Na chalupě u Kateřiny Neumannové

Na první pohled stylová chalupa potvrzuje, že tu všichni odvedli promyšlenou a profesionální práci. Patrnou dokonalost mile doplňuje lidská ruka, která vymalovala třeba obrázky - cedulky na dveřích. Propojení s přírodou v exteriéru zase napomáhá i osázení střechy garáží, citlivé vystavění kamenných zídek nebo maximální využití dřeva jako stavebního i nábytkového materiálu a další prvky. Vždyť také hned za humny vede turistická značka vymezující Churáňovský vycházkový okruh.

"Samozřejmě se vztah k tomuto baráku vyvíjel a vyvíjí. Původně jsem tu chtěla baráček se dvěma třemi pokojíky k pronajímání. Nakonec se postavilo úplně něco jiného a konečná podoba už je vidět. Mám to tu jako svoje tréninkové centrum a jsem tu napůl s Prahou doma," popisuje nám pár minut po suchém tréninku svůj vztah k místu lyžařka Kateřina.

"Do budoucna to bude zase něco jiného - myslím, že typické víkendové místo, kam budu jezdit odpočívat z Prahy a asi taky trochu pracovat...," plánuje s vědomím, že její závodnická kariéra pomalu končí a dovede si představit, že se bude věnovat podnikání nejen kolem sportu. Ale čas na komunikaci s architektem si našla během výstavby vždycky.

Neumannová a její šumavské sídlo

"Spolupracovala jsem samozřejmě celou dobu, už když se vše rodilo na papíře. V době stavby jsem sice u všeho nebyla, ale nad plány jsem s architektem proseděla hodně času při debatách o tom, co a jak i kde bude. Do odborných věcí jsem pochopitelně nezasahovala a respektovala jsem, že konkrétní lidi svému oboru rozumějí nejlépe. Při kopání do země a přibývání hrubé stavby jsem se sem chodila jen tak občas dívat. Spíš jsem okolo běhala v rámci tréninku, protože jsem bydlela tou dobou nedaleko odsud. Na běžkách a v létě i na sucho," usmívá se Katka.

"Mám ráda přírodní barvy a třeba kuchyňské interiéry apartmánů k pronajímání se příliš neliší od mé vlastní kuchyně (ta je jen o něco větší) v druhé části objektu (vlastně celý byt se podobá apartmánům k pronajímání). Jsou tu samozřejmě realizovány nápady architekta, jako třeba lustry v podobě dravých ptáků, ale že by materiál mělo být dřevo - smrk, tak to bylo moje přání. Ale do detailů jsem už zase nezasahovala, protože jsem si je ani neuměla představit. Oni jsou profíci a umí vidět, co vymýšlí."

Vzácné propojení sportovního zázemí s rodinným klidem si rodačka z Písku pochvaluje a je ráda, že si místo oblíbila i malá Lucinka. S jejím hlídáním i sem přijíždějí pomáhat rodiče.

Jak hluboko zde zapustila kořeny sama paní domu, když je často na cestách? Už se tu i ona cítí doma, nebo spíše stále jako na sportovním soustředění?

Chalupa je z velké části ze dřeva.

"Jak kdy. Záleží to i na ročním období a počasí. Na jaře jsme víc v Praze. Potřebuji být také mezi lidmi, a když mám tréninkové období, jsem většinu času tady na Zadově. Během roku se místo mého trvalého pobytu mění. Sportovnější věci mám tady, ty společenštější zase v Praze. Všude mám to, co potřebuji a na obou místech mám vše zařízené tak, abych mohla vést plnohodnotný život. Pravda asi je, že se lépe cítím tady. Praha je hektická, dýchá na mě takovým tím stresem. Lucka se cítí být doma tady. V Praze říkává: Mamko, pojedeme už domů na Šumavu. Ale asi i pro ni se to jednou bude měnit."

Katka Neumannová by se penziónu v budoucnu ráda věnovala po stránce managementu. Ale spíše z Prahy. "Že bych tady byla dennodenně, to asi ne. Ale určitě tu spojím příjemný volný čas s uspořádáním nějaké akce. Jen běžný provoz bych řídila na dálku a spíš se soustředila na kontakty s klienty a zákazníky."

"Především se tady dobře cítím a zatím jsem ještě ani nenašla nějakou závadu nebo provozní věc, která měla být vymyšlena jinak. Jsem pořád nadšená, že při mém způsobu života (mám tady k dispozici místa, kam dám tašky plné propoceného prádla - je tady prádelna, sušárna, kam vše můžu odložit a nenosit si špínu do bytu) vše funguje. V normálním bytě je to horší a každý, kdo sportuje, to zná. Velká šatna je také k nezaplacení. Užívám si to jako luxus, který jsem v bytech, kde jsem dřív bydlela, neměla a moc si toho vážím."

"Měli jsme smluvní vztah s Metrostavem, což je můj dlouhodobý reklamní partner v lyžování, a ten si zadával další firmy sám, takže tu probíhala dvojitá kontrola, od nich i od nás. Na finanční dozor jsem měla také odborníky, kteří jsou v této věci také podstatně erudovanější i tvrdší než já. Po této stránce si nepřipadám jako člověk, který by byl napálen a stěžoval si, jak to tak často bývá, na řemeslníky a odvedenou práci. Dopadlo to dobře, i když starosti také samozřejmě byly. Včetně toho, že ne každý starousedlík měl radost z toho, že tady stavím já, když by tu rádi stavěli i jiní. Samozřejmě v této lokalitě nemůže být uspokojena poptávka všech. A my také museli respektovat požadavky ochránců přírody, ale s tím jsme problém neměli."