráda a poznala, že je možné v ní pobýt v zimě v létě. A můžete v ní kouřit. Když tu udělám party, nemusím hned ráno uklízet, stačí zatáhnout závěs a přízemí domu zůstává uklizené... Krásně se tu i pracuje. Na jídelní stůl si dám notebook a koukám do zahrady. Slavíme tady Vánoce. A když je venku sníh, je tu úplně nejkouzelněji. Odehrává se tu všechno."

Aby si děti měly kde hrát.

Zimní zahrada byla budována zároveň s rekonstrukcí domu. Ve zdi, kde dříve bylo okno, se proboural široký vstup. Postavily se důkladné základy pro sestavu z plastových oken. Přímý vstup na zahradu je samozřejmostí. "Je to jedna z věcí, kterou nám tu udělali naprosto dobře, všechno lícuje a je to super. Samozřejmě je tu v zimě o něco chladněji, ale nepouštíme podlahové topení naplno."

Linda Finková si účinkování v muzikálech užívá a jak říká, má ráda ta představení, ve kterých hraje, Tři mušketýři, Tajemství. "Vypadá to, že mě bude bavit i Angelika. Mám povolání, které mě těší. Mohlo by mě bavit i víc věcí, ale o těchto už mohu mluvit."

Za zmínku stojí i další komnata. Přesněji malá místnost v přízemí domu se vstupem rovnou z předsíně. Vejde se do ní pelíšek pro psa, klec pro papouška, knihovna a hlavně klavír a jeden žák zpěvu se svou učitelkou Lindou, která se tak (jakožto dcera Lídy Noppové) pomamila. Dům i zahrada prostě nabízejí mnohé. Všem přítomným.