I když se nám bývalý prezidentský mluvčí hned přiznal, že i setkání se sekačkou na trávu pro něj bylo před jedenácti lety něčím novým, na chalupě je udělána spousta práce. V Rytířově Lhotě prostě nejen srdce památkářovo zaplesá.

"V našem pražském bytě byste nic zajímavého neviděli. Ani kuchyň nemáme zařízenou. Večer býváme ve společnosti nebo jdeme do restaurace."

Třešňobraní s hosty

Možná o to více s pražským shonem kontrastuje klid a pohoda stavení s velkou zahradou i sadem, kde se čas zpomaluje až téměř zastavuje. Prostředí ovšem znalci etikety nebrání v internetovém spojení se světem a psaní knih s výhledem z okna na pasoucí se ovečky. Už tří. Tedy knih, ne oveček. (Nejnovější, pro školní mládež, se jmenuje Slon v porcelánu aneb Jak se neztratit v labyrintu etikety). Klid na práci si zde pochvaluje i jako profesionální mediální konzultant, který z Českého ráje vyjíždí přednášet podnikatelům, jak například vystupovat v televizi.

Ložnice jako z pohádky

K častým návštěvám patří třeba soused z protější stráně - Michael Kocáb, Iva Hüttnerová nebo Zlata Adamovská s Radkem Johnem. Nejen ti přijíždějí na už tradiční Špačkobraní - chytře zorganizované česání třešní. "Časem jsme přišli na to, že nejde ani tak o metodu, jak se zbavit přebytečných třešní, ale jak zorganizovat setkání s kamarády, na které v Praze není čas."

 Když jim předchozí majitel ukázal celý pozemek, nedovedli si Špačkovi představit, k čemu jim bude. Ale i tak si je místo rychle získalo. Dokonce nad kávou ve stylově zařízené kuchyni zavzpomínali, jak si až později uvědomili, že se před lety na nedalekém rozcestí už kdysi okouzleně zastavili při rodinném výletu. Chalupa jim tak snad byla předurčená.

"Nikdy jsem netíhl k venkovskému životu. Jsem velkoměstský živel. Bydlíme ve Spálené ulici, v centru. Když vyjdu ven, potřebuji, aby do mě lidé vráželi. Jinak jsem smutnej. Ale také mi to někdy leze na nervy. Jenže po pár fajn dnech tady mě to zase táhne zpátky, protože mi chybí kavárny, restaurace a ruch ulic. Je pravda, že tady člověk nasává energii úplně jiného druhu. Ať už sedím u kamen nebo u počítače."

Láska pomůže

"Jednou jsme seděli s Michalem Kocábem na lavičce za domem a kochali se výhledem přes pole na hrad Trosky. Nádhera! Jen pohled na věž nám kryl vzrostlý topol. Michal mi poradil, ať se s místními na statku dohodnu, aby strom pokáceli, že tady by nemusel chybět. Do našeho přemítání vstoupila manželka radou, ať si posuneme o dva metry lavičku... Strom byl zachráněn," popisuje s úsměvem svoji aklimatizaci na život venkovský Ladislav Špaček.

"Náš první víkend jsem tady dva dny sekal trávník, přeseknul kabel a do Prahy se vracel úplně odrovnaný. Ještě na volantu se mi klepaly ruce."

Na posezení se sem vejde početnější návštěva.

Dnes už Špačkovi mimo jiné vědí, že se měli dříve pustit do rekonstrukce kamen, přesněji zrušení původního krbu s malou výhřevností a vybudování kachlových kamen s krbovou vložkou. "Mohli jsme tu žít mnohem komfortněji. Neuměli jsme si představit, že v pokoji, kde spíme a trávíme spoustu času, rozmlátíme krb. Až soused, který nám pomáhá s údržbou všeho tady, se ujal rázného řešení. Soused, hodný chlapík, se mimochodem jmenuje Láska. Jiří Láska."

Ovšem hlavní vizionářkou a designérkou zůstává prý paní Eva. "Já s novými myšlenkami zpravidla ze začátku preventivně nesouhlasím. Vím, že jejich realizace bude obnášet spoustu práce. Při mém intelektuálském založení bych většinu věcí nestíhal. Nebýt pana Lásky... Také jsem si říkával, že když něco sloužilo sto let, tak může ještě deset."

Jenže roubenka prý byla, i podle přizvaného odborníka z památkového úřadu, na zbourání. A navíc plná starého a nepotřebného harampádí. "Nakonec jsme zvolili metodu postupných minimalistických nákladů a nechávali vydělat místní řemeslníky. Původní ráz jsme chtěli zachovat." Podařilo se a vznikla i kouzelná komůrka pro hosty. Zásadní změnou prošla i dříve zarostlá zahrada.

Krásná rána

"Hned při první návštěvě jsem s autem zapadl. Netušil jsem, že po louce se nedá jezdit jako po asfaltu. Za padesátikorunu nás vytáhli traktorem," vrací se s úsměvem ke vzpomínkám dobře naladěný Ladislav Špaček. Přes nezapomenutelné zážitky do prostředí nejen doslova zapadl, i když svými začátky starousedlíky párkrát pobavil. Dnes je i v hospodě vítaným a respektovaným chalupářem z Prahy.

Vařit lze i na starých kamnech.

"Rádi vás v létě pozveme i na zahradu - bývá opravdu krásná," potvrzuje Ladislav Špaček svoji přátelskou pohostinnost i vlastní proměnu v chalupáře, kterého potěší i sýkorka v krmítku.

"A západy slunce tady bývají kýčovité," dodává paní Eva a Ladislav přiznává, že i jeho pohled na takovou nádheru zahřeje u srdce.